Když jsem nakousl slovo vstupenky, tak Ty se zde dají sehnat v zásadě dvojí (odmyslíme-li si jednotlivé kategorie). První druh jsou vstupenky zakoupené před začátkem olympijských her, které nyní nabízejí jednotlivé svazy, popř. překupníci. Zde plně existuje trh nabídky a poptávky, některé disciplíny se prodávají za stejnou cenu, jako byli zakoupeny, na některé několika násobně dráž (např. na zlatý závod Martiny Sáblíkové se cena vyšplhala až na 400 CAD z původních 90 CAD), na některé zase levněji, máte-li pevné nervy a vstupenky zakoupíte před začátkem akce. Druhý druh vstupenek se prodává přímo na pokladně a zde je k původní ceně vstupenky připočítána jakási přirážka. Systém těchto přirážek jsme dosud nepochopili, např. ke vstupence v hodnotě 25 CAD je připočítána přirážka 4 CAD, ke vstupence v hodnotě 140 CAD je připočítána přirážka 10 CAD. Každopádně strašení cestovní kanceláře Slantour, že vstupenky jsou vyprodány se nezakládá na pravdě. My jsme sem jeli úplně bez vstupenek a sehnali jsme jaké jsme chtěli, kromě rychlobruslení. Na další sporty, jako běhy na lyžích, sjezdové lyžování, biatlon, hokej, skoky na lyžích se lístky sehnat dají přímo v pokladnách, tzv. „Ticket pointech“.

Po snídani jsme rozebírali zážitky ze včerejšího dne a rozvinula se mezi námi debata ohledně pádu Petry Majdič před závodem ve sprintu. Nerozebírali jsme to ani tak z hlediska bezpečnosti tratě, ale ze zdravotně-sportovního hlediska. Milanovi se nezdálo, že by měla mít pneumotorax a ještě se prozávodit k bronzové medaili, načež Honza mu to vysvětlil památnou větou: „ Však když Ti useknou hlavu, taky ještě kousek jdeš“. Tímto výrokem nás všechny dostal do bujaré nálady a tak jsme zvesela vykročili za dalšími sportovními zážitky. Bohužel jsme opět museli, teď již s hořkým úsměvem, zanadávat na místní dopravu, jelikož zastávka, kterou jsme používali byla přesunuta z neznámých důvodů jinam, ale o dopravě šířeji v jiném článku….
Samotný závod se od začátku vyvíjel v režii Marit Björgen. Od začátku diktovala tempo a po zásluze zvítězila, když o svém vítězství rozhodla již na trati.

O další dvě medaile se však na stadionu ve strhujícím finiši utkali Kowalczyk, Haag a Steira. Druhé místo si nakonec zajistila Haag a třetí, po posouzení cílové fotografie, byla Kowalczyk. Zde mě bylo opravdu líto (Maruško promiň) čtvrté Steira, která už byla 3x čtvrtá na ZOH v Turíně a dnes znovu čtvrtá o 0,1 s, tomu se říká „pech“. Na své tradiční pozici okolo 20. místa skončila nejlepší z našich, Kamila Rajdlová, dnes dojela 23.

Po závodě jsme si dali na posilněnou tradiční párek a vydali se na cestu do Whistleru, kde jsme nakoupili nějaké dárky pro své blízké, kteří nám dopřáli ten skvělý zážitek, vidět ZOH na vlastní oči. Až přijedeme domu, tak jim budeme veřejně děkovat jako sportovci po vyhrané bitvě….
A teď už končím, protože Pavel tu vaří další skvělé jídlo, voní to tu jak U Horejšů a já se na psaní nemůžu soustředit.