Českomoravský klub veteránů vyslal do Cottbusu tři ženská a pět mužských družstev. V kategorii Ženy „60“ se Lerchová ve dvojici se svou věčnou sportovní rivalkou – ale zároveň velkou kamarádkou – Jitkou Maršíkovou radovala ze 2. místa. „Je to prozatím můj největší úspěch, protože doma mám tři bronzové medaile – z Göteborgu, Aarhusu a Vídně. Tenhle je nejcennější a mám z něj velkou radost,“ pohladí Lerchová pohledem stříbrný pohár. „Mé přání odmala je, abych stála na stupni vítězů nejvýše. Třeba se mi to povede,“ naznačuje, že ještě za stoly neřekla poslední slovo, ačkoli letošní ME jednotlivců v Rotterdamu z finančních důvodů vynechá a velký otazník prý visí i nad její účastí na MS v Rio de Janeiro v roce 2008. „Sama šedesát tisíc neuplatím, pokusím se najít sponzora, uvidíme,“ krčí rozpačitě rameny.


„Za humna“ do německého Cottbusu vyrazila s elánem a z jejího úsměvu je patrné, že svého rozhodnutí vůbec nelituje. „Hráli jsme v hale, která je součástí nádherného sportovního areálu, kde jsme byli i ubytováni,“ popisuje Božena Lerchová, jež tak mohla obdivovat i přilehlá sportoviště: fotbalový stánek, halu na házenou, box, atletický stadion nebo velodrom. A pořadatelské schopnosti Němců si nemohla vynachválit.


akmile dorazila do dějiště, čekalo ji jedno překvapení. „Divila jsem se, jak to, že tu jsou Australané? Teprve potom jsem zjistila, že to není mistrovství Evropy, ale světa! Poprvé pořádané v kategorii družstev, tudíž takové zkušební,“ vysvětluje, z čeho pramenily informační trhliny. Ženy v turnaji vytvořily dvoučlenná družstva. „Hrály jsme jako Davis cup – singly, debly a zase singly.“ V kategorii šedesátnic byly lepší jen domácí Němky v čele s veteránskou mistryní světa Rauscherovou, horší pak Nizozemky a Britky. Jediný český bod v duelu s Němkami (1:4) zaznamenala právě Jihočeška Lerchová. „V deblu jsme měly dva mečboly, ale neproměnily je. Stejně bychom nevyhrály, protože Katrin Rauscher to jednak umí, jednak má šílené potahy – Jitka s ní v setech uhrála jeden, dva a dva míčky,“ kroutí hlavou Božena Lerchová nad materiálem domácí šampionky. „Hrála prostě dobře,“ uznává sportovně.
Protože oblíbená podnikovka v okrese už skončila, Alfaprint svou hráčku nepostrádal. Před odjezdem Lerchová vyhrála turnaj v Lomnici nad Popelkou, která jí posloužila jako generálka. Formu doladila v bývalé škole v Sedlci, kde vyrostla nová herna.


Češi se v Cottbusu v konkurenci 11 států neztratili. „Se třemi zlatými, dvěma stříbrnými a třemi bronzovými medailemi jsme měli třetí nejúspěnější výpravu,“ podotkne svěží šedesátnice. Přátelská atmosféra při klání veteránů je pověstná. „Kdo zrovna nehrál zápas, šel fandit tomu druhému, navzájem jsme se podporovali,“ potvrzuje Božena Lerchová.


Po návratu jí vytrhly ze stříbrného opojení starosti čistě praktické, dalece vzdálené od tabletennisových bitev v Cottbusu. „Hned jsem jela na chalupu, kde tráva hrozně vyrostla, tak jsem tam musela zůstat. Hustá tráva mi sekačku co chvíli úplně zahltila,“ směje se hráčka svým bojům v roli udatné chalupářky.