Kroky Lubomíra Bednáře jsou podivné od samého začátku. Hodně mě už zarazilo, že se na tento post dostal. Nemyslím si, že by musel post ředitele zastávat člověk umělecky vzdělaný. Nicméně by k umění měl mít blízký vztah a velké manažerské schopnosti. Velký problém je v tom, že k umění až takový vztah nemá a tím víc potvrzuje domněnky, jak se na post ředitele mohl dostat tak nekompetentní člověk.

Nejenže není odborně vzdělaný, ale i s jeho manažerským chováním je to problematické. Když přišel z pozice síly moci příkaz, že se má sundat výstava Karla Zlína, sklapnul podpatky a místo toho, aby se postavil za galerii a lidi, kteří tomu rozumí a vědí, že je absurdní svěsit díla kvůli nějakému firemnímu večírku, dal příkaz, že to udělat musí. Tahle kauza za dobu jeho působení mi přijde nejšílenější. Když to vezmu ze své zkušenosti jako umělec nebo kurátor, je nemyslitelné kdekoli ve světě, aby se něco takového stalo. Je to klasický bolševický model, kdy přijde nehorázné nařízení.

Bednář vyhodil již dříve lidi, z nichž jeden teď pracuje velice profesionálně v Domě umění. Páteční výpovědi zavání mstou za to, že se schopným lidem nelíbilo, co se událo v kauze svěšení výstavy. Ředitel podezřelý, že nabádal k podvodům a lhaní, ředitel, který udělá takový mstivý krok a zahalí to pod pláštík toho, že musí snižovat stavy, by neměl zastávat žádnou vedoucí funkci. Nesplnil představy, které by na svém postu splňovat měl.

Michal Škoda
Autor je kurátorem Domu umění