VYBERTE SI REGION

Trapná recenze poutnického svádění. Fenomenální Zibura

Jižní Čechy /FOTOGALERIE/ - Student a poutník Ladislav Zibura napsal knihu, která je vtipná, zaslouží si 100 procent a zhmotňuje skvělý byznysplán.

11.1.2016
SDÍLEJ:

Ladislav Zibura napsal knihu 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Je fenomenální, vtipná, zaslouží si 100 procent a zhmotňuje skvělý byznysplán.Foto: Tomáš Jarolím

Dostat do ruky cestopisnou knížku s tím, že „to je ten fenomén Zibura, jistě jsi už o něm slyšel“, ale netušit a nevědět, 
o koho kráčí, to je nezáviděníhodné východisko. Zvlášť tehdy, když nakladatelem je BizBooks aneb Albatros Media. Tolik prestiže hned s nakladatelem – fenomenální. Kniha Ladislava Zibury 40 dní pěšky do Jeruzaléma prostírá navíc na 240 stranách vcelku vtipný, často ve fenomenální zkratce zhuštěný text, na němž je lživý snad jen titul – autor totiž, což mu jistě skalní poutníci 
a poutnice přičtou k tíži, použil při své pouti i letadlo, které si navíc nestopnul, ale docela normálně do něj nastoupil na letišti UŽ v Turecku a doletěl jím AŽ do Izraele. O dalších důvodech pro můj argument, že titul je lživý, se cosi dozvíte přímo od Zibury (např. s. 224).

Kdo je Ladislav Zibura, sice nevím ani po přečtení (celkem objemné) knihy, ale to se při četbě zápisků podobných cyniků stává celkem běžně. A to i navzdory tomu, co autor sám poznamenává už na s. 11, totiž, že čtenář „Chce, aby se autor odhalil ve vší své nahotě a nic nezatajoval.“ Jenže právě nahota bývá tím nejlstivějším, co možno nabídnout. Zibura 
a lehké holky (a genderově vyváženě i lehcí chlapci) nabízejí nahotu, jenže nahý je nakonec čtenář, ne autor. Kde já jsem to jenom četl… ha, už to mám: Baudrillard: O svádění. A Zibura je svůdce par excellence. Tolik humoru, až oči přecházejí. Jednotlivé kapitoly – dny jsou uvozeny jakýmisi perex-leady, žurnalistickými předehrami a předehrátkami. Jsou – vesměs, což je fenomenální – rozverné a … no ano, vtipné. K tomu ke všemu, šmankote, povedené, ne, fenomenální ilustrace Evy Šlosarové. Fenomenální (také) tím, že jako bychom je už někde… trochu dikobrazí, ale neurazí. Je s nimi veselo.

Ladislav Zibura napsal knihu 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Snímek z listopadového křtu knihy ve vyprodaném sále českobudějovického KD Slavie.

Dovedný po-postmoderní cocktail je umíchán z cestopisných poznámek, střižených říznými karikaturami stereotypizace prakticky čehokoli. Zibura jako učebnice multikulturalismu? Proč ne? Jako čítanka humorně pojatých komunikačních chyb 
a faulů? Nepochybně! A konečně Zibura jako výzva, jako vzorový ekonomický plán. Vždyť se tu čtenářům od prvních stránek říká: bude z toho kniha, tu knihu si budou lidi kupovat a nás, myšleno manažera a Ladislava Ziburu, to bude snad i trochu živit. Fenomenální. Ta hra na rovinu!

Konečně představuje Ziburova kniha také výzvu tvůrčí: Jak napsat recenzi a přitom dát najevo, že to, co napsal, není velká literatura, ani ta prostřední. Ale že je to fenomenální knížka pro každého, kdo podlehne Ziburovu svádění ke hře na poutníka, který nic nemá a nic nepotřebuje. Že je to fenomenální knížka pro každého, kdo kdysi jako já věřil, že pan Karl May „tam všude“ byl a všechny znal, málem osobně. Ne, nemyslete si, že Ziburu podezřívám, že by snad „tam všude“ nebyl. Kdepak. Já ho podezřívám, že když píše o tom, proč svou knihu vlastně napsal (s. 13), mluví hezky, ale nemluví pravdu. Jenže Zibura je dnes fenomenální ikona a moje maličkost jenom „trapnej recenzent, co závidí druhýmu úspěch“, jak tomu v českých luzích a hájích často také skutečně je.

