Každopádně drsný pád!

Cyklokrosař Martin Zlámalík se těsně před cílem na trati memoriálu Karla Boušky (TOI TOI cupu) v lesoparku v Mnichově Hradišti během letmého okamžiku ocitl na zemi. Celý potlučený a sedřený ležel na promrzlé silnici a jen nechápavě zíral, jak prohrává závod. Přitom ještě musel trpět ukrutnou bolestí!

Co se vlastně stalo? Zlámalík z týmu Prodoli finišoval do cíle společně s Martinem Bínou z týmu Budvar Tábor, který byl v čele závodu. Zlámalík jej ovšem dojel a před cílem dramatického závodu bojovali vyrovnaně.

Jenže Bína Zlámalíka pár metrů před cílem natlačil doprava na konstrukci a Zlámalíkovo kolo se doslova zapíchlo o rozšířenou podpěru zábrany. Přeletěl řídítka a obličejem, dopadl přímo na asfaltovou vozovku. Utrpěl odřeniny i pohmožděniny. Přesto však vyhrál právě on!

Bína díky pádu soupeře dojel do cíle jako první, vzápětí ho ale rozhodčí diskvalifikovali. „Zlámalík měl i přes pád velké štěstí, protože prolétl cílem a mohl tedy být klasifikován,“ vysvětlil rozhodčí závodu Miroslav Janout Zlámalíkovu bolestivou výhru.

Bínovu diskvalifikaci rozhodčí zdůvodnil tím, že po celou dobu jel spíše uprostřed vozovky a až těsně před cílem se začal tlačit na soupeře.

„Rozhodčí Janout je světově uznávaný, celou situaci viděl a rozhodl tak, jak rozhodl. Já musel po závodě na doping a do nemocnice, takže jsem se k celé situaci nevyjadřoval,“ řekl Martin Zlámalík do telefonu při návratu ze závodu v Belgii. Pro Deník ale celou situaci vylíčil. „Já měl rychlost, on už ne. Šel jsem do něj, snažil se ho předjet. Svého rozhodnutí nelituji, myslím, že bych vyhrál,“ řekl a k samotnému souboji dodal: „I na trati jsme se strkali, byly tam osobní kontakty, ale v rámci regulí. Tohle už ty regule překročilo.“

Jinak to viděl jeho sok. „Se Zlámou se známe hodně dobře, tohle bych naschvál neudělal,“ bránil se v cíli. „Já ho vedle sebe neviděl, asi byl v tu chvíli za mnou. Rovně jsem asi nejel, ale v závěru jsem toho už měl plné zuby. V takovém mrazu a tak těžkém terénu hodinu závodit není sranda, zkuste si potom jet rovně, když melete z posledního…“

Ani včera názor neměnil. „Stojím si za tím, že jsem nic špatného neprovedl. A to jsem to potom viděl i v televizi. Zláma musel vidět, že tam má málo místa, přesto tudy zkusil projet. Byla to jeho chyba, jeho hloupost. Na druhé straně měl prostoru dost. Já mu žádnou vlnu nehodil,“ řekl Martin Bína cyklistickou hantýrkou. „Zláma dobře ví, že se mě snažil od bariéry dostat. Kdyby do mě nestrkal, asi by ani nespadl. Jel za mnou, nebyl na mé úrovni, jak někdo říká.“ Bínovi ale vadí, jak vše dopadlo. „Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí se nic nestalo. Já žádnou schválnost neudělal. Zláma si za to mohl sám.“

V jednom se ale oba závodníci shodují. Že nebýt benevolence rozhodčích, kteří povolili cíl v místech, která nebyla dostatečně široká podle pravidel UCI, nic by se nestalo.

„Cílová rovinka by asi měla být širší,“ míní Zlámalík. „Kdyby byla, tak by nebyl vůbec žádný problém. Měl bych tam místa dost,“ uzavírá.

„Cílová rovinka byla široká asi jen tři metry, to je málo. Kdyby byla podle pravidel, asi by se nic nestalo,“ souhlasí na dálku se svým soupeřem Bína. „Ale na druhou stranu buďme rádi, že někdo ty závody u nás ještě pořádá.“

V tomto kontextu je pak trochu překvapivý trest, který si Bína odnesl. Sudí ho vyškrtli z klasifikace závodu a dali mu pokutu 200 švýcarských franků (asi 3400 korun).
„To je kruté,“ stýská si Bína. „V Belgii by to vůbec neřešili. Kdybych hodil metrovou vlnu, ale nic takového se nestalo,“ kroutí hlavou.