Mistrem České republiky v ultramaratonu pro tento rok se stal v jihočeské Horní Stropnici Radek Brunner. Vytrvalec SK Babice zvládl 103 kilometrů dlouhý závod v terénu Novohradských hor v čase 8 hodin, 14 minut a 26 sekund. Až pětadvacet minut po něm přiběhl do cíle vítěz předchozích ročníků Daniel Orálek. Pod devět hodin dokázal stlačit svůj čas už jen třetí Michal Kovář.
Radku Brunnerovi se na jihu Čech daří. Předloni vyhrál v Českých Budějovicích maraton v podzemních garážích obchodního centra Mercury.

Co vám dodává během tak dlouhého závodu energii?
Konzumoval jsem nějaké gely a na občerstvovačkách jedl banány. Člověk musí samozřejmě taky hodně pít.

Závod odstartoval v časných ranních hodinách. Již v půl šesté jste vyběhli na trať. V kolik hodin jste vstával?
Špatně se mi spalo. Během noci jsem se často budil a vzhůru jsem byl už před čtvrtou hodinou ráno. Nervy zkrátka pracovaly naplno.

Jak vypadal večer před samotným závodem?
Večer jsme trochu s kamarády poseděli a spát jsme šli kolem půl jedenácté. Ale ještě do půlnoci jsem se převaloval, než jsem konečně usnul.

To jste si tedy moc neodpočinul…
Poslední noc už není rozhodující. Důležité je, dobře se vyspat noc předtím.

Stíháte vnímat v průběhu závodu okolí?
Ráno jsem ještě stačil pozorovat srnky. Bylo jich hodně a to bylo krásné. Jinak okolí vnímat moc nestačím, na to není čas.

Na co přitom myslíte?
Běžec se musí především soustředit na své tělo. Musí sledovat, co a jak funguje, aby se něco nepokazilo.

Dostavila se také krize?
Při tak dlouhém běhu krize přirozeně přicházejí. Je potřeba je ale překonat a běžet dál. Tentokrát nebyl žádný vážnější problém.

Jak jste se vypořádal s horkým počasím?
Mě vedro nevadí. Bylo mi sice trochu zle a trochu jsem se závodem protrápil, ale tak to má každý. Podmínky jsou pro všechny stejné. Nejdůležitější je, uběhnout co největší kus v ranních hodinách, dokud není takové horko.

Předpokládal bych, že závod ubíhá rychleji poté, co se přehoupne do své druhé poloviny. Platí to i ve vašem případě?
Mě ubíhá rychleji první půlka. Pak už záleží na psychice. Mě pomohlo, když jsem věděl, že bezpečně vedu. Po jedenácti kilometrech jsem se utrhl a pak už jsem běžel sám. V polovině závodu jsem měl náskok nějakých dvaadvacet minut, tak mi bylo jasné, že už bych to měl udržet. Zbývajících padesát kilometrů už pak bylo klidnějších.

Přijde po závodě ještě nějaké vyklusání únavy?
Ne, po závodě už si dopřeji odpočinek. Myslím, že si ho zasloužím (úsměv). Vyklusat se půjdu až druhý den ráno.

Zkoušel jste se někdy po tak dlouhém závodě zvážit?
Vloni jsem se zkoušel vážit po jednom stokilometrovém závodě a zjistil jsem, že jsem ztratil pět kilo.

Kolik toho v rámci tréninku naběháte?
Týdně naběhám v průměru 150 až 200 kilometrů, podle toho jak se cítím. Někdy taky i 240. Když je ale nějaký problém, něco bolí, tak třeba jenom sedmdesát kilometrů. To je velice individuální.

Kolik takto dlouhých a těžkých závodů zvládnete absolvovat během sezony?
Je toho víc. Například čtrnáct dnů před mistrovstvím republiky jsem běžel sedmdesátku v Praze. Nyní mě čeká ve Francii osmdesát kilometrů na Mont Blanc. Běhá se vesměs kopcovitým terénem, což je velice náročné. Mezitím je třeba také regenerovat.

Co považujete za vrchol této sezony?
Nejdůležitějším závodem v sezoně pro mě bylo jednoznačně mistrovství republiky v ultramaratonu. Zúčastnil jsem se třikrát a teď napotřetí se to konečně povedlo. A jsem šťastný. Celý rok jsem se na to každodenně připravoval. I kdybych v dalších závodech neuspěl, budu se sezonou spokojený, protože mistrovství republiky je pro mě absolutní vrchol. Na ničem jiném již tolik nezáleží.