71 DENÍKŮ: NAJDĚTE SI SVŮJ
Vyberte si svůj regionální Deník

Psali jsme dopisy, aby umělci dostali uhlí

Marie Hanušová. Autor: Deník/Václav Pancer

25.7.2012

Týn nad Vltavou - Rozhovor s galeristkou Marií Hanušovou, která přivedla do Týna významné výtvarníky. Letos ale oznámila, že končí

Za umělce by i dýchala. Pamatuje si jména všech, se kterými se setkala, a s radostí o nich mluví. Marie Hanušová šéfuje od roku 1996 městské galerii v Týně nad Vltavou. Přivedla sem velká jména jako Adolf Born nebo Olbram Zoubek a založila tradici kolektivní výstavy Vltavotýnské výtvarné dvorky, která je uznávaná i ve světě. Letos ale oznámila, že končí. „Chtěla bych, aby je ten, kdo nastoupí po mě, udržel Dvorky na profesionální úrovni. Jestli někdo chce měnit koncepci, tak ať si to nazve nějak jinak," říká.

Setkáváme se v galerii. Kolik času tady trávíte?
To asi nespočítám, protože tahle práce není na osm hodin denně. To je neustálá činnost, po večerech, o sobotách, o nedělích. Musím pořád sledovat dění a není to až tak vidět. Lidé vnímají jen nainstalovanou výstavu, ale třeba teď je tady na Vltavotýnských dvorcích 74 autorů, to znamená, že se 74 lidmi musíte mluvit.

Máte v galerii oblíbené místo?
Když vymýšlím koncepci výstavy, tak si sednu doprostřed té největší místnosti. Kochám se a také přemýšlím, jak to bude vypadat – musíte tomu dát nějakou tvář, zohlednit spoustu aspektů, respektovat přání autorů, neznamená to jen pověsit věci na zeď.

Když se podíváme na letošní Dvorky, dokážete vyzdvihnout pár děl, která jsou vám nejbližší?
To je hrozně těžké někoho jmenovat, zvlášť pro galeristu, který se tak dobře zná s umělci. A také proto, že já si autory vybírám, sama  je oslovuji. Založila jsem to hlavně na tom, že když Dvorky vznikly, tak je udělalo pár jmen, asi třicet našich nejznámějších autorů volného umění, a ti se tu nyní každý rok opakují.

Kde se vůbec zrodil váš zájem o umění? Chodila jste jako malá do galerií?
Představte si, že vůbec ne. Zrodilo se to tak, že jsem v roce 1967 našla inzerát, ve kterém hledali sekretářku do Svazu českých výtvarných umělců v Praze. Odpověděla jsem, oni mě pozvali na konkurz a pak jsem dostala odpověď. Dodnes ji mám schovanou (vyndavá  papír z desek a čte): „Prosím, aby ihned příští den po obdržení tohoto dopisu se hlásila u nás v podniku." A bylo.

Jak to pokračovalo dál?
Postupně jsem byla vedená jako referentka, měla jsem na starosti velké soutěže a stipendia. Chodili za mnou absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové nebo Akademie výtvarného umění, dostali legitimaci a zároveň absolventské stipendium. To bylo tenkrát pro malíře a grafiky třikrát 1500 korun a pro sochaře třikrát 2000 korun. Pak jsem je za tři měsíce zavolala, komise posoudila, jestli mohou pokračovat v započaté práci a dala jim další prostředky. Díky tomu jsem vlastně neustále přicházela do styku s umělci. Setkání při hodnoceních byla úžasná  – ráno odevzdali práci, odpoledne přišli pro výsledky a ať už to dopadlo jakkoli, vždycky byl důvod to zapít.

Obraceli se na vás umělci i s žádostmi o pomoc?
Psala se různá doporučení nebo podpůrné dopisy, aby výtvarník třeba dostal uhlí. Ateliér byl totiž vlastně nebytový prostor a on musel mít od nás potvrzení, že tam pracuje.

Setkala jste se tedy se spoustou tvůrců. Kdo na vás udělal dojem?
Hlavně akademická sochařka a keramička Marta Taberyová. To je úžasný člověk, kterého si nesmírně vážím. Za totáče se vždy chovala skvěle, nikdo proti ní nemůže říct půl slova. Pak bych ještě jmenovala Vladimíra Komárka, to byl skvělý vypravěč. Když přijel do Týna, strávili jsme spolu úžasné chvíle, na které do smrti nezapomenu. Potom pochopitelně ráda vzpomínám na Honzu Pacáka a spoustu, spoustu lidí, kteří už bohužel mezi námi nejsou.

