Jako ponožky střídá volejbalový reprezentant Jiří Popelka angažmá. Jednou hraje tam, podruhé jinde. I proto, že o jeho služby je velký zájem. Smečař, který je oporou české reprezentace, strávil čtyři roky pod Černou věží a oslavil zde jeden mistrovský titul.
Od té doby cestuje po Evropě. Do Českých Budějovic se vždy v létě rád vrací. Aby ne, když zde už téměř bydlí. Jednou by tu rád zakotvil natrvalo. „Na to je ale ještě čas. Kdo ví, třeba ještě dres Jihostroje obléknu,“ říká Strom, jak se mu ve volejbalových kruzích přezdívá.

 STROMOVA VIZITKA:

   věk:  32 let
   výška: 202 – 204 cm („podle toho, jak se vyspím“)
   rodina: syn Jasmín, manželka Blanka
   volejbalové kroky: Ervěnice, Žatec, USK Praha, Jihostroj ČB (4 roky), Maaseik (Belgie), Tours (Francie), Jaroslavl, Novosibirsk (oba Rusko), Ankara     (Turecko), Toulouse (Francie), Berlín (Německo)
 úspěchy: „Nejvíce vzpomínám na titul v Budějovicích v roce 99, poté dva tituly a vítězství v pohárech s Maaseikem, 4. místo na ME.“

Loni jste hájil barvy německého vicemistra SCC Berlín, jaký to byl rok?
Sezona v Berlíně nebyla špatná, byl jsem rád, že jsem se dostal do druhého týmu německé ligy. Našim cílem bylo dostat se do finále, skončili jsme ale v semifinále s Friedrichshafenem, který nakonec vyhrál. Byl jsem rád, že jsem hrál celý rok na smeči, nikdo mě necpal na univerzála. Byli jsme tam navíc tři Češi, tak ani ten rodinný život nebyl špatný. Navíc jsme byli relativně blízko domova, takže manželka mohla jezdit do Čech. Nebyla to špatná sezona, kdybych měl shrnout všechno dohromady.

Říkáte, že jste byl rád na smeči, přitom původně jste univerzál. Už jste se tedy s tímto postem dokonale sžil?
Přesně tak. Ze začátku, když jsem byl ještě v Českých Budějovicích, jsem hrál univerzála. Bavilo mě to, cítil jsem se dobře. Pak jsem ale šel do Ruska, kde mi řekli, že budu smečař. Tak mi nic jiného nezbylo. Byla to dřina, trochu jsem se trápil. Poté jsem pokračoval v jiném ruském klubu, a i přes tu dřinu mě to začalo bavit. Zůstal jsem na tomto postu a nyní mě to baví daleko více než hrát na účku.

Je to i kvůli reprezentaci, kde je přetlak univerzálů?
Určitě. Nebyl to hlavní důvod jít na smeč kvůli reprezentaci, ale vím, že v nároďáku je mnohem větší konkurence. Mohou tam být dva univerzálové z celé republiky, nás bylo asi osm. Na té smeči, i když nejsem klasický přihrávač, je pro mě větší šance si zahrát.

Vraťme se k berlínskému angažmá. Jak fungoval klub v porovnání s předešlými štacemi?
Co jsem slyšel o Němcích, to se potvrdilo. Fungovalo tam vše od A do Z, s ničím nebyl problém. Výplaty chodily včas, zabezbečení klubu, vše fungovalo tak, jak mělo. Byl jsem tam celkově naprosto spokojen, tedy až na ty výsledky. Nepodařilo se nám dostat se do finále.

Což bylo nesplnění cílů, které vám klub stanovil?
Tak to bylo. Sami jsme si to pokazili. Vedli jsme ligu, prohráli jsme jeden zápas v závěru a dostali jsme se až na třetí místo, tedy méně výhodnou pozici pro play off.

Proč jste odešel?
Nebyli mi schopni říci, jestli mě chtějí nebo ne, chtěli hodně času na rozmyšlenou. Já ale čekat nechtěl, dostal jsem nabídku z druhé italské ligy, tak jsem ji přijal. Nikdy jsem tam nehrál a co jsem slyšel, je to tam hodně dobré. Jejich soutěž A1 je nejlepší liga, v nižší A2 je také spousta dobrých volejbalistů. Bude to dobrá zkušenost, těším se tam.

