Osobnosti říkají Dvorkům malý Mánes

Je to podobné, jako když na pumpě ve Čkyni hrál před čtyřmi lety Nazareth. V galerii U Zlatého slunce na vltavotýnském náměstí vystavují do konce srpna taková esa jako Adolf Born, Oldřich Kulhánek nebo Olbram Zoubek. Za to vše 'může' drobná energická žena Marie Hanušová. „Při instalaci si dám vždy židli doprostřed a kochám se,“ říká galeristka a zakladatelka výstavy Vltavotýnské výtvarné dvorky, které se letos otevřely posedmnácté, nabízí 85 autorů a loni přilákaly přes tři tisíce lidí.

Jaký vltavotýnský dvorek máte vy sama nejraději?
Pochopitelně ten svůj, kde vznikl počátek téhle akce. Koupili jsme tady v roce 1990 chalupu a v roce 1994 založili soukromou galerii. A protože jsem v Praze zažívala Malostranské dvorky, napadlo mě udělat Vltavotýnské. A to ve chvíli, kdy jsme s galerií končili, protože jako neznalí podnikání jsme si mysleli, že to utáhneme, jenže jsme zjistili, že jsme na to šíleně doplatili, nájem byl hrozně vysoký.

Jak ten váš dvorek vypadá, máte tam nějaké umělecké dílo?
Něco malinkého tam je. Mám tam třeba takového ptáka ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Měla jsem tam kocoura od sochaře Zdeňka Preclíka, pak různé věci, které mám schované v domečku. Mám o ně strach, protože jsem zůstala sama a dům je celý den opuštěný.

Vaším dvorkem to celé začalo. Nyní je výstava v galerii, ale uskutečnila se někdy opravdu na dvorcích?
Když jsem otevírala první Dvorky, byl u toho Láďa Hodný, tenkrát jsme trošičku popíjeli, bylo to v noci a mě napadlo, že sice v Týně končím, ale vracím se zpátky do Prahy, budu dál mezi výtvarníky, a že bych sem každé léto ty Dvorky přivezla. Že by to bylo u mě, u něj a někdo by se mohl přidat. Proto vznikl název v množném čísle. Ale bohužel zůstalo jen u nápadu.

Jak to bylo s Dvorky dál?
Po prvních Dvorcích jsme mysleli, že skončíme. Ale měly obrovský úspěch a starosta za námi přišel, že by byla škoda, abychom to opustili, a během dvou měsíců vybudoval galerii. Tak jsme tady zůstali, místo měl slíbené i můj muž, jenže bohužel mi zemřel, takže jsem tu zůstala sama, ale přesto jsem pokračovala dál.

Kdybyste měla vybrat z letošních prací tři, které považujete za vrcholy výstavy, které by to byly?
Jenom tři? To je hrozně těžké. Je to spojené se vztahem k těm výtvarníkům. Za srdíčko mě vyloženě bere Marta Taberyová, keramička, úžasná žena a umělkyně, která dělá takové romantické záležitosti. Jmenovala bych Olbrama Zoubka, to je člověk, kterého si nesmírně vážím ještě z dob minulých. Pak Vladimír Suchánek, Adolf Born, úžasná jména, zrovna tak Oldřich Kulhánek. A jsem šíleně šťastná, že když za nimi přijdu, nikdy mi neřeknou ne. Dvorkům říkají malý Mánes.

Když se člověk podívá na jména výtvarníků, figuruje mezi nimi řada osobností. Jak je těžké dostat legendy jako Born, Kulhánek či Zoubek do malého jihočeského města?
Jsou to všechno lidé, se kterými se znám léta osobně. Dělala jsem od roku 1967 ve Svazu českých výtvarných umělců a s těmi lidmi jsem byla neustále v kontaktu. Prakticky všech těch 500 lidí, kteří zde vystavovali, osobně znám, protože jsem dělala také tvůrčí a absolventská stipendia výtvarníků. Takže ten, kdo od roku 1968 skončil VŠUP nebo akademii, musel jít ke mně.

Jak se českým výtvarným osobnostem v Týně líbí?
Všichni jsou nadšeni. Řada výtvarníků to tady zná z minulosti, protože sem jezdili na plenéry, a docela dobře znali ten ošklivý Týn. A teď jsou z toho úplně vyvedeni z míry, obzvlášť ti, kteří se tady ocitli po mnoha letech.

Vybavíte si nějakou reakci, která vás hodně potěšila?
Prakticky pokaždé, když je vernisáž a jsou to dnes už výrazné osobnosti, jsem šťastná, že přijedou osobně a že je tady můžu přivítat. Líbí se jim tu. Vidí, že to má úroveň a hlavně, že lidé chodí na vernisáže. Kolikrát jsou zaskočeni a říkají, že takovou návštěvnost obdivují. Každý výtvarník, který tu vystavuje, se ptá: myslíš, že na mě někdo přijde, když mě tady nikdo nezná? Jsou zvyklí z Prahy, že tam přijdou kamarádi, kdežto tady přijdou absolutně cizí lidé, a z toho jsou vedle. Jsem tomu moc ráda, že si sem lidé najdou cestu v takovém počtu.

Výstava je prodejní. Jak je v tomto ohledu úspěšná?
Něco jsme prodali, ale není to tolik, kolik v začátcích, kdy se výstava úplně obměnila, jak se to vše prodávalo. Teď jsme zatím prodali takových třicet procent, je znát, že lidé nemají peníze.

Je zájem jen o známá jména?
Kupodivu tady třeba letos poprvé vystavuje Miroslav Oliva, kantor ze SUPŠ v Bechyni, úplně neznámé jméno a ten prodal za 6 500 korun kachel. Jinak se samozřejmě prodávají Suchánek, Born, ti známí, ale spíš menší grafiky.

Příští rok Dvorky zplnoletní. Už víte, čím ty 18. narozeniny ozvláštníte?
Přemýšlela jsem o tom, taky proto, že asi skončím, v tom roce oslavím sedmdesátiny. Chtěla bych to spojit s těmi mými zlatíčky. Možná vymyslím nějaké malé téma.

A dort s 18 svíčkami bude?
No určitě!