Vzpomínala jste také na doktorku Jaroslavu Moserovou. Jak jste se s ní setkala?
V Praze jsem pracovala také na úseku přijímání lidí od evidence, to znamená, že každý, kdo chtěl malovat profesionálně, musel mít legitimaci. A s paní doktorkou jsem se seznámila asi v roce 1979, protože jako lékařka psala skripta pro mediky a zároveň do nich dělala kresby. Jenomže státní nakladatelství to nesmělo vzít do tisku, když neměla legitimaci. Tak o ní žádala, ale kvůli tomu, že léčila Jana Palacha, měla tenkrát škraloup. Já jsem tedy jela za profesorem Hámou, který byl vlivným členem komisí, a vysvětlila jsem mu, že nejde o člověka, který by se chtěl uměním živit. Na základě toho jí legitimaci konečně dali. Po revoluci se stala velvyslankyní v Austrálii a když jsem si v roce 1995 už v Týně přečetla, že se odtud vrátila a přivezla spoustu kreseb, nabídla jsem jí, aby u nás udělala výstavu a přednášku.

Co vás vlastně přivedlo do Týna?
V roce 1989 nás 19. listopadu svolali, ustanovil se akční výbor a připravili jsme mimořádný sjezd Svazu českých výtvarných umělců. Na něm Svaz padnul a zaměstnance rozprášili. Já jsem ještě krátce působila v nástupnické organizaci, jenomže nebyly peníze a tak jsem z toho vypadla. Navíc můj muž pracoval v závodech, které také zkrachovaly, takže jsme zůstali oba bez místa. Ale v roce 1990 jsme v Týně koupili chalupu a vedle si pronajali další budovu, ze které jsme udělali takovou kavárnu s výstavami. Já totiž řekla, že bez výstav to dělat nebudu. Tam vlastně vznikly i první Dvorky. Právě na dvorku jsme je uspořádali poprvé.

Takže odtud i ten název?
Ano. My jsme tenkrát plánovali s Láďou Hodným, že já udělám výstavu jako první a další rok to bude u něj na dvorku. Proto jsme tomu dali název Vltavotýnské dvorky v množném čísle. Jenomže on pak nestačil vybudovat prostor a zůstalo to jenom u nás.

Jak jste se potom dostali do městské galerie?
V té kavárně byl obrovský nájem a po roce a půl jsme s manželem zjistili, že pracujeme jen na to. Plánovali jsme návrat do Prahy, ale můj muž bohužel onemocněl a tehdejší starosta nám nabídl, že tady vybuduje galerii. Ta se otevřela 6. ledna 1996 a byla zahájena výstavou Adolfa Borna, která měla velký úspěch. Bohužel v březnu zemřel můj milovaný muž a já si nedovedla představit, že bych tady zůstala sama. Bylo to hrozné dilema, ale nakonec mě přesvědčili.

Jak náročné je připravit každý rok Vltavotýnské dvorky?
Dá se říct, že pomalu od doby, kdy skončí jeden ročník, začínám nabírat dech na další. Přemýšlím koho, vytipovávám i nové umělce, to už jsou děti mých kamarádů a známých, a dlouho o tom uvažuji, protože to nechci pokazit.

Jak autory vybíráte?
Někteří jsou tu od prvního ročníku a další volím podle toho, kdo mě zaujme. Ale také sleduji, kdo získal nějaké ceny a podobně. Myslím, že Dvorky mají takový zvuk i proto, že jsou opravdu na vysoké profesionální úrovni.

Vystavují tu i legendy jako Adolf Born nebo Olbram Zoubek. Bylo těžké je sem dostat?
Ne, to jsou lidé, kteří mě znají už z Prahy a já jsem je skutečně nemusela přemlouvat. Jsem jim šíleně vděčná, vážím si jejich přízně.

Co místní lidé? Váží si toho, že tu mají tak věhlasnou galerii?
Já myslím, že celkem ano. 
O něčem svědčí i jedna příhoda – byla tu televize, natočili jsme rozhovor a režisér řekl, že teď se půjde ptát lidí na ulici. Za hodinu se pak neváhal se vrátit a vyprávěl, že nikdo mu neřekl, že je galerie k ničemu. Všechny ohlasy byly kladné.

