Bude to znít podivně, ale ač dějepisář, dějepisec a milovník historických próz, neměl jsem dosud tu čest s dílem nejplodnějšího současného jihočeského spisovatele Jana Bauera (*1945). Až kniha Dárek pro mistra kata z nakladatelství MOBA, vydaná před několika týdny, mě přiměla k tomu, abych se o osobnost i dílo Jana Bauera zajímal.

Rudý přebal knihy, z něhož vystupují jen katovy oči, jistě na knižním pultu nepřehlédnete, knihu za dvě stovky koupíte a začtete se. Zpočátku se před vámi začne poměrně svižně odvíjet děj středověké detektivky. Jde o sedmou knihu, v níž hlavními hrdiny jsou novoměstský pražský rychtář Jakub Protiva z Protivce a otec Blasius, kteří v každém předchozím titulu vždy řešili nějaký zapeklitý kriminální případ. Jejich dobou je čas vlády Václava IV., čas sedmého románu je možno specifikovat k roku 1403 a dál – vystupuje zde Jan Hus, již jako kazatel v Betlémské kapli, arcibiskupem pražským je Zbyněk Zajíc z Hazmburka.

'Grázl' v 15. století?

Zároveň děj románu nemohl překročit rok 1405, kdy byl podkomoří Zikmund Huler, vystupující v knize jako blízký přítel lapky Jana Zoula z Ostředka, sťat za obohacování na úkor majetků krále, respektive Koruny. Historické souvislosti je třeba uvést, neboť amatérský historik a novinář, dnes spisovatel Jan Bauer se dopouští v knize několikrát zbytečného faux pas.

Poprvé hřeší proti historii užitím nadávky 'grázl' na s. 25. Nepochybně přitom ví, že slovo označujíci lumpa, násilníka či vraha bylo odvozeno přímo od jména loupežníka Johanna Georga Grasela (1790 – 1818). Hodně 'moderně' působí také spojení 'skvělí chlapi' ze s. 92. Slovo chlap mělo totiž ještě ve Václavově době přídech velmi tvrdého označení, bylo směsí vyjádření neurozenosti i nevzdělanosti, vypočítavosti i hrubosti. Jedním z vrcholů autorovy snahy o mystifikaci je pak prodloužení života malíře doby Karlovy mistra Mikuláše Wurmsera ze Štrasburku, který pro císaře Karla IV. Pracoval v letech 1356 – 1360. Bauer jej potřeboval 'vyvolat', aby mu pro jeho detektiva nakreslil portrét lapky Zoula.

Jak Baťa cvičky?

Spíš k zamyšlení nebo diskusi nad tím, pro koho je vlastně kniha určena, mě přivedly – snad mohu říci – lehce pornografické konce kapitol IX a X. Styl knihy totiž jinak odpovídá spíše směřování k málem -náctiletým čtenářům, ale zejména tato dvě místa, byť i některá další (např. kapitola XX), se určení očím dětí a teenagerů vzpírají. Ne, že by -náctiletí neznali zde použitý slovník. Ten jistě znají. Daleko spíš mi však naturalistický popis milostných aktů připadá jednoduše zbytečný. Styl se tak ještě více blíží brakové četbě.

Jan Bauer je nesporně nejúspěšnější jihočeský spisovatel – samostatně, spolu s jinými či pod pseudonymem vydal již víc než stovku knih. V poslední době píše a vydává i několik knih za rok, proto v nakladatelství MOBA sáhli k tomu, že Dárek pro mistra kata vyšel, jako i další knihy tento rok, pod jeho jménem, ale Prokletí harému či Rytířku z Voračova vydala mladá autorka Anna Březinová – pseudonym, který se, pokud se nepletu, zrodil někdy před třemi, čtyřmi lety. Když někdo podle dobrého kopyta rychle chrlí cokoli, říká se, že 'to seká jak Baťa cvičky'. Budeme vbrzku svědky toho, že se ustálené rčení změní, třeba na 'ten to seká jak Bauer knihy'?

TOMÁŠ VEBER
Autor je kulturní kritik