Vedoucí úseku reprezentací Českého svazu volejbalistů Jiří Popelka se vrátil ze třetího turnaje Světové ligy. Reprezentanty přivedl španělský trenér Miquel Falasca v devíti zápasech celkem k pěti cenným vítězstvím.

Co říkáte bilanci, se kterou se česká reprezentace vracela po posledním odehraném zápase letošní Světové ligy?
Máme mladý tým, ve kterém to výborně šlape. Trenér má obrovskou autoritu i charisma. Hráči za ním jdou, proto si myslím, že tyto okolnosti českému nároďáku strašně pomáhají. Bilance pěti výher z devíti zápasů je výborná.

Právě jste se vrátili ze Soulu, jak na vás jihokorejská metropole působila?
Byli jsme se ve městě podívat na typické asijské budovy, byli tam budhové, zajímavé a hezké místo. Jen bylo všechno popsáno 
v korejštině, takže jsme ničemu moc nerozuměli. Soul je hezké město, jen teď nějaký čas nebudu muset rýži.

Servírovali vám ji často?
Mám ji rád, ale byla 
k obědu, k večeři. Měl jsem ji snad dvanáctkrát za sebou. To je i na mě moc.

A k snídani?
Většinou byla rýže s vejci. Prostě rýže bylo moc. 


Korejci předvedli v turnaji výborný výkon, souhlasíte?
Překvapili mě. Byl jsem až překvapený. V předchozích dvou turnajích nevyhráli ani jednou, myslel jsem, že je porazíme, ale proti nám hráli fantasticky. Strašně nás zatlačili pod sebe. Nebyli jsme schopni na to vůbec reagovat. Jednoznačně nás přehráli.

Hráli jste v Soulu pod postupovým tlakem?
Možná ano. Nejen u hráčů, ale i u vedení myšlenky na Final Four v hlavách před zájezdem do Koreje byly. Nakonec jsme rádi, že jsme uhráli pět vítězství.

S celkovou bilancí tedy je 
v týmu spokojenost?
Kdybychom před soutěží věděli, že uhrajeme pět vítězství, tak bychom to brali.

Prožil jste si atmosféru turnajů v Č. Budějovicích, v Bratislavě a v Soulu. Který ve vás zanechal největší dojem?
Neříkám, že to v Koreji nebo na Slovensku bylo špatné, to vůbec ne, ale 
v Českých Budějovicích byla atmosféra určitě nejlepší. Nejen proto, že jsme byli domácí, ale hlavně se lidi skvěle bavili.

Jak ohodnotíte české šance 
v kvalifikaci ME?
Jsme na začátku dlouhé cesty. To říká trenér, to si myslím i já. Potřebujeme 
s týmem hodně pracovat, ale měli bychom postoupit.