Před zahájením výstavy jste oznámila, že letošní Dvorky jsou vaše poslední. Pořád to platí?
Řekla jsem, že jsou poslední z více důvodů, především prodávám chalupu, koupila jsem byt v Budějovicích a nedovedu si představit, že bych měla každý den dojíždět. Záleží ale ještě na dohodě, pan starosta na vernisáži řekl, že se určitě nějak dohodneme, takže uvidíme. Teď je to otevřená záležitost.

Máte představu, co by se mělo dít s Dvorky po vašem odchodu?
Rozhodně bych chtěla, aby je ten, kdo po mě nastoupí, udržel na profesionální úrovni. Jestli někdo chce měnit koncepci, tak ať si to nazve nějak jinak.

Považujete výstavu za své dítě.
Ano, opravdu. Já jsem samozřejmě také měla mnohdy chuť skončit, ale nedovedla jsem si život bez výtvarníků představit, tak jsem vždy pokračovala. Dvorky jsou podle mě nezapomenutelné a pokud mám vyzdvihnout něco ze své práce, tak je to tahle výstava. Když vidíte s jakou radostí sem lidé přijedou, je to úžasná satisfakce za všechno. Letos navíc dal výstavě záštitu prezident Václav Klaus, což je pro mě i autory obrovská pocta.

Není vám tedy smutno, že Dvorky opustíte?
Abych pravdu řekla, tak si to zatím neumím představit. Žiju v takovém vakuu, kdy si nepřipouštím, že končím. Je to zvláštní, zdá se mi, že tady snad musím umřít. On to vlastně zavinil pan starosta, když řekl, že se nějak dohodneme. Já už byla vnitřně přesvědčená, že skončím, ale on mě zase tak nějak pošťouchl.

Marie Hanušová

Narodila se v roce 1942. Od roku 1967 pracovala v pražském Mánesu – Svazu českých výtvarných umělců, posléze Unii výtvarných umělců ČR, kde se mj. podílela na samostatných výstavách a velkých přehlídkách volného a užitého umění. V roce 1994 založila spolu s Milošem Březinou soukromou galerii ART CLUB v Týně nad Vltavou. Ta zanikla o rok později, ale činnost Marie Hanušové byla tak zřetelná, že tehdejší starosta Jiří Eisenvort zřídil v roce 1996 městskou galerii. Od té doby se zde představilo přes 550 profesionálních umělců.

Autor: Andrea Zahradníková

+ sdílejte

Sdílejte článek pomocí sociálních sítí

HLAVNÍ ZPRÁVY

Rekonstrukce Plavské ulice v Českých Budějovicích.

Za rozbitou Plavskou ulici začalo naskakovat penále

České Budějovice - Rekonstrukce klíčové komunikace stále není hotova, pro místní nastává nepříjemná zima.

V borovanské klášterní zahradě ožil betlémský příběh

V Borovanech byl k vidění živý betlém.

Borovany - Davy přihlížejících přilákali v sobotu navečer do potemnělé klášterní zahrady borovanští betlémáři. Diváci si mohli osvěžit v paměti dobře známý příběh, a to…

Skauti rozvážejí Betlémské světlo do všech stran

Skauti si přijeli na českobudějovické nádraží pro betlémské světlo.

Českobudějovicko - Podobně jako olympijskou pochodeň si o víkendu předávali v celé zemi skauti Betlémské světlo.

Poslední kovboj odjel. S Drobkem se přišly rozloučit stovky lidí

Zpěvák Standa Drobek Schwarz měl 22. prosince pohřeb na hlavím hřbitově v Českých Budějovicích. Zemřel 11. prosince 2014, bylo mu 57 let. Rozloučit se s ním přišly stovky lidí. Před smuteční síní čekal kůň s prázdným sedlem, jeho jezdec už odjel...

České Budějovice - Zpěvák Stanislav Drobek Schwarz měl 22. prosince pohřeb. Na poslední cestu se s ním přišly rozloučit stovky lidí.

