Nakonec si z táborského skokanského sektoru odnesla stříbrnou medaili. Překonala 194 cm, stejně jako vítězka Dubnová, 196 centimetrů bylo tentokrát nad její síly. Pokusy ale byly velmi slibné, především ten poslední, divákům na stadionu se tajil dech. Sympatickou závodnici vyprovodili po zakončení soutěže bouřlivým skandovaným potleskem.

Jak se vám skákalo?
Pro mě to bylo strašně těžké. Nebyla jsem zdravotně v pořádku, nebyla jsem v optimální kondici. Hrozně moc jsem chtěla uspět na stadionu, kde jsem začínala s atletikou. Trochu mi to svazovalo nohy. Nakonec jsem ale stejně poměrně spokojená. Chybělo tomu jen vítězství.

Vaše spokojenost je poploviční?
Spokojená úplně bych byla, kdybych vyhrála. Výkon 194 centimetrů je ale pěkný.

Atmosféra MČR byla báječná, vnímala jste ji?
Diváci mi strašně moc pomohli. Určitě byli skvělí. Opravdu mi ale na začátku závodu nebylo moc dobře, cítila jsem se trochu v útlumu. Lidi mě prostě zvedli. Atmosféra byla úžasná.

Komentátor před vaším pokusem říkal, že jste si prošla sportovními třídami, stadion znáte jako své boty, nebránil vám v soustředění?
Když jsem přicházela na stadion, všechno jsem si uvědomila, ale při závodě už myslíte jen na skákání.

Co říkáte nové tváři táborského atletického stadionu?
Je úžasný. Jeden z nejhezčích v republice. Možná u mě je to dáno, tím, že jsem odtud. Když vidím proměnu ze škváráku na takovýto krásný stadion, tak jsem ovlivněná. Je to ale opravdu super.

Svědčí o tom i výkony…
Těch byla spousta výborných. Nechválím jen já, ale pochvalovalo si hodně lidí.

Už se těšíte na vrchol sezony, kterým pro vás budou OH v Pekigu?
Těším se. Jen jsem po třech závodech za sebou trochu unavená. A v pátek mě ještě čeká Golden League v Římě. To je také obrovská motivace. Pak trochu budu muset potrénovat, aby na olympiádě bylo z čeho brát.