Berete to i jako šanci prodrat se do nejkvalitnější soutěže na světě?
To byl vždy můj sen. Doposud se nesplnil, ale abych šel do A1 a seděl na lavičce, to se mi nechce. To radši budu hrát pravidelně o soutěž níž. Hráč by měl hrát, ale dostat se v A1 na hřiště je dost těžké. Je pro mě lepší hrát v horším týmu. S tím příjmem se ještě moc nekamarádím na to, abych mohl vlétnout do A1.

Co už víte o svém novém „pracovišti“?
Tým se jmenuje Castellana Grotte, je to na jihu Itálie. Už asi tři roky se snaží postoupit, ale zatím se jim to nedaří. Tento rok vyměnili půlku týmu. Já bych měl být jedním z těch, kdo by jim v tom měl pomoci. Budou nás tlačit na postup, ale to bude docela maso, protože postupuje jeden tým ze šestnácti. Budu rád, když budeme hrát na špici.

Jaký je rozdíl ve financích mezi vaším posledním angažmá a tím novým v Itálii?
Určitě jsem si polepšil. Nejlepší peníze jsou v Rusku, i když tam také mají problémy, pak je Itálie, Řecko, Turecko, Francie. Měl jsem dohromady asi sedm nabídek, tohle bylo jednoznačně nejlepší. Mohl jsem jít zpátky do ruské Jaroslavle, ale tam se mi nechtělo. Trénuje se tam opravdu hodně, věděl jsem, že bych po měsíci skončil s volejbalem. Ostatní nabídky byly horší. Sice lepší finance, ale méně kvalitnější soutěže. Mohl jsem se podívat i do Dubaje, ale to je daleko, tam jsem nechtěl.

Tamější šejkové by vám určitě naplnili konto...
Určitě. Tam vám sice nasypou dost pěněz, ale hraje se tam volejbal skoro o zem. Takže nic moc. Normálně bych se toho nebál, ale mám rodinu, je to daleko.

Nedávno jste postoupili na mistrovství světa, jak vnímáte tento úspěch?
Ostatní týmy trénují neustále, my jsme se sešli po dvou měsících volna a postoupili. To asi žádný jiný tým na světě nedokázal, všichni jedou neustále v zápřahu oproti nám. Hrají Světovou nebo Evropskou ligu, mají zkušenosti. Je to pro nás velký úspěch.

Nyní startuje mistrovství Evropy v Turecku, co vás čeká?
Vůbec nic lehkého. Určitě nemáme co ztratit, nebál bych se toho. Tragédie by to být neměla, spíš nás to nahecuje. Když se to všechno sejde, půjde nám to, dokážeme hrát vyrovnaně i se silnými týmy. Bulhaři, Srbové i Italové, které máme ve skupině, jsou nad námi. Bulhary známe, mají svou hlavu, občas je to nebaví. Ale s novým trenérem z Itálie si toto nedovolí. Navíc mají Kazijského, nejlepšího smečaře světa. Ten dokáže sám porazit nejen nás, ale třeba i Rusáky. Máte se na co těšit, až přijede s Trentinem na Ligu mistrů.

Kromě volejbalu máte i jiné hobby a to tvorbu volejbalových stránek. Jak tento nápad vůbec vznikl? Má na to vrcholový volejbalista čas?
V Rusku, když jsem tam hrál, byla šílená zima, nemohl jsem ani na ulici. Tak jsem byl na internetu, chtěl jsem zjistit volejbalové informace, moc se toho nedalo sehnat. S počítačem mě to vždy bavilo, začal jsem to tedy dělat a řekl bych, že dobře. Stránky už běží ve více jazycích, je to lepší a lepší. Můj cíl je, aby se stala nejlepší volejbalovou stránkou na světě. A můj sen? Vidím se, jak ležím ve VIP lóži na olympiádě, dívám se na finále a na reklamách běží upoutávka na mé stránky. Zvládnout se to dá, i když je to náročné. Pomáhá mi s tím žena, ta do toho dává takové to koření, já píšu spíš oficiální věci. Budu letos psát i o české extralize, s každým týmem chci navázat kontakt a lidem přinášet informace i ze zákulisí.