Jednu z etap dokonce poznal na vlastní kůži. Ne v sedle bicyklu, ale v doprovodném vozidle. Cyklisté si během 154,5 kilometru získali hejtmanovo srdce. Boj každého jednotlice v závěrečném desetikilometrovém stoupání označil Jan Zahradník za hrdinský výkon. „V cyklistice není druhý v cíli prvním poraženým, kdo vystoupal.


Kde se narodila myšlenka, že absolvujete jednu z etap osobně?
Závod Linec – Pasov - České Budějovice tradičně podporujeme. Tradičně se účastním startu. Každý rok mě pánové z cyklistického svazu Dohnal, Kalaš a Cirkl zvou, nikdy jsem neměl čas, letos mi to vyšlo na celou etapu.


Prožil jste nejtěžší závěrečnou etapu jako součást pelotonu, byl to pro vás zážitek?
Zcela nevšední. Byli jsme součástí kolony, viděli jsme cyklistku zblízka. Poslední etapa z Kirchdorfu na Hinterstoder byla extrémně náročná. Závěrečných deset kilometrů na Hinterstoder, do mezistanice lanovky, se jelo za velmi nepříznivého počasí. Bylo devět stupňů, možná ještě méně, pršelo, od cyklistů to byl opravdu hrdinský výkon.


Na nudu v pelotonu si diváci opravdu stěžovat nemohli, od prvních kilometrů se závodilo…
Sto pět kilometrů jela v čele sedmičlenná skupina, pro nás v ní byl velmi zajímavý závodník Ondřej Klouček z Budvaru Tábor. Pro nás to byl zážitek.


Měli jste v průběhu etapy dostatek aktuálních informací?
Řídil pan Kalaš, seděli jsme v autě s panem primátorem Thomou a s panem Janoutem (renomovaný cyklistický rozhodčí ze Strakonic – rozhodoval Tour de France - pozn. red.) Pan Janout všechno popisoval velmi zajímavě, zasvěceně, téměř s úřední péčí a pílí komentoval závod. Byli jsme spojeni s dalšími vozy vysílačkou, aktuální informace jsme měli k dispozici.


Zanechala ve vás osobní zkušenost s vrcholovou cyklistikou hluboký dojem?
Obrovský. Viděl jsem, jaká je cyklistika, jaký je vrcholový sport. Je velká škoda, jak špatnou pověst cyklistika v poslední době získala na Tour de France. Je to sport pro mladé lidi, druhý v cíli není ten první poražený. Kdo na Hinterstoderu dojel etapu, byl hrdina. Třeba mladý Klouček pod kopcem nakonec odstoupil, jel ale celou etapu v úniku. Třeba Bambula z Budvaru Tábor dojel až nahoru, pro mě byly výkony jihočeských cyklistů úžasné.


Není tajemstvím, že patříte k vyznavačům nejrůznějších sportovních odvětví, patří mezi ně cyklistika?
Určitě. Je to opravdu sport, který zaslouží podporu. Je velmi zajímavý, doufám, že mladé lidi neodradí aféry.


Neprobudila ve vás cesta v pelotonu touhu k aktivnímu sportování? Neměl jste chuť usednout do sedla bicyklu?
Když jsem viděl počasí, profil trati a vzdálenost, tak neměl. Vím velmi dobře, že na delší trasu dosáhnout průměru dvacet kilometrů za hodinu je pro člověka, který není profesionální cyklista, docela problém. A cyklisté jeli v podstatě čtyřicítkou! Jasně jsem si vědom, že si chuť v tomto případě musím nechat zajít. V balíku je navíc jízda i velmi technicky náročná,je to závod jen pro trénované lidi.


Zmínil jste, že v roli řidiče vašeho vozu byl Čestmír Kalaš. Umí se pohybovat v pelotonu jako ryba ve vodě, jel s vámi opatrně?
Jel, jak řády kolony velí. Je to jízda malinko jiná, než když jedeme s mým řidičem do Prahy, do kopce se někdy jelo pomalu, bylo téměř cítit spojku, najednou bylo třeba se velmi rychle přesunout.


Svěřil jste se do rukou cyklistického odborníka, neměl jste v kvapíku ve vysokohorském prostředí při sjezdech obavy?
Z těchto věcí mám pro strach uděláno.


Zaujala vás osobní zkušenost natolik, že za rok, až se pojede jedenadvacátý ročník, „výlet“ budete opakovat?
Určitě budeme hledat prostředky, věřím, že je najdeme, abychom závod mohli podpořit, aby se symbolická spolupráce tří zemí profilovala. Budu-li mít čas, pak se určitě rád v příštím roce některé etapy zúčastním.