V německém otevřeném šampionátu začal celkovým desátým místem, poté byl dvakrát pátý. Pokaždé v minulých dvou sezonách však dokázal v jednotlivých závodech hned čtyřikrát vystoupit na nejvyšší stupeň. „Dá se na to dívat z několika pohledů. Být pátý v tak prestižním seriálu, jakým mistrovství Německa bezpochyby je, určitě není špatné. Na druhou stranu je fakt, že jsem to všechno čekal trochu jednodušší. Už v roce 2010 bylo v plánu, že se stanu mistrem Německa a pak budu mít šanci na mistrovství světa. Jsem přesvědčený, že jezdecky bych na to měl. V motocyklovém sportu ale jezdecké umění není všechno. To je známá věc," posteskne si.

Útok na německý titul se tak zatím musel odložit. „Předloni to na motocyklu KTM vypadalo hodně nadějně a do poloviny seriálu jsem byl v čele. Zásadní problém byl ale v tom, že můj týmový kolega byl Rakušan, což byla pro fabriku priorita. Tím vznikly problémy, kvůli kterým jsem toho nebyl schopen docílit. Odštípli mě od techniky a pak už prakticky nebyla šance," vrací se Smrž do minulosti.

Možnost zaútočit na celkové prvenství byla i loni po přechodu k Yamaze. „Ze začátku sezony jsem patřil k nejsilnějším jezdcům. Fungoval tým, motorka a i mně se dařilo. Trápily mě ale časté defekty a nedojeté závody. To se začalo projevovat tím, že jsem to občas musel hrotit a zbytečně padal, místo abych sbíral body a bojoval až do konce alespoň o třetí místo celkového pořadí. Pády mě stály spoustu bodů," připustí.

Pro letošní sezonu zůstává mladší z bratrů Smržových v týmu Yamaha Deutschland. „Byly tam i nějaké jiné nabídky, protože jsem přece jen nějaký potenciál ukázal. Německé mistrovství je navíc hodně sledované. Zvážil jsem ale všechna pro i proti a rozhodl jsem se zůstat. Myslím si, že to byla dobrá volba, protože Yamaha Germany je nejen v Německu pojem," vysvětluje své rozhodnutí.

V týmu má smlouvu na letošní sezonu s opcí na rok další. „Ve smlouvě je dodatek, že pokud tým bude pokračovat i příští rok, tak v něm budu automaticky pokračovat i já. Majitel týmu se tak kryje proti situaci, že by skončil. To není nic divného, protože v dnešní době zkrachuje řada týmů.  Není to žádná ostuda,  protože finanční situace je v této době složitá pro všechny," dobře si uvědomuje.

Motocyklová sezona už klepe na dveře a Matěj Smrž by na ni měl být dobře připraven. Minimálně po fyzické stránce.   „Připravuji se s trenérem karate a mým kamarádem Mírou Hýskem. Spolupracujeme už dva roky, on mi dělá tréninkový plán a věnujeme se fyzičce opravdu hodně," pochvaluje si.

Příprava je to hodně pestrá.  Nechybí v ní posilovna, plavání, atletická i rehabilitační cvičení a stabilizační cviky. „Pokud jsem zdráv a nemám nějaké pracovní povinnosti, tak trénujeme šestkrát v týdnu. Není to ale o tom, že bych chodil do posilovny a zvedal tam v benči sto kilo.  Potřebuji mít vytrvalost, výbušnost a flexibilitu, aby se mi nelámaly kosti v těle, když spadnu," usměje se.

Jediná věc, která už zkušeného pilota trápí, je z minulosti zraněné pravé zápěstí. „Obě zápěstí jsem měl už dvakrát zlomená. Na pravé ruce jsem si ho podruhé zlomil dost nešťastně. Mám v něm poměrně pokročilou artrózu, rozvalený celý klub a vydřené  kloubní pouzdro. Docela to bolí a mám omezenou hybnost, ale na motorce to není až tak velký problém. Vím o tom a jezdím s tím. Horší je to při pádu, protože zápěstí je náchylnější k nějakému zranění," otevřeně hovoří o pro normálního smrtelníka poměrně zásadním problému. „Je to ale také jediný problém. Jinak fyzicky jsem připraven velmi dobře," doplní.

Na motocyklu toho naježděno ještě úplně podle představ nemá. „Byli jsme tři týdny ve Španělsku. Objeli jsme tři okruhy v Albacete, Valencii a Aragonu. Malinko problém byl ale s počasím. I poslední testování v Německu bylo posunuto až teď  na příští týden před první ostrý závod na Lausitziringu. Jinak ale všechno probíhalo dobře a vyzkoušeli jsme novou motorku, kterou mám připravenou na tento rok. Je stejná jako loni, ale jsou na ní nové věci v elektronice, které třeba nejsou navenek tolik vidět," považuje i přípravu na motocyklu za vcelku vydařenou.

Německý titul je meta, na kterou by chtěl Jihočech v letošním roce konečně dosáhnout. Konkurence však bude opět velice silná. „Sice končí Muggeridge a Teuchert, oba jsou to bývalí mistři světa v supersportech a špičkoví piloti. Místo nich ale přišli jiní rychlí kluci na čele s Nebelem nebo Bauerem. Určitě tam minimálně na začátku sezony bude nějakých osm jezdců, kteří budou schopni jet o titul. Měl bych být mezi nimi," zdůrazní. „Záleží ale na spoustě okolností. Hlavně člověk nesmí nějak špatně spadnout," rychle dodá.

Výhodou pro českého zástupce v seriálu může být, že poprvé půjde do druhé sezony ve stejném týmu a bude moci spolu se svým týmem na jednotlivých okruzích využívat data z minulého roku. „Je fakt, že poprvé jdu do sezony bez nějakých velkých změn se stejným motocyklem. Navíc v týmu už se všichni dobře známe a s mechaniky dokážeme spolupracovat. A hlavně využijeme zkušenosti z minulého roku, kdy jsme nadělali také spoustu zbytečných chyb," je si vědom.

Svého snu vyzkoušet si plnohodnotné angažmá v mistrovství světa se zatím ještě nevzdal. Dosud totiž zkusil jen několik závodů na divokou kartu a necelou nepovedenou sezonu v šampionátu supersportů. Mezi světovou elitu ale nechce za každou cenu. „Mistrovství světa by mě lákalo. Jako asi každého závodníka," přikývne. „Myslím si, že jezdecky bych stačil na světový šampionát superbiků nebo třeba i Moto GP. V tom bych až takový problém neviděl," tvrdí.

Jako příklad si vybírá Lukáše Peška, který po dvou letech stagnace letos naskočil právě do nejprestižnějšího motocyklového seriálu Moto GP.  „Lukáš jezdil se mnou loni nějaký čas německé mistrovství superbiků.  V období, kdy já jsem vyhrával, on tam jezdil někde kolem osmého až desátého místa. A jenom z toho titulu, že sehnal určitý a dost značný balík peněz, tak teď jezdí Moto GP a je z něj v uvozovkách hvězda. Je spousta kluků z národních šampionátů, kteří jsou na tom jezdecky asi lépe než on a tuhle šanci nedostanou. A nebo spíše dostanou, ale nehodlají ji akceptovat, protože to nejsou až takoví hazardéři," naznačuje, že skutečně nechce do některého z elitních seriálů nutně za každou cenu.

Jiná situace je v případě jezdců továrních týmů. „Lorenzo, Rossi, Melandri, Checa. To jsou hvězdy, do kterých týmy ty peníze nasypou. Další jezdci ale musí do týmu peníze naopak přinést a částky se pohybují od dvou set tisíc euro výš. Ale dvě stě tisíc, to znamená jít do týmu, kde je člověk odsouzen k tomu jezdit na zadních pozicích. To je dáno technikou, kterou máte k dispozici. Jak jsem řekl, na jednu stranu by mě to lákalo, protože by to bylo za splnění svého snu, ale zase na druhou stranu jet německé mistrovství na tovární Yamaze, bojovat tam o titul a ještě za to být placený, to také není špatné," přemítá. „Pokud jednou ten německý titul udělám, tak mohu přemýšlet o tom, že bych to posunul zase někam dál. Ale teď mám jediný cíl a tím je prvenství v Německu. Teprve pak bych řešil, jestli mám na to jít do mistrovství světa."