Při zápase si vytvořím svůj svět, tvrdí Juračka

David Juračka je bezpochyby největším volejbalovým talentem na českém jihu. Dvacetiletý libero z Tábora se během krátké chvíle probojoval do mládežnických výběrů, hájil české barvy na nejednom šampionátu.

Loňskou sezonou ale vstoupil do mužské kategorie a netrvalo mu dlouho než se probojoval do základní sestavy mistrovského celku z Českých Budějovic. Loňský rok zakončil Juračka cenou pro sportovní objev kraje pro rok 2009.

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé oblékl dres Jihostroje?
Bylo to na Českém poháru v Příbrami. Bavilo mě to, relativně mi to i šlo. Pak jsem zaskočil za Petra Habadu v Liberci. Bylo to fajn, vyhrálo se, zápas jsem si užil. A od té doby jsem hrál až letos.

A právě letos máte od trenéra Petra Broma velkou důvěru...
Ani jsem nečekal, že se tolik dostanu na hřiště. Ale povedlo se. Jenže klidně zase může přijít ta vlnovka, kdy jste jednou nahoře, pak zase dole.

Ale zatím musíte být se svými výkony spokojen.
Vždycky to může být lepší. Zlomový zápas byl pro mě v Řecku, kdy jsem přišel ve třetím setu na hřiště za Habiho. Po prvních dvou kontaktech s balonem jsem se do toho dostal. Pak jsem pokračoval televizním zápasem v Ostravě, to byl takový křest ohněm. Překonal jsem trochu nervozitu a začal jsem si více věřit. Jakž takž jsem se držel.

Bavili jste se s trenérem Bromem o tom, zda budete i nadále hrát vy nebo Habada? Sdělil vám, jak se mu vaše výkony zamlouvají?
O výkonnosti se extra nebavíme, ale když udělám chybu, přijde za mnou a poradí mi. Poslední dobou mi také začal pomáhat Petr Habada.

Vypadá to, že mezi vámi neprobíhá konkurenční boj. Jak vycházíte se svým starším kolegou, jenž, pokud se nepletu, byl i vaším vzorem?
Samozřejmě je stále mým vzorem. Vycházíme spolu dobře, mám ho rád a uznávám jej.

Zápasy Ligy mistrů jste si určitě hodně užil?
Moc. Ve dvaceti letech si zahrát proti takovým hvězdám, jako je Miljkovič, Tischer, Kazijski, se jen tak nepovede. To je prostě sen.

Jako ve snu jste si musel připadat, když jste dvakrát zázračně v poli chytil smeč jednoho z nejlepších volejbalistů světa Kazijského a následně jste vyhráli set nad italským Trentinem.
Tam jsem si čapnul Kazijského a Kubánce Juantorenu. Prostě se to povedlo. Stoupnul jsem si tam, kam jsem si myslel, že míč poletí. Trefil mě jeden, vzápětí druhý a Tomáš Fila zablokoval Kazijského a set jsme uhráli. To byl jeden z nejlepších okamžiků mé kariéry.

Byl to určitě váš nejpovedenější zápas? Máte nějaký, na který nebudete vzpomínat rád?
To rozhodně byl. Nerad vzpomínám na prohru 2:3 v Ústí nad Labem. Tam se mi hodně nedařilo, ten zápas beru na sebe.

Ještě vloni jste hrál za reprezezentační výběr juniorů, který se účastnil extraligy mužů. Co vám sezona přinesla?
V juniorské reprezentaci jsem skončil loni. Mám teď více času na školu, program není tak nabitý. Získal jsem tam spoustu zkušeností, ale na úkor školy a únavy, nemocí. Už tam byla ke konci ponorka.

Pomýšlíte už na seniorskou reprezentaci?
To je daleko, nad tím nepřemýšlím. Není ani šance se dostat přes libera jako je Václavík, Kryštof.

Sledujete statistiky? Víte, jak si vedete v porovnání s ostatními libery v lize?
Statistiky jsou poloviční, je tam započtěna asi polovina zápasů. Vím, že nemám moc dobrý příjem, z těch všech přihrávačů jsem tak v polovině. Asi i mezi libery. Takže nic extra.

Vaši starší spoluhráči si pochvalovali, že už jste se uklidnil a více si věříte. Prý vám to hodně pomohlo.
Jsem obrovský nervák. Pořád mám před zápasem srdíčko malinko sevřené, furt je tam otazník nejistoty. Člověk se do toho musí dostat nějakým dobrým zákrokem, úspěšným příjmem. Já si pomáhám tím, že se zaraduju, zaběhám si kolem hřiště. To mi pomáhá k uklidnění. Věřím, že čím budu starší, tím to bude lepší.

Po vybojovaném bodu právě vy vždy doslova létáte po hřišti, zatímco se vaši spoluhráči radují. Jde o zvyk z reprezentace, kde trenéři takovou radost vyžadovali?
Dělávalo to Velké Meziříčí, pokud si dobře pamatuji. Mně pomáhá udělat si v zápase takový svůj vlastní svět, dostat se do transu. Prostě si tím pomáhám.

Na začátku ledna jste převzal v českobudějovickém Metropolu cenu pro objev roku 2009 spolu s hokejistou Jankem a duatlonistkou Grabmüllerovou. Jak si považujete tuto cenu?
Vážím si toho hodně moc. Je to jedno z mých největších ocenění.

Uvidíme vás brzy i v seniorské kategorii ankety o nejúspěšnějšího sportovce kraje?
To si netroufnu říci. Je hezké, že se mi povedly tři zápasy, ale jak říkám, může to nabrat zase opačný směr a moje výkonnost půjde dolů. To, že se mi daří, může pominout.

Jak podle vás dopadne letos Jihostroj v domácí soutěži?
Já doufám, že se budeme neustále zlepšovat. Že ten stroj začne fungovat ještě lépe a že to dotáhneme co nejdál.

Trochu odbočíme do jiného sportu. O víkendu se ve vašem rodném městě pojede závod mistrovství světa v cyklokrosu. Vyrazíte na trať jako divák?
Když dobře dopadne zápas s Ústím nad Labem a bude nálada, tak vyrazím v sobotu na volejbalový ples do Tábora. A druhý den se jede hlavní závod, tak bych asi spolu s Petrem Michálkem a Tomášem Filou vyrazil. Bude to zajímavé, když je tolik sněhu. Párkrát už jsem na podobných akcích byl, když se tam jel třeba svěťák nebo mistrovství. Náročný sport, chvíli se čeká, než přijedou jezdci, ale dělat bych to nechtěl. Já dělal biatlon než jsem začal s volejbalem. Teď, když mám chvíli čas, objíždím na běžkách Stromovku.