Svého kamaráda připomenou Merta, Voňková i Nohavica

Šel na to  nenápadně: nejdřív si dáš mrkev, pak bůček. Když Emil Pospíšil propagoval zdravý životní styl, někteří kamarádi folkaři se mu smáli. Ale měli ho rádi. Na budějovického kytaristu, jenž byl klíčovým spoluhráčem Karla Plíhala a zemřel před 20 lety, zavzpomínají 25. října na benefičním koncertě. V českobudějovickém Café klubu Slavie začne 
od 18 hodin, zahrají Vladimír Merta, Dagmar Voňková, Petr Lutka a Oldřich Janota, zdravici pošle Jaromír Nohavica. Vstupné je dobrovolné, podpoří novou školu v Kambodži.

Koncert organizují dcera 
a manželka Emila Pospíšila. „Je to dvacet let, co tatínek, muzikant a propagátor zdravého životního stylu, zemřel. Rozhodli jsme se uspořádat večírek s těmi, se kterými hrál, společně na něho zavzpomínáme,“ říká dcera Veronika.

Když Emil Pospíšil umřel, bylo jí pět let, paměť jí tak vyplavuje útržky. Nejvíc ví z vyprávění, hlavně o jeho nadšení pro zdravou výživu. „Jsem odmalička vegetariánka, pamatuju si, že nás k tomu vedl. Pak mám ještě jeden střípek: doma měl nahrávací studio, kde jsem s ním zpívala, měla jsme několikrát v ruce mikrofon,“ vzpomíná Veronika Pospíšilová.

To její matka Hana má dodnes při vzpomínání pocity trochu bolestné. Děti ji prý varují: Mami, ne aby ses tam rozbrečela. A protože podle folkařů byla s jejím manželem legrace, koncert nebude smutný. Vladimír Merta vzpomíná, že nosil knížky, drby a dobrou náladu; když přišel o řidičák, Emil Pospíšil ho vozil a sjednával koncerty. Měli i tajná hesla, třeba Brnu říkali Německo.

„Jednou nás zatkli, protože jsme zabloudili a sjeli na okresku, kde byla šťára kvůli  rockovému koncertu. Rozdělili nás, vzbudili místní fízly. Emil trnul, co řeknu, protože ten můj se chtěl bavit o poezii a Nezvalovi, šťoural se mi 
v textech a zkoušel, jestli jsem to napsal já, myslel, že jsem od Plastiků,“ řekl Vladimír Merta a připomněl, jak je Emil Pospíšil chytře sváděl na cestu zdravé výživy, k čemuž vymyslel systém dvou talířů, kdy na jednom byl bůček a na druhém syrová strava.

Pro Karla Plíhala byl jedním z nejbližších. Znali se od 15 let. „Byl bouřlivý rockový kytarista a zpěvák, dokonce nám hrál s kapelou na prodloužené. Fascinoval mne, my trapně v oblecích, on naběhl 
v tričku, s vlasy po pás a hustil do nás cosi od skupiny Black Sabbath. V polovině písně odvařil zesilovač a píseň dohráli jenom zoufalý basista s bubeníkem,“ popsal Karel Plíhal. 
S Emilem Pospíšilem natočil 
v roce 1985 ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice své první album a začali spolu koncertovat, což bylo pro písničkáře jedno z nejhezčích hudebních období. Hráli spolu až do roku 1994.

„Byl vynikající, všestranný kytarista, který dokázal dokonale podpořit náladu písní, aniž by se zbytečně hudebně předváděl. Navíc to byl velice milý, přátelský člověk,“ vzpomínal Karel Plíhal.

Na sobotní koncert ale nepřijede. Podle Hany Pospíšilové asi nechce jitřit bolest. „Když jsem s Emilem žila, vídali jsme se s Karlem obden, pomohl mi kolem Emilovy smrti, za dost mu vděčím,“ říká kardioložka, rodačka z Českých Budějovic, která v den koncertu oslaví 54. narozeniny.

S Emilem Pospíšilem se seznámila, když hrál s Karlem Plíhalem, pokoušel se o sólovou dráhu sitáristy a čím dál víc se věnoval zdravému životnímu stylu. Když se poznali, říkal, že by si ji moc rád vzal, ale jestli je schopna tolerovat, že má od rána do večera na krku kytaru, a když ne, sedí u sitáru. „Dodnes jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla strávit osm let vedle takového člověka, jako byl Emil. Hodně ovlivnil můj život a jsem moc šťastná, že zrovna s ním mám dvě děti,“ říká Hana Pospíšilová.

Z hudebních aktivit jí byla nejbližší jeho orientace na indickou muziku, kdy denně cvičil několik hodin na sitár. První nástroj mu daroval Jaroslav Hutka, velký vliv na něho měli Beatles, kteří spolupracovali s Ravi Shankarem, od něhož dostal první kazety se školou hry na sitár.
„Hraje se vsedě. Říkal, že musí u sitáru vydržet přes celé televizní Aktuality. Když potom hrál na indické ambasádě, říkali mu, že se snad se sitárem narodil,“ vzpomíná Hana Pospíšilová.

Benefiční rozměr dodala sobotnímu koncertu její dcera Veronika. Studuje ve Vietnamu a dostala se do chudé vesnice Bantayrersey v Kambodži, kde chyběla škola. Založila sdružení Hvězdice, povedlo se jí nashromáždit 25 tisíc dolarů a letos 1. listopadu si děti poprvé sednou do lavic.

„Rudí Khmerové vyvraždili vzdělanstvo, Asiaté se strašně chtějí vzdělávat. Učila jsem je čtyři hodiny denně a bylo pro ně za trest, když jsme měli končit, chtěli dál. Děti byly na otvíračce neskutečně šťastné, že se škola postavila, nejbližší školu měly pět kilometrů daleko, kam v období deštů ani nešlo chodit,“ říká Veronika Pospíšilová.

Peníze na provoz chce vybírat dál, protože do školy chodí děti z chudých rodin. Loni tak pořádala dobročinný koncert s kapelou Pub Animals, letos vzpomínku na svého otce. Ten by měl jistě radost: děti, jimž hrál na výchovných koncertech a letních táborech, ho měly tak rády, že dávaly svým plyšákům jméno Emil. V jednom dětském domově dokonce chtěly, aby je adoptoval…

„Jsem ráda, že muzikanti zahrají zadarmo. Vážím si toho, že přijedou a řeknou historky, co pro ně Emil znamenal a co s ním prožili,“ shrnuje Hana Pospíšilová.