Petr Šporcl bude divadlu chybět, řekl k hercovu odchodu mimo jiné dramaturg opery Jihočeského divadla František Řihout. "Petra Šporcla znám z jeho jevištních výkonů takřka na dotek už 33 let. Jeho herectví s věkem zrálo jako víno. Ačkoliv v současné době byl věkem doyenem činoherního souboru, nepatřil vlastně nikdy k tak zvané "staré herecké gardě". Jeho nestárnoucí kreativní schopnosti jej předurčovaly k tomu, že pro Jihočeské divadlo byl až do poslední chvíle jednou z nejnezbytnějších hereckých tváří. Divadlu bude moc chybět," řekl František Řihout.

Pro činoherní soubor Jihočeského divadla je tato nenadálá ztráta o to větší, neboť Petr Šporcl patřil nejen k jeho nejrespektovanějším uměleckým osobnostem, ale zároveň byl až do poslední chvíle právem jedním z nejobsazovanějších herců.

"S Petrem Šporclem mě pojí nejen mnoho vzpomínek pracovních, ale i osobních. Čas strávený s ním na jevišti patřil pro mne vždy ktěm milým a světlým chvílím v hereckém životě. Kolikrát se i stalo, že se nám ani z jeviště nechtělo a text jsme si měnili podle nálady a situace. Byly to vzácné chvíle porozumění a pravdy. Je veliká škoda, že diváci budou ochuzeni o jeho herecké mistrovství a my, jeho kolegové, o jeho lidskost a laskavost," řekl ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták. 

„Zpráva o smrti Petra Šporcla mě velmi nepříjemně zasáhla, protože jsem ho měla hodně ráda,“ svěřuje se kolegyně z Jihočeského divadla Daniela Bambasová. „Byl to jeden z těch mála lidí, kteří měli v sobě všechno - profesionalitu, noblesu, mistrovství a humor. Byl to člověk se vším všudy, velký herec a nesmírně skromný člověk. Měla jsem tu čest s ním stát na jevišti v moc hezkých rolích, vzpomínám například na představení Lištičky, Krvavá svatba, Maribel a podivná rodina. Jeho odchod je ztrátou pro všechny lidi v divadle, jak lidsky, tak samozřejmě i profesně, protože to byl výborný herec. Měl obrovsky břitký humor, který působil ve srovnání s jeho pokorou a laskavostí velmi překvapivě, a o to byl cennější. Naposledy jsme spolu hráli před prázdninami. Hráli jsme spolu v Soudných sestrách, které měly premiéru minulý rok, a potom ve hře Škola základ života, která měla premiéru v roce 2012,“ dodává Daniela Bambasová. Zpráva o úmrtí Petra Šporcla hluboce zasáhla i další jeho kolegyni z Jihočeského divadla Věru Hlaváčkovou. „Na Petra Šporcla budeme v divadle vzpomínat všichni moc rádi,“ říká Věra Hlaváčková. „Byl to mimořádný člověk - laskavý, milý, na jevišti naprosto spolehlivý partner. Petr nikdy neměl výpadky a byl vždycky perfektně připravený. Dalo se na něho opravdu perfektně spolehnout. Měl rád jistotu, kdy všichni děláme všechno tak, jak máme. Neměl moc rád, když jsme improvizovali. Měl takový svůj zvláštní kousavý humor. Když seděl v kuřárně, tak většinou kouřil a mlčel. Pak někdo někde něco řekl, on ho usadil a dal tomu jakousi tečku. Všichni jsme ho měli v divadle rádi, určitě na něj budeme vzpomínat v dobrém a jsme moc smutní,“ svěřuje se Věra Hlaváčková. „Na jevišti jsme se potkali například na Krumlově ve Třech mušketýrech. Naposledy jsem s ním letos hrála v představení Blackout. Měli jsme spolu už i první čtenou zkoušku hry Poker face, kterou jsme měli začínat v letošní nové sezoně,“ dodává Věra Hlaváčková.

Motto:

…spěchal jsem k jedinému oknu, bylo modré. / Přinášeli mi je vždycky vstříc /
ptáci na křídlech. / Každý den o něco blíž.
Pak se mé okno zavřelo. / Občas je však vídám, ale jen když zavřu oči. /
A včera nastal podzim.
Hrozny jsou jako zlaté střapce / na divadelní oponě
a ticho, které chodí s podzimem, hovoří rodnou řečí hřbitovů, /
kam zvolna stékají / stružky našich životů.
Bolest znám dobře, / je to zlá a umíněná sestra.
Smrt je tajemství, / za které se platí hrůzou.
Okno je dávno zbouráno / a ptáci odletěli do vinic. /
Ještě chvíli tichu naslouchat, / když se očím zdá,
že plný hrozen na keři / touží být uchopen.

/ Jaroslav Seifert – Okna na křídlech ptáků

Herec Jihočeského divadla Petr Šporcl se narodil 7. 1. 1942 v Praze. V hlavním městě vyrůstal a studoval DAMU. Hned po absolutoriu v roce 1965 nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Debutoval tu v představení Filip španělský. Po celou dobu svého angažmá patřil k velmi vytíženým hercům. Během 47 let ztvárnil zhruba 150 rolí, například Horacia v Hamletovi, Mitche v Tramvaji do stanice Touha, Kalafunu ve Strakonickém dudákovi, Svidrigajlova ve Zločinu a trestu, tajemníka Hanuše v Odcházení nebo Broje ve Vajglu.

Exceloval v Kupci benátském. Za tuto roli získal Cenu Karla Rodena a byl nominován na jihočeskou Thálii. V Jihočeském divadle aktuálně hrál v inscenacích Škola základ života a Blackout.

Žil v Českých Budějovicích. Měl dva syny, úspěšné hudebníky. Starší Petr hraje na violoncello, mladší Pavel na housle.

"Začínal jsem samozřejmě všemi těmi milovníčky, ale střední věk už nabízí daleko zajímavější postavy," řekl otec slavného houslisty Pavla Šporcla Deníku před dvěma lety, kdy slavil sedmdesátiny. Ve stejném rozhovoru vzpomínal na své herecké kolegy. "Byli jsme tu kamarádi, Franta Kokejl, Láďa Janura, Honza Trnka, Karel Charvát, Karel Soukup, Věra Papírková, Pepíček Kaňkovský, byla jich spousta," uvedl v roce 2012.

Petr Šporcl se objevil i v několika malých rolích ve filmu: ve snímcích Drahé tety a já, Černý vlk a Čarovné dědictví.