Poutníče koněspřežný, zapiš dojmy své, láká schránka v rozvalinách

Na náspu dnes zůstala jen rozvalina, která zarůstá mechem 
a kvítím. Národní kulturní památku kolem strážního domku koněspřežky číslo 22 ale připomíná desítka informačních tabulí, které se 
v okolí Steindörflu podařilo rozmístit díky Lesům ČR. Polesí Vyšší Brod totiž před dvěma lety dokončilo opravu přilehlého torza mostu.

Jede se po asfaltce od obce Rybník u Dolního Dvořiště. Silnice vznikla díky železné oponě, sloužila pohraničníkům, kteří zde do začátku 
90. let měli základnu, v níž působila početná posádka. Dnes turista míjí jenom louky, pastviny a lesy. „Ještě by se tady našla spousta munice,“ říká historik Ivo Hajn.

Koncem srpna voní ve vzduchu houby, na jedné z luk  zaujmou kameny – energetické body. V lesích lze najít různé stopy po koněspřežce, například kamenné stoličky. Těmi se od roku 1843 začaly částečně nahrazovat dřevěné příčné pražce. Když se totiž dřevo pohnulo, třeba kvůli velké vodě, koleje se rozestoupily. Drážní strážníci měli sice pomocí měrek kontrolovat rozteč, ale moc často tak nečinili. „Jsou známé případy, kdy si cestující stěžoval, že koleje náhle na trase nejsou 
a jede se bahnem,“ říká Ivo Hajn.

Když člověk dorazí pod násep, kde leží zbytky strážního domku, pohled nejdřív padne na opravený most, respektive jeho pozůstatek. Klenul se zhruba deset metrů nad údolím s potokem a v roce 2012 zachránily jeho torzo Lesy ČR, investovaly asi 1,5 milionu korun. Jedna část mostu byla zbourána v 50. letech minulého století, když se stavěla cesta, kolem potom vyrostly stromy. V potoce jsou dodnes kameny z pilíře. Nyní je kus mostu dozděný, přibyla citlivě přistavěná kamenná lávka a ke stavbě přiléhá naučná stezka o koněspřežce, deset informačních tabulí, rozesetých po krajině. Navádějí 
k nim malé zelené šipky.

Ruina strážního domku Steindörfl pochází z první vlny kolem roku 1832, během níž jich železniční společnost postavila většinu. Pracoval a žil zde drážní strážník Mathias Lakinger. „Erární vybavení neměl skoro žádné. Erár mu poskytl pouze sněžný pluh 
a dvě dřevěné lopaty na sníh,“ přibližuje Ivo Hajn.

S rozvalinou kontrastuje zachovalá dřevěná schránka, připevněná na zbytky zdiva. Je určena všem, kteří sem dojdou a její existence se ozřejmí ve chvíli, kdy ji turista otevře.  Najde totiž sešit v pevných deskách, který z první strany hlásá: „Poutníče koněspřežný, zapiš zde dojmy své.“ Vzkazů je hodně, vesměs 
v češtině, sem tam německý. Mezi posledními zápisy se najde 'Prostě bomba, nádhera, jsem pamětník a moc se mi to líbí' nebo 'Krásné putování po stopách našich předků, moc šikovných předků'.

Ze zbytku stavby je patrné, jak byly strážní domky velké. V kamení je vidět, kde byl vstup, kde okno a lehce se spočítá rozloha 30 metrů čtverečních. Historik Ivo Hajn zde dělal sondu: zjistil, že podloží je rula a také to, že domek de facto nemá základy. „Jsou vidět i zbytky nátěrů. Zajímavé je, že ten nejmladší vnitřní byl tmavě šedý,“ ukazuje Ivo Hajn.

Domek sloužil do roku 1870, kdy koněspřežka zanikla. Písemné prameny z dalších let scházejí, historici míní, že lidé v něm nějakou dobu ještě žili. V roce 1925, jak dokládá dobová fotografie, je ale již opuštěný, nemá střechu ani okna, severní zeď je rozpadlá. Zkáza během 55 let.

„Okolo sice žili lidé, ale jak se mohl drážní strážník živit? Pokud chtěl být dál zaměstnancem železniční společnosti, nechal se převelet, anebo, když dosáhl věku, mohl jít do penze. Také víme, že vedle domku byl druhý zděný objekt, výrazně menší a zajímavé je, že měl své číslo popisné, možná to byla strážní chata,“ říká Ivo Hajn s tím, že Lesy ČR plánují rozvalinu zachránit, zpevnit zdi a památku zakonzervovat.

Kde stály domy Němců, které po odsunu v roce 1945 postupně zanikly, lze dnes jen stěží určit. Místo tehdy hustě osídlené skončilo na desítky let v pásmu 'za dráty'. Ze stop koněspřežky je jasně viditelný kromě domku a mostu ještě násep a průsek, jímž vedla dráha. O 400 metrů dál je jiný můstek a pokračuje naučná stezka. Kolem původní trasy koňky vede lesní pěšina; dá se jít i přímo místy, kudy vagony jezdily, za deštivých dní je ovšem potřeba dobrých bot, protože někdejší kolejiště je silně podmáčené a plné bláta. Stojí to ale za to: například pozorovat zblízka, s jakými skalami si při stavbě koněspřežky museli dělníci poradit. Obdivuhodný výkon. „Při tehdejších podmínkách, kdy nebyl dynamit 
a museli kopat ručně… Na stavbě celé koněspřežky bylo nasazeno 6000 dělníků,“ říká Ivo Hajn.

Dílem o strážním domku Steindörfl letní seriál příběhů z koňky končí. Ivo Hajn dokončuje v těchto dnech knihu, kde podrobně sepíše osud strážních domků a přidá desítky unikátních fotografií.