VYBERTE SI REGION

RECENZE: Buty se v Třeboni šetřili, ale závěr byl živelný

Třeboň - Ostravská kapela hrála téměř tři hodiny na festivalu Okolo Třeboně. Projevilo se, jak široký repertoár mají, nejvíc sóloval Milan Straka.

1.7.2013
SDÍLEJ:

Skupina Buty koncertovala 28. června na festivalu Okolo Třeboně. Měla dlouhý rozjezd, finále bylo ale živelné. Na snímku Radek Pastrňák.Foto: Petr Zikmund

Během posledních dvaceti let se na domácí populárně hudební scéně objevilo pouze pár opravdu dobrých skupin, jež by s odstupem času stály za pozornost. Ostravští Buty jsou jednou z nich.  Na naše poměry výjimečně chytrá hudba a texty, hravost, vtip, nadhled, improvizační talent, tím vším Buty strhávají fanoušky od konce 80. let. To od nich očekávali také pořadatelé festivalu Okolo Třeboně, kteří severomoravské mazáky na páteční večer 28. června přizvali jako hlavní hvězdy. Koncert to nebyl špatný, ovšem žádná jízda se nekonala. A popravdě na dvouhodinové 'řádění' děvětačtyřicetiletý Pastrňák a spol. ani fyzicky nevypadali. Publikum se v tomto směru muselo spokojit s poslední půlhodinkou, při níž teprve dala skupina vzpomenout na mladší a energičtější časy.

Páteční koncert začal po 
21. hodině a s dvěma přestávkami trval až do půl dvanácté. Na 90. léta přišlo na nádvoří třeboňského zámku zavzpomínat proti očekávání spíše méně lidí. Na vině bylo snad nejisté a s postupujícím večerem stále chladnější počasí, 
i když nedeštivé a s hvězdnou oblohou.

Skupina Buty koncertovala 28. června na festivalu Okolo Třeboně. Měla dlouhý rozjezd, finále bylo ale živelné.Bývá zvykem, že rockový koncert kapela odstartuje nějakým říznějším kouskem; diváka zamrazí v zádech, nohy se roztančí, ruší se vnímání přitažlivosti zemské. S Buty to bylo jinak. Kapela s jazzovou minulostí zahájila pomalým blues, za nímž následovaly písně typově podobné.

Začátek udal koncertu tón. Technicky skvělá hudba Buty by byla v tom nejlepším slova smyslu výbornou kulisou při klubovém, vinárenském či jiném posezení nad sklenkou něčeho lahodného. Jenže třeboňské nádvoří není klub 
a ledové dřevěné lavice v hledišti nedávaly mnoho možností k pohodlnému posezení. Dostavil se pocit dlouhé chvíle, nohy začaly těžknout. Pastrňákova analýza strnulosti publika – „jo, vždyť vy jste ten rybníkářskej kraj, takhle na židli, s prutem…" – byla sice vtipná, ale od pravdy daleko. Úvodní pomalejší část jen občas rozčeřily svižnější písně z první desky jako Ahoj, jsem Radek nebo Pulec.

Skupina Buty koncertovala 28. června na festivalu Okolo Třeboně. Měla dlouhý rozjezd, finále bylo ale živelné. Na snímku Radek Pastrňák.Je jasné, že při dvouhodinovém maratonu o třech dějstvích musela skupina šetřit síly. Přesto jí trval rozjezd až příliš dlouho. Na druhou stranu, Buty jsou kapelou, která nemusí nutně sršet kdovíjakou energií, aby člověk z koncertu neodcházel s prázdnou. Některé písně jsou strhující samy o sobě, nehledě na interpretační zápal. Například obrovský hit poloviny 90. let Mám jednu ruku dlouhou. Ano, provařená věc, ale hudebně a výrazově dokonalá! Ty melodické a harmonické nádechy… Kde jinde je nálada textu zachycena prostřednictvím tónů tak věrně? A co teprve Nad stádem koní?

V průběhu koncertu bylo patrné, jak široký a bohatý mají Buty autorský repertoár. Demáček nebo Sněží se líbily, ale vypalovačky typu Jednou ráno nebo Chtěl bych se jmenovat Jan byly toužebně očekávané. Vedle samotných písní to byly instrumentální výkony, které poutaly pozornost. Sóloval především dechař Milan Straka, jehož melodika s lidovými, cikánskými či orientálními názvuky tvoří z velké části charakter písní. Překvapivě málo se jako sólista projevoval zručný kytarista Pastrňák. Zajímavé bylo sledovat komplexní hru baskytaristy Petra Vavříka, který pro každý tón hledal tu správnou barvu.

Skupina Buty koncertovala 28. června na festivalu Okolo Třeboně. Měla dlouhý rozjezd, finále bylo ale živelné. Na snímku Milan Straka.

V poslední půlhodině se kapela konečně rozjela. Pastrňák začal improvizovat svým zvučným hlasem, přibylo pohybu na scéně a hlavně srandy, což úzký pás posluchačů vlnící se pod pódiem vítal. Bavily nejenom lidově znějící Až já budu svatý s verši: „až já budu svatý, budu čurat na mraky", ale především parodie vlastních hitů František nebo Vrána. Písně působily 
v rychlých až metalových stylizacích poněkud improvizovaně, ale ona živelnost a jinakost od notoricky známých nahrávek jim dávala jiskru, což je ostatně podstatou koncertů. Ten páteční se docela povedl, i přes vlažný start.

Hodnocení Deníku: 60%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog

Autor: Redakce

1.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fešandy z jihu Německa.

Dost pěkné sousedky

Horská služba v akci. Ilustrační foto.

Na sjezdovce na Kramolíně se srazili další lyžaři

K obratu a třem bodům z ledu posledního Mostu zavelel dvěma góly Vladimír Škoda

Most – Silný tým neprohraje třikrát za sebou. Hokejisté ČEZ Motoru se za silné mužstvo považovat chtějí a potvrdili to ve 43. kole první WSM ligy, když zvítězili na ledě posledního Mostu 5:2 a upevnili si své první místo v tabulce. Již v pondělí čeká Jihočechy domácí duel s Kadaní (17.30).

Muž v noci metal přemety u náměstí, strážníci mu domluvili

České Budějovice - Rušnou noční službu mají za sebou českobudějovičtí strážníci. V sobotu kolem jedné hodiny raaní například spatřili prostřednictvím městského kamerového systému muže, který v ulici Karla IV. poblíž hlavního náměstí metal přemety na silnici.

Do bílé stopy neláká jen Šumava

Jižní Čechy - Na běžky můžete nyní vyrazit do mnoha koutů jižních Čech. Podmínky jsou většinou ideální. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies