Kliknutím zvětšíte„Děkuju Anifilmu, že mi umožnil přiletět z Melbourne až sem,“ říká umělec, který shledává festival malebným.
Neměl žádné ambice, ve 25 letech ještě nevěděl, co chce dělat, na filmovou školu ho vzali jako náhradníka, nemá moc rád animaci. Přesto to Adam Elliot, australský tvůrce animovaného filmu, režisér a spisovatel dotáhl až na Oscara.
Svůj první film Strýc začal dělat na škole z hlíny a plastelíny. „Měl jsem takový nápad udělat trilogii trilogií,“ vysvětluje umělec plán vytvořit tři krátké kraťasy, tři půlhodinové snímky a tři celovečerní filmy. Z těchto devíti už stojí za šesti animovanými filmy. Inspirací jsou mu přátele a vlastní rodina. „Mám celkem 64 bratranců a sestřenic, to je spoustu námětů,“ říká syn akrobatického klauna a kadeřnice. Jeho snímky jsou založené na skutečných příbězích, ale není to dokument, vezme si z nich, podle vlastních slov, jen čtvrtinu, kterou doobalí a záměrně zveličí. „Pravda nesmí brzdit dobrý příběh,“ vysvětluje.
PŘEKVAPENÍ NA OSCARECH
S třiadvacetiminutovým snímkem Harvie Krumpet se dostal až na Oscary. „Byli tam lidi jako Meryl Streep, moderoval to Ben Stiller, nominovány byly filmy společností jako Disney, Pixar. Ten můj film nestál více než catering na té události, tak jsme šli radši dozadu,“ vzpomíná Adam Elliot. Geoffrey Rush, který snímek daboval, režiséra poučil, že až se vyhlásí výsledky, nebude honem nic vědět, ale jestli film vyhrál, pozná podle toho, že na něj bude mířit kamera. „Špatně jsem rozuměl, ale ta kamera mířila přímo na mě,“ říká tvůrce filmu Harvie Krumpet, který v roce 2004 vyhrál Oscara v kategorii Krátkometrážní animovaný film. Adam Elliot vzpomíná na pocit, jako by prožil vážnou nehodu nebo nějaké trauma. V té době byl nezaměstnaný a neměl ani na nájem.
Po Oscarech se před ním otevřel Hollywood a dokonce dostal nabídku režírovat Šmouly. Příběh mu ale nepřišel zajímavý. V jeho hlavě se začal rodit scénář k prvnímu celovečernímu snímku Mary a Max. Měl skutečného korespondečního přítele s Aspergerovým syndromem, s kterým si přes dvacet let dopisoval. „Příběh o přátelství dvou mužů není až tak zajímavý, proto jsem do filmu vymyslel postavu osmileté Mary,“ říká. V Americe ale měli pocit, že snímek nebude fungovat a nepodpořili ho. Proto se vrátil do Austrálie a ho natočil sám. „Zaměstnal jsem své umělecké přátele,“ vzpomíná. Na snímku, který financovala australská vláda osmi milióny australskými dolary, pracovalo sto dvacet lidí. Adam Elliot prozrazuje, že ze všech prací, které je potřeba na filmu udělat, má rád animaci úplně nejméně. „Byl jsem rád, že to mohu přenechat jim,“ říká.
VYTVÁŘÍ ŠEDIVÉ PŘÍBĚHY
Všechny animace ve filmech Adama Elliota jsou ručně dělané. Většinu svých filmů natočil černobíle, občas jsou doplněné jen desaturovanými barvami. „Mám moc rád černobílé varianty. Když se odstraní barva, vynikne, to, co je nejdůležitější. Víc se soustředíte na dějovou linii než na nějaké barvy.“ Všechny scénáře, které píše, se mu nejprve odehrávají v hlavě. „Když si to představuji, tak nevidím ani tu plastelínu, ale ani ty barvy. Vidím to černobíle, mám totiž takový šedivý život,“ říká Adam Elliot. Od malička rád kreslil a exceloval v humanitních předmětech. Filmy jsou nyní jeho život. Říká: „Nemám žádné koníčky, trochu si čtu, ale to je vlastně nudné. Nic jiného než filmy nedělám.“
38
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
