Ke sportu měli u Fujdiarů vždycky blízko. Vždyť Anetin otec Ladislav patřil dlouhá léta k vyhlášeným kanonýrům fotbalistů prvoligového Dynama ČB a rovněž maminka Markéta v mládí sportovala. Zkoušela to se sportovní gymnastikou a nechyběla ani na školních atletických závodech. Se sestrou Markétou nevynechala Aneta žádný ligový zápas svého otce na stadionu na Střeleckém ostrově.

Fotbal je ale neoslovil. „Líbilo se nám to, ale že bychom fotbal samy hrály, to určitě ne,“ rezolutně odmítne. Zatímco Aneta propadla moderní gymnastice, její sedmnáctiletá sestra Markéta provozovala úspěšně atletiku. „Už ale skončila a teď začíná hrát florbal,“ upřesňuje Aneta.

Její začátky s moderní gymnastikou se váží ještě k období v mateřské školce v Papírenské ulici. „Tam jsem začínala v Meteoru a od první třídy jsem přestoupila na Máj,“ vzpomíná na své začátky.

Moderní gymnastice se Fujdiarová věnuje už deset let. „Začínala jsem ve čtyřech letech,“ přikyvuje.

Kromě soutěží jednotlivkyň se talentovaná závodnice věnuje také pódiovým skladbám. A koncem minulého kalendářního roku dosáhla se svými kamarádkami také mimořádného úspěchu, když vybojovaly stříbrné medaile na juniorském mistrovství republiky v Plzni.

Pódiové skladby jsou náročné na přípravu. „Je to složité v tom, že nás musí trénovat pět najednou a všechno musí klapat,“ říká Fujdiarová a jen se usměje dotazu, jestli už jim spadl třeba míč nebo jiné náčiní mimo vymezený prostor. „Na tréninku se to stává, ale při závodech se nám to naštěstí ještě nepřihodilo.“

Zlaté medaile prý byly v Plzni dost daleko. „Chyběly nám k nim tři body, což je dost. Vyhrálo zaslouženě Gity Brno. Holky z Brna byly nejlepší,“ sportovně uznává. Stříbrné medaile ale byly také velkým úspěchem. „Na oslavu jsme šli s holkama do kina, ale už ani neví, co dávali,“ směje se.

Nyní už se úspěšná závodnice opět zaměřuje hlavně na soutěže jednotlivkyň. Jejím nejoblíbenějším náčiním je obruč, nejméně ráda má naopak míč. „Trénovat ale musíme všechno,“ mávne rukou.

Příprava moderních gymnastek je mimořádně náročná. „Trénujeme každý den tři až čtyři hodiny. V pondělí je navíc trénink dvoufázový,“ vypočítává mladá gymnastka, kterou zatím tento sport baví. „Je toho dost, ale gymnastiku mám ráda,“ tvrdí.

Tréninky jsou sice hlavně dřinou, ale o úsměvné situace také nebývá nouze. „Jednou jsem se trefila kuželem do basketbalového koše,“ dává k lepšímu.

Juniorky má v Máji na starosti Michaela Šloufová. „Baletní přípravu nám zabezpečuje Mária Zacharčenková a trenérkou seniorek je Ivana Pokorná,“ doplňuje trenérské obsazení klubu.

Od září Fujdiarová nastupuje do prvního ročníku Gymnázia olympijských nadějí. „Podmínky pro trénink by tam měly být dobré. Už se těším,“ tvrdí.

Za svůj největší dosavadní úspěch považuje účast v juniorské reprezentaci a také již zmíněné stříbrné medaile z MR v pódiových skladbách. „S pódiovkou jsme ještě vyhráli závody v Brně a Plzni. Toho si také dost cením,“ dodává. V kategorii jednotlivkyň vyhrála švihadlo na prestižním mezinárodního Citröen Cupu doma v Č. Budějovicích a stala se i celkovou vítězkou závodu.

Vrcholem letošní sezony bude pro Fujdiarovou říjnové mistrovství reubliky juniorek v Brně. Bude to pro ni poslední šampionát v této věkové kategorii. „Určitě bych chtěla uspět co nejlépe,“ nechce prozradit konkrétní cíle. Neklade si ani žádné cíle do vzdálenější budoucnosti. „Určitě bych se ráda dostala do seniorské reprezentace. Důležité bude právě juniorské mistrovství republiky. To má velký vliv i na možný postup do reprezentace seniorské,“ vysvětluje.

Klubovou kolegyní Fujdiarové je účastnice olympiády v Aténách Dominika Červenková. “Domča je můj velký vzor. Je strašně hodná. Trénujeme pohromadě a mohu se od ní hrozně moc naučit,“ s přirozeným respektem hovoří o své starší kamarádce.

Moderní gymnastky končí s kariérou většinou dost záhy. V květnu patnáctiletá Fujdiarová na konec kariéry zatím nepomýšlí. „Minimálně do osmnácti let bych chtěla cvičit,“ uvádí. „Gymnastika je dobrý sport a dají se na něj sbalit i nějací kluci,“ směje se.