Diskuse

Do diskuse nikdo nevložil žádný příspěvek

CELEBRITY

Vítězka soutěže Jak se žilo za totáče: Když k nám přijela teta z Kalifornie

Vítězka soutěže Jak se žilo za totáče: Když k nám přijela teta z Kalifornie

Narodila se za komunistů a od malička snila, že se podívá za oceán. Prohlížela si fotky tety, která… celý článek ›

Podvedená moderátorka Borhyová: Proč zrušila svatbu!

Podvedená moderátorka Borhyová: Proč zrušila svatbu!

Bylo to přísně střežené tajemství. O chystané svatbě Lucie Borhyové (36) a Michala Hrdličky (26) věděla… celý článek ›

Vrba v pozoru. Stoper Sivok už měsíc nehraje a lékař neví, co mu je

Vrba v pozoru. Stoper Sivok už měsíc nehraje a lékař neví, co mu je

Vánoce mají být obdobím dobrých zpráv. Vzkaz, který ale posílá stoper Tomáš Sivok kouči národního týmu… celý článek ›

Dojemné foto: Muslimská nevěsta položila svatební kytici k pomníku obětem teroru v Sydney!

Dojemné foto: Muslimská nevěsta položila svatební kytici k pomníku obětem teroru v Sydney!

Byl to její velký den, ale i při cestě na vlastní svatbu se rozhodla, že musí uctít památku těch, kteří… celý článek ›

Do davu lidí najel popelářský vůz: 6 mrtvých při vánočních nákupech ve Skotsku!

Do davu lidí najel popelářský vůz: 6 mrtvých při vánočních nákupech ve Skotsku!

Při vážné dopravní nehodě ve skotském městě Glasgow zahynulo šest lidí a dalších nejméně sedm jich… celý článek ›

EXKLUZIVNÍ ZPRÁVY

Čímpak se překvapují boháči? Například Karel Gott kdysi věnoval vlastnoruční dílo.

Dárky MILIONÁŘŮ: Co jsou hvězdy schopné darovat a ochotné utratit?

Raději to ani nečtěte… Určitá skupina lidí, do které patří úspěšní podnikatelé, filmové a hudební hvězdy… celý článek ›

Nejcennější kočka světa

NEUVĚŘITELNÉ! Tahle kočka rejžuje peníze… Kolik už paničce vydělala?

Tardar Sauce neboli Grumpy na první pohled nevypadá jako úplně obyčejná kočka, že ale vydělává více než… celý článek ›

Vánoce, Vánoce přicházejí...

Vánoce ŠESTKRÁT jinak: Budete se divit, kde všude tráví Češi svátky…

Vánoce, Vánoce přicházejí… Začátek oblíbené koledy přesně vystihuje aktuální dobu. Do Štědrého dne zbývá… celý článek ›

Šílené, co říkáte?

HALUCINACE roku? Tenhle oblek partnerovi určitě nekoupíte!

Kdo si tohle na sebe vezme, je pořádný frajer! Obleky vybarvené do vánočních motivů nejsou ovšem… celý článek ›

ZPRÁVY Z ČR A ZE SVĚTA

Wimbledonská šampionka a vítězka Fed Cupu tenistka Petra Kvitová se stala Sportovcem roku 2014.

Česku kralují ženy. Kvitová je Sportovcem roku, tenis zastínil OH

Praha /INFOGRAFIKA/ - Běda mužům, kterým žena vládne, říká se. Jenže co naplat, české ženy – sportovkyně… celý článek ›

Ilustrační foto.

Nejhezčí dárek? Udělat něco pro druhé

S Vánocemi a koncem roku přichází čas rozjímání, tradiční bilancování a ohlédnutí za uplynulými dvanácti… celý článek ›

Joe Cocker.

Ve věku sedmdesáti let zemřel slavný zpěvák Joe Cocker

Londýn – Ve věku sedmdesáti let zemřel populární anglický zpěvák Joe Cocker, známý svým chraplavým… celý článek ›

Andrej Babiš

Účty podnikatelů budou pod kontrolou. Vláda schválila centrální evidenci

Praha – Vláda dnes schválila zřízení Centrální evidence účtů, tedy evidence účtů fyzických a právnických… celý článek ›

Copyright © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2005 - 2014, všechna práva vyhrazena. Používáme informační servis ČTK. Publikování nebo šíření obsahu denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., zakázáno. VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. je členem Unie vydavatelů.

Kontakt na redakci. Proč inzerovat v novinách - www.reklamavnovinach.cz