Ukázali jsme, že to jde, tvrdí mladý nahrávač
České Budějovice - "Táta chce, abych byl lepší než on," tvrdí nahrávač Lukáš Dvořák, syn bývalé opory Jihostroje.
Luděk Švejcar
Diskutovat (0) 20.11.2009 10:45
Tři roky po sobě uhrály České Budějovice ve volejbalové extralize titul mistra republiky.
Vždy k tomu stačila trenéru Petru Bromovi základní šestice hráčů, mladíci do důležitých bojů takřka nezasahovali. Letos ještě není soutěž ani ve své polovině a nahrávač Lukáš Dvořák (20) už dostal o dost více prostoru se ukázat, než tomu bylo dříve.
Nyní střídal slovenského reprezentanta Michala Sládečka v souboji s Kladnem (0:3), odehrál celé pohárové utkání proti ČZU Praha, ve kterém dirigoval svým spolehlivým výkonem tým k vítězství 3:1. „Fandilo se, šlo nám to, určitě se to i lidem muselo líbit,“ přemítá syn bývalé opory Jihostroje ČB René Dvořáka.
Tým pod Dvořákovou taktovkou předvedl opravdu bojovný a atraktivní výkon. „Nebyl to takový propadák, jak asi někdo čekal. Řekne se totiž, že když nastoupí čtyři mladí do základní sestavy, tak to nepůjde, že nedokážeme hrát s extraligovým mančaftem. A my jsme ukázali opak, tak to můžeme hodnotit jen pozitivně,“ těší jej.
Smlouvu má s klubem ještě na tři roky, do té doby by se chtěl probojovat do základní sestavy. „Tedy pokud to půjde,“ podotýká. Ví, že mu otec, jenž oblékal i reprezentační dres a má ve své sbírce několik mistrovských titulů, svými úspěchy nasadil vysokou laťku. „Chce, abych byl lepší než on. Tím pádem se mi snaží hodně radit a udělat ze mě hráče,“ říká nadějný nahrávač.
Maximální pomoc
A že má Dvořák starší, nyní trenér juniorů a EGE, zkušeností na rozdávání, o tom není pochyb. „Dává mi toho dost. Má mi co říct, těch zkušeností má opravdu spoustu. Je výhodou, že hrál také nahrávače a může mi tak maximálně pomoci. A já si toho vážím,“ tvrdí dvacetiletý Dvořák.
Nejen on, ale i všichni jeho vrstevníci z A týmu dostávají šanci také v první lize na farmě v EGE. „Když máme v extralize volno, rádi si tam všichni zahrajeme. Je to velká příležitost, celkově tam nastupujeme hodně. A hlavně je to lepší než trénovat,“ usmívá se nahrávač.
V nejvyšší soutěži už je to s účastí na hřišti horší. „I tak jsem spokojen. Nepočítal jsem s tím, že budu hrát tolik,“ uvažuje.





















