VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Pořád pláčeme,“ psali dětem. Marně, dopisy rodičů jim zatajili

Český Krumlov - Na festivalu Jeden svět se v Českém Krumlově promítal film o škole v Květušíně, kam v 50. letech chodili romští žáci. Šlo o kontroverzní experiment.

25.3.2015
SDÍLEJ:

V Krumlově se na festivalu Jeden svět promítal film o škole v Květušíně, kam v 50. letech chodili romští žáci s cílem, aby je škola převychovala. Na projekci se 20. března sešli autoři filmu i jeho protagonisté.Foto: Jeden svět

Psali o nich články s titulky Stali se lidmi. Jak moc přehnané? Když romské děti, které pocházely z velmi nuzných poměrů, měly náhle vlastní čistou postel a pětkrát denně jídlo, chtěly zůstat. Jenže jiné později učitelé s pomocí esenbáků odebírali z rodin násilím a třeba Olga Dunková neviděla maminku osm let. O květušínském experimentu vypráví dokumentární film Zatajené dopisy, který se 20. března promítal v českokrumlovském kině Luna při festivalu Jeden svět.

Ve vsi Květušín u Krumlova vznikla v 50. letech škola pro romské děti. Stáli za ní velitel vojenského újezdu Boletice Josef Pohl a učitel Miroslav Dědič. Šlo o děti cikánských osídlenců. Ti byli pro vojenský statek nepostradatelní, děti však podvyživené 
a rodiče negramotní. „Byla jiná doba, málokterý cikán uměl číst a psát,“ vzpomíná jedno z květušínských dětí, 69letý Mikuláš Bandy.

Tehdy si Miroslav Dědič do deníku, které si vedl od 15 let, zapsal: „Pochybné prostředí rodin.“ V domácí výchově dětí nic kladného neviděl, věřil, že pozitivní věci jim dává až škola. Začátky byly drsné. „Každou chvíli se poprali, plivali po sobě, když je to přestalo bavit, vyskákali z oken,“ vzpomíná pedagog, který si děti získal i hraním na housle.

Do deníku si zaznamenal, že ve škole budují rodinné prostředí, byť vnímal, že rodiče se bojí, aby o děti nepřišli. Oprávněně. Marie Běhulová byla ve škole raději než doma, jiná žákyně vzpomíná: „Vzala jsem si knížku, zavřela se do dřevníku a tam se učila. Rodiče nás nechtěli pouštět, tak jsem jednou do školy utekla.“

V Krumlově se na festivalu Jeden svět promítal film o škole v Květušíně, kam v 50. letech chodili romští žáci. Na projekci se 20. března sešli autoři filmu i jeho protagonisté. Na snímku jedno z květušínských dětí Mikuláš Bandy.

Ke škole přibyl internát 
a dětský domov, kam začaly úřady umisťovat děti z celé země. Začasté je odebíraly z rodin za asistence SNB a s násilím vůči matkám, které děti bránily. Film zmiňuje rvačku, kdy matka Olgy Dunkové šla po Dědičovi se struhadlem a on jí dal pěstí. K převýchově patřilo i to, že dopisy rodičů (ti je diktovali někomu, kdo uměl psát) učitelé tajili nebo falšovali jejich obsah. Slova „pořád pláčeme za tebou i za bratrem, už nevíme, jak vypadáte“ si tak Olga Dunková přečetla až po desítkách let…

V roce 1954 se dětský domov přestěhoval kvůli kapacitě na Dobrou Vodu na Prachaticku, kde fungoval do roku 1960. Pak ho zrušili s odůvodněním, že „cikánská otázka“ je v ČSSR vyřešena a děti byly rozstrkány do jiných ústavů.

Kontroverzní květušínský experiment, jímž v letech 1950 až 1960 prošlo kolem tří set dětí, byl v půli padesátých let populární. Všiml si ho i prezident Antonín Zápotocký, děti hudebně nadané pak jezdily hrát na propagační zájezdy po celém Československu. „Stojí před vámi nový cikán, cikán pionýr,“ recituje ve filmu jedno děvče na jedné z akcí.

Na projekci dokumentu Zatajené dopisy se 20. března sešli v Krumlově autoři i protagonisté filmu. Zleva Karolína Miesbauerová a romistka Barbora Šebová.Děti, dnes dospělí, kteří ve filmu vystupují, vzpomínají 
v dobrém. Jako Mikuláš Bandy na učitele Dědiče. „Měl jsem ho rád, byl i můj vzor. 
Plno dětí na něho rádo vzpomíná, žádný strach tam nebyl. Ale sešel jsem se v 80. letech 
s pár lidmi v Praze, a ti moc rádi nevzpomínali,“ říká.

Štáb ČT, který dokument natočil, hledal i někoho, kdo si nese vzpomínky hořké. Jediným, kdo takto ve snímku mluví, je Olga Dunková, z rodiny soudně odebraná. Vnímá, že byla tehdy těžká situace: když přišli po válce ze Slovenska, matka byla sama na devět dětí. Na konci dokumentu, když Olga Dunková vidí staré dopisy, je ale víc než dojatá. Její bratr však filmaře odmítl. „Ani někteří další 
s námi mluvit nechtěli, protože vzpomínka je stále živá, traumatizující. Nechtěli se 
k tomu vracet,“ říká 40letý režisér Tomáš Kudrna.

Filmařům pomáhala Barbora Šebová, která o Květušíně napsala diplomovou práci na Filozofické fakultě UK. Toužila vypátrat i děti odebrané soudem, ale nepovedlo se. „Je to strašně dlouhá doba, seznamy žáků už neexistují, našla jsem jen lidi v jižních Čechách, květušínské děti, které chodily do školy z větší části dobrovolně. Další pamětníci nechtěli mluvit z toho důvodu, že si vzali neromského partnera a nechtěli se zabývat svou romskou minulostí,“ říká Barbora Šebová.

Příkladem květušínského děcka, které to vidí kladně, je 64letý Milan Kotlár. V Květušíně bydlel s rodiči, kteří tam přišli za nejstarším synem, jenž sloužil u Pohraniční stráže. Experiment zažil jen do první třídy – když děti odvezli do Dobré Vody, zůstal doma.

V Krumlově se na festivalu Jeden svět promítal film o škole v Květušíně, kam v 50. letech chodili romští žáci s cílem, aby je škola převychovala. Na projekci se 20. března sešli autoři filmu i jeho protagonisté.„Zážitky stoprocentní, naše učitelka měla děti ráda. Dnes je ve škole odsuzují, jak říká ve filmu moje vnučka Karolína, přitom má známky s vyznamenáním,“ líčí Milan Kotlár, který pracoval v Květušíně na statku, dnes je v důchodu, ale stále zedničí.

Jeho vnučka Karolína Miesbauerová filmem provází. Jejím spolužákům ze ZŠ Chvalšiny se sice podle jejích slov dokument líbil, ale romským dětem nadávají dál. Změnit se to pokouší ředitelka školy Eva Luštická, s rodinami z Květušína nikdy problémy neměla. Film pouštěla i žákům 9. tříd, sledovali ho intenzivně.

„Karolínka je teď naše hvězda, velmi šikovná žákyně. Jsem vděčná, že tento film vznikl, i pro mě bylo veliké překvapení, že taková škola kousek od nás existovala,“  řekla po projekci Eva Luštická.

Režisér Tomáš Kudrna se snažil natočit o škole plastický záznam, protože měla silné klady i zápory. „Intenzivní, láskyplná péče o děti, Miroslav Dědič byl zapálený učitel, vymýšlel, jak děti zaujmout. Odvrácená tvář je to násilí, soudní odebírání,“ říká.

A jak to dnes vidí Miroslav Dědič? Podle režiséra moc nepochybuje: dělal, co mohl, dětem se věnoval a jejich vytrhávání z rodin bere jako věc, která byla nezbytná. „Film viděl, pustil mu ho vnuk a říkal: všechno, co ve filmu je, je pravda.“

TRAILER ZDE

Autor: Václav Koblenc

25.3.2015
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie - ilustrační snímek

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Motor ve Strakonicích udolal Plzeň.

Motor má cenný plzeňský extraligový skalp

Sebevrahovi zachránili život policisté

České Budějovice – Skočit z 2. patra chtěl v úterý dopoledne asi 30letý muž, což svědek oznámil na lince 158. Do Kostelní ulice se bleskem sjeli policisté a specialisté zásahové jednotky.

OBRAZEM: Jiří Máška na Hluboké

Strakonice, Hluboká - Na začátku srpna byla zahájena výstava Jiřího Mášky a jeho přítele sochaře Tomáše Havlíka na Hluboké. Přesto, že byla vysoká teplota, přišlo kolem osmdesáti lidí, kteří se skvěle bavili.

Policie stále vyzývá svědky poškození Audi Q7

České Budějovice - Už před dvěmi týdny požádala policie svědky nehody, aby pomohli vypátrat řidiče automobilu, který na parkovišti u OD Penny market v Novohradské ulici poškodil Audi Q7 černé barvy a ujel. Nyní policie vyzývá znovu a s dalšími informacemi.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení