Vojtěch Dyk: Modlím se. Věřím, že je něco nad námi

Letadlem se do jižních Čech dopravil Vojtěch Dyk, to aby stihl zpropagovat Bernsteinovu Mši ještě v dalších krajích. Ve skladbě, která měla premiéru roku 1971, ztvární hlavní roli kněze, na jevišti se s ním 
10. března v pavilonu T na českobudějovickém výstavišti objeví sto lidí. „Asi nevěřím 
v křesťanského Boha, ale věřím, modlím se spíš k nějaké energii,“ říká 30letý zpěvák.

Jaký byl let?
Pro mě dost nezvyklý. Musel jsem se v Praze i ptát, kde je terminál 3, kde lítají ty soukromé tryskáče různých podnikatelů a vládní speciály, to jsem vůbec nevěděl. Vyzkoušel jsem si to poprvé, ale jinak byl let krásný, jen se od určité chvíle ve svém životě toho lítání trošičku bojím, takže jsem byl tak trošku ustrnulý.

Proč jste z Prahy do Českých Budějovic letěl?
Protože mi spoluproducent Josef Buchta řekl, že musíme udělat PR (propagaci – pozn. red.) v krajích, kde hrajeme, a já říkal: nemůžu, nemám na to čas, potřebuju zkoušet 
a vždycky budu radši prosazovat zájmy tvůrců než produkčních složek. Řekl jsem mu: hele, sežeň vrtulník a on, blbec, sehnal letadlo (smích).

Mše je prý vaší srdeční záležitostí od dětství, v roce 1997 jste jako dvanáctiletý na nádvoří Pražského hradu zpíval roli chlapce. Co si z toho pamatujete?
Kupodivu celkem dost. Pamatuju si, že jsme Radce Fišarové říkali Lentilka, že se mi to dílo obecně moc líbilo a možná proto ho teď děláme, protože v těch 12 letech jsem nebyl člověk, který hodně investoval do muziky, hrál jsem fotbal, ale tohle mi utkvělo a zůstalo v hlavě. 
A ještě si pamatuju, že jsem na zkouškách pořád nosil dres Alessandra Del Piera, který byl velmi v kurzu, 
a proto mi tak někteří herci říkali. Ten dres jsem bohužel nesundal asi 14 dní, takže jsem potom dost zapáchal.

Co rozhodlo, že jste se ke Mši po 18 letech vrátil?
Asi to, že otázky, kterými se kněz v představení zabývá, jsem si sám začal pokládat. 
A zjistil jsem, že otázky víry jsou velmi aktuální i v dnešní době, i když v roce 1971, kdy to bylo poprvé uvedeno, to byla asi trošičku jiná víra, vyloženě velmi striktní v jednoho křesťanského Boha. Ale my jsme si to přeložili do kontextu dnešní doby jako víru v sebe sama a obecně víru, jestli je lepší věřit, nebo nevěřit. Já si myslím, že je výhodnější a lepší věřit. I jako člověk i jako ten Celebrant, kterému jsou házeny pod nohy klacky v podobě street chóru, který tam funguje jako druhá hlavní role.

A vy věříte, nebo si jen myslíte, že je lepší věřit?
Já věřím. Asi nevěřím 
v křesťanského Boha, ale věřím, modlím se spíš k nějaké energii… Věřím, že je něco nad námi, co může spoluvytvářet náš život.

V jednom rozhovoru jste říkal, že Mše je pro vás tajenka. Už se blíží vyluštění?
S každou zkouškou. 
A jakmile ji vyluštíme, tak zjistíme, že je to pouze nápověda, a ne výsledný tvar. Pro mě to byla opravdu taková křížovka: když ji člověk luští, má prázdná políčka, která vyplňuje, a potom mu něco vyjde. Ještě k tomu v téhle hře se bude pořád někdo ohánět křížem… Teď mi to začalo dávat smysl. Jsem s tím projektem dva a půl roku, pořád ho nosím v hlavě.

Jak moc je to náročná role, pěvecky a fyzicky?
Pěvecky asi bude, protože něco takového pro mě není úplně obvyklé. Je napsaná spíš pro klasického zpěváka, který je schopen se orientovat i v jazzu a popu, kdežto já se spíš orientuji v popové hudbě, jazzu, swingu a občas zabrousím do klasické hudby. Není to poloha, která mi úplně sedí a kterou bych dokázal zpívat pořád. Snažím se najít polohu, aby mi to vyhovovalo, a zjistil jsem, že je to vlastně jednoduché: zazpívám to tak, jak mi zobák narostl.

Souvisí volba tohoto titulu 
s tím, že vám loni bylo třicet?
Myslím, že s věkem to nesouvisí. Spíš s tématy, která řeším, a s tím, že jsem hledal formu, která by mi seděla, protože mě prostě baví hrát, zpívat a mnohdy i tančit, byť to tak nevypadá. Ideální by byl muzikál, ale bohužel v Čechách se muzikály moc nedělají. Tady se dělají písničkály. Já mám muzikál rád, ale musí to být ku… dobrej muzikál 
a složky navzájem propojené.

A kdy jste tady byl naposledy na nějakém k… dobrém muzikálu?
Asi nikdy, protože jsem nestihl Jesuse. Zkoušel jsem s režisérem, který dělal muzikál Carmen, ze kterého jsem odešel, protože můj mozek nechápal, co po mně ten člověk chce. A když se tomu něco přibližovalo, tak paradoxně ne na typických muzikálových scénách, třeba Villon v Divadle Na Jezerce.

Vnímáte třicítku jako zlom, nebo kolem vás jen projela?
Projela, všechno je v hlavě. Mnohdy ani nevím, kdy mám narozeniny. Spíš to poznávám podle toho, že když po dvou měsících hraju fotbal, tak se mi k… špatně dejchá, zatímco ve třiadvaceti jsem vyběhl jako čamrda i po dvou měsících.

Jaký koncert v jižních Čechách jste si naposledy užil?
Každý! Všichni muzikanti říkají, že Budějovice a Písek jsou nejhorší destinace, a my jsme v Písku s mojí partnerkou Táňou hráli představení a měli jsme standing ovation. Vůbec nechápu, kde tyhle pověry vznikly. Můžu muzikantům vzkázat: musíte sem vozit dobré věci.

A co vás bavilo víc: koncert 
s Pavlem Šporclem v budějovickém Metropolu, nebo předloni zpívání na krumlovském MHF?
Já to nerozlišuju, užívám si to vždycky. S Pavlem by to byl hezký návrat, máme k sobě vřelý vztah, doufám. A je pravda, že mnohdy si to užívám víc, když to nemusím táhnout, což v tomto případě táhl Pavel a já jen přišel a zazpíval dvě věci.

V dětství jste trávil prázdniny 
v Římově. Jaké byly?
Bylo to na zámku Římov, který patřil naší rodině. Řekne se zámek… Když člověk není šlechtic a nemá finanční zázemí, aby se o něj mohl starat, tak to, že někdo koupil před několika desítkami let usedlost, je mnohdy spíš za trest. Máte sice 19+2, ale stojí vás to hrozný prachy. Ale klukovské vzpomínky mám na Římov krásné. Malše je prostě nejchladnější řeka, ve které se člověk může koupat, a ještě k tomu je to těsně pod přehradou, když tam vlezete, tak už skoro ani nevylezete, já jsem tam i chytal ryby… Na Budějovice, Římov, Krumlov, na jižní Čechy mám skvělé vzpomínky, nehledě na to, že mám teď 
i chalupu na Šumavě.

Jaký otisk by měla Mše v divácích nechat?
Naději na lepší zítřky a na to, že když člověk věří sám sobě, může dokázat i věci, které by vůbec nepředpokládal. Spíš pozitivní vjemy, než aby to vzbuzovalo agresivní kontroverzi. Naopak to 
v dnešní době může způsobit kontroverzi tím, že to bude natolik pozitivní.