Ladislav Zibura napsal knihu 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Snímek z listopadového křtu knihy ve vyprodaném sále českobudějovického KD Slavie.Kdybych měl knížku hodnotit procenty, dám jí „stovku“. Kdybych se měl vyjádřit jako „emzák“, řeknu, že je to fenomenální kšeft s dobroserstvím a dobrožroutstvím. Kdybych měl začít vzpomínat na vlastní léta prožitá ve znamení hesla „všude dobře, tak co doma“, měla by tahle trapná recenze ještě o pár řádků víc (asi jako bychom přičetli Ílias a Odysseu od jistého Houmra) – jenže, chyba lávky, neboť autor recenze je jiná generace a za jedno ze základních nebezpečí pro světový mír dnes pokládá poutnictví, čundráctví i turismus v jednom, neboť není na světě jen 
a jen poutník, ale „za ním jdou další, a ti umí víc, vázaný krovy a zdi z vepřovic“, jak to zpívá jeden Křesťan v Druhý trávě o telegrafní cestě a těch, kteří po ní kráčeli.

A kdybych měl na závěr říci něco alespoň trochu chytrého, řekl bych, že Ziburovu knihu je možné číst jako recept na štěstí. Jeho, vaše, ale i mé vlastní. To mé spočívá, jak už to u recenzentů trapáků bývá, ve výskytu chyb, přetisků 
a šotků v textu. Málo, ale přece! To proto, aby bylo čemu spílat v prvním plánu. Tak na konec konců mě ještě napadá, že bych si docela rád přečetl 
i autorův debut (pro čtenáře – nápověda na s. 239). Snad i ten už byl podobně fenomenální.

TOMÁŠ VEBER
Autor je bývalý stopař

Ladislav Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma. 240 stran, BizBooks, Albatros Media, Praha, 2015, 
249 korun.

Ladislav Zibura se narodil 
15. června 1992 v Českých Budějovicích. Absolvoval mediální studia na Univerzitě Karlově, studuje žurnalistiku na Masarykově univerzitě.

Na svou první pouť vyrazil 
v roce 2011. 900 kilometrů dlouhá cesta do Santiaga de Compostela ho nadchla a rozhodl se 
v poutnictví pokračovat. Navázal třemi dalšími cestami: 1400 kilometrů dlouhá pěší cesta do Říma, 3500 kilometrů na kole k Severnímu moři a nazpět, předloni pěšky ušel 1400 kilometrů na cestě do Jeruzaléma. Nemotivuje ho víra, nýbrž touha po dobrodružství a poznávání lidí. Na jeho projekce o poutích přišlo již asi 12 000 lidí. Letos v dubnu se chce pěšky vypravit napříč Afrikou.

Kniha Ladislava Zibury „40 dní pěšky do Jeruzaléma: o pouti bez cukrové vaty“ navazuje na úspěch jeho projekcí založených na humoru a nadsázce. V podobném duchu ji představuje – hesly jako 'největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty' nebo 'první cestopis od autora, který nikdy nevěděl, kde je'.

„Nepamatuji si jména měst ani lidí, nebaví mě lyrické popisy. 
A tak jsem se rozhodl, že knihu založím asi ze dvou třetin na humoru a zbytek věnuji dobrodružství 
a vážnějším věcem. Kamarádi ji přirovnávají k Cimrmanům. Čistě žánrově, ne snad že by byla tak dobrá,“ řekl Ladislav Zibura. (kul)

Autor: Redakce

11.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Do knihovny na koncerty i besedy

České Budějovice - Koncerty, akce pro děti a výstavy. To všechno nabídne jubilejní 20. ročník Týdne knihoven. Ta se v českobudějovické Vědecké knihovně uskuteční od 3. do 9. října.

Víkend bude patřit v hale volejbalu. Dorazí možná i Ondřej Hudeček

České Budějovice - Už se také nemůžete dočkat, až se poprvé v sezoně 2016/17 vypravíte na jihu Čech na extraligový volejbal?Ideální příležitost k prozkoumání síly týmů budete mít už o tomto víkendu.

Primátor přivítal úspěšné paralympioniky

České Budějovice – Úspěšné jihočeské paralympioniky přivítal v úterý odpoledne na českobudějovické radnici primátor krajského města Jiří Svoboda.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies