VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Hájíčkova novinka je zpráva z bitevního pole jedné tiché duše

České Budějovice - Jiří Hájíček píše v novém románu Dešťová hůl o krizi středního věku. Jeho Zbyněk je ale až příliš bezbarvý hrdina.

7.12.2016
SDÍLEJ:

Spisovatel Jiří Hájíček představil v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl.Foto: Deník/ Martin Divíšek

Pokud znáte autora a on alespoň zdálky slyšel vaše jméno také, možná byste se měli vyhýbat recenzi jeho knih. Jenže, a přes to všechno… že máte autora rádi, že jej znáte, že – ke vší smůle – vám tři ze čtyř nejlepších přátel pro jistotu už předem řekli, že kniha je autorovým nejlepším a nejosobnějším románem, vy zkrátka chcete zůstat svůj, a tak si nepřečtete těch pět vesměs pochvalných recenzí, abyste tedy věděli, JAK máte dílo číst. Kdepak. Místo toho sedíte a čtete román. Román řemeslně dokonalý, román promyšlený (a povětšinou i domyšlený), román posta po-post- moderní, román Jiřího Hájíčka Dešťová hůl.

ČTĚTE TAKÉ: Na Jiřího Hájíčka stáli frontu, podepisoval se skoro hodinu

Čtete a nad každou stránkou litujete, že jste přáli sluchu prorokům, kteří zvěstovali velikost a slávu této novinky. Litujete, že jste se ptali, jestli to, „co píšou vostatní“, je „kladný, nebo spíš záporný?“ Proč? Protože jste muž v pokročilém stadiu dospělosti, kromě Kazanovy Tiché dohody cítíte sympatie i k Lesteru Burnhamovi, který ví, co je to „americká krása“, navíc dávno víte o svém dědičném zatížení. Ke všemu jste se dali do vzpomínání a vybavilo se vám Fendrychovo Jako pták na drátě. Ano, je to tady – abyste mohli říct, že hlavnímu hrdinovi Zbyňkovi tu krizi středního věku věříte jen neochotně, spíš z důvodu sympatie k jeho stvořiteli, je třeba vyznat, že svou vlastní krizi znáte jak svý boty a víte, že kdysi asi „bejvalo fajn“. Místy se vám proto chce křičet: „Na co si tu, Zbyňku, hraješ? Todlecto že je krize středního věku?“

Jiří Hájíček napsal román Dešťová hůl nejen o krizi středního věku.A proč ještě? Protože vypravěč / protagonista / autor vidí přes všechna realistická korekční sklíčka rozdíly mezi městem a venkovem, o něž se v jednom z plánů románu rovněž hraje, vlastně optikou novoromantickou, a to vás rozčiluje. Venkov podle vás takový není, vy přece na venkově žijete, venkov je představen ne jako „třírozměrno“, ale především jako čtvrtý rozměr, jako „čas požírající všechno – naději, životní sílu, radost, lásku“ (s. 78), jenže čas hlavnímu hrdinovi jaksi masochisticky příjemný, redukovaný na dva tři stále se vracející motivy. A ke všemu je jemnost města „vymazlena“ motivy měšťansko-romantických pokojů, tak bílých, až přechází zrak, zatímco venkov je šedavý, a ke všemu je tu ta (přece proti Terez tak málo kladně zvukomalebná) Bohuna. U – to je zkrátka hláska hluboká a temná, divoká – a nesložitá, těžká, děsivá jak echo z roury… Bohuna. Ani jednou Bohunka, přesto, že ten rozdíl je slyšitelný.

A proč ještě? Třebas nemáte rádi historické romány, ale tady na vás historie juká každou chvíli, jde o ni, jde o dluhy táhnoucí se z minulosti jako medové vlasy hrdinovy partnerky Terez. A pasáže detektivní? Květiny přece také bývají často umělé. Jenže umělost „papírů v plotně“ z třetí části románu je nad vaše síly. Nechtěná komika? Zbyněk 007? A tak se pod těmi historiografickými a neblaze detektivními pasážemi současnost ztrácí, relativizuje, znepřítomňuje. Také konec díla vyznívá ve shovívavost smíru, i když poslední otázka, která v textu zazní, vás od výslovného, protože málem vysloveného happy endu osvobodí. Poslední slovo se Hájíčkovi také povedlo, říkáte si: „…požádal o účet“ a tečka.

Spisovatel Jiří Hájíček.

A ještě jeden důvod. Znáte řadu předobrazů postav. Některé z nich s vámi občas zasednou i u piva. Kdepak, recenzovat takové dílo, to si s nimi potrháte vztah. Až je potkáte, jak jim vysvětlíte, že tohle opravdu, ale opravdu nebyl „ten váš román“?

Ale přece. Máte silnou vůli dílu ani jeho stvořiteli neublížit. Vždyť napsáno je dobře, po Selským baroku a Rybí krvi, které jste možná četli – jako já – také jako příběhy o hledání kořenů, je Dešťová hůl těmto kořenům nejdál, právě proto, že je (asi) nejosobnější výpovědí autora.

A tak hledáte, i když vám možná trochu vadí častá vypravěčova doslovnost, tak jako na s. 76: „…jakmile uslyšel čmeláka, to oranžový práškovací letadlo…“. Tichý Zbyněk Polecký je podobný nejobyčejnějšímu z obyčejných, Stonerovi Američana Johna Williamse. A máte klíč, heslo, šém: obyčejnost.

Spisovatel Jiří Hájíček představil v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl.Zbyňků Poleckých, českých Stonerů, je hodně. Nepoznáte je – tichošlápci, navenek šťastní, za vodou. Neprůhlední, přes jejich široký, byť často unavený úsměv nelze do jejich nitra nahlédnout, snad aby něco nepokazili, hráči pokeru. Co na tom, že se to nakonec vymkne jejich kontrole? Brzy zase třeba budou pány situace – stačí potlačit vědomí vlastní vykořeněnosti, zavtipkovat, shodit sebe i tragiku všednodenní rutiny nevšedně lehkou komikou anekdot. Že je to tak trochu nuda, když vyprávějí o svých osudech? Že je jejich sebekontrola přítomna i tehdy, když vám do očí tvrdí, jak nad sebou ztrácejí vládu? Nakonec nevadí.

Vždyť jejich osudy jsou příkladem toho, že vykořenit lze i samu vykořeněnost, Lev Šestov umocněný tíhou doby. Hrdinové průměrnosti, ne typy a modely, ale kvalitní konfekce, uzávorkovaný neklid, v jistém smyslu opravdu „lidé dneška“ a nikoli včerejška. O paralenu se někdy mezi lidmi říká: nepomůže – neuškodí. Možná příliš mnoho „možná“. Polecký Superstar!

TOMÁŠ VEBER
Autor je obyčejný učitel

Jiří Hájíček: Dešťová hůl. 280 s., Host, Brno 2016, 299 Kč.

Hodnocení: 70 %

Autor: Redakce

7.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Boršovští v sobotu pořádali první letošní boršovský trh. U fotbalového hřiště vyrostly stánky s občerstvením, s ručně vyráběným zbožím jako šperky nebo cukrovinkami, nebo kořením
28

OBRAZEM: V Boršově nad Vltavou začíná jaro trhy

Suchdol nad Lužnicí /OBRAZEM/ - Stovky lidí, téměř 150 lodí, krásné jarní počasí, stav vody přesně podle představ a dobrá nálada. Při tradičním rituálu vodáků, kterým je každoroční Odemykání Lužnice, panovaly ideální podmínky.
28

OBRAZEM: Vodáci odemkli řeku Lužnici

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

Praha /VIDEO/ - Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku získal učitel češtiny a angličtiny Lukáš Lis ze základní školy Soběslav. Lis vyhrál i hlasování na internetu a stal se zároveň Ámosem sympaťákem. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ho korunovala Ámosem češtinářem.

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

Sezimovo Ústí - Když ve svých 22 letech mladá Anna přijela do Sezimova Ústí, všude rostlo jen obilí a stálo pár domků, kde našla bydlení. Jako první přijely do Baťova ženy a dívky a jak oslavenkyně říká, trochu se tu bez mužů bály.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies