Milan Žák se vrátil na místo činu

Naplněný nostalgií vstoupil bývalý trenér Jihostroje České Budějovice Milan Žák do Sportovní haly v Českých Budějovicích, ve které prožil krásné roky. Možná vůbec nejlepší v kariéře volejbalového trenéra. A to má za sebou i zkušenost u kormidla československé reprezentace...

Byl jste viděn v českobudějovické Sportovní hale na utkání Jihostroj ČB – Dynamo Moskva...
Přijel jsem se do Budějovic podívat s obrovskou chutí. Přiznávám, že spíš mě zajímali Rusové. Budějovický tým totiž znám docela podrobně. Vím, co od Jihostroje mohu očekávat.

Má pro vás dodnes českobudějovická Sportovní hala příchuť nostalgie?
Má. Určitě. Roky, které jsem tu prožil, byly opravdu velmi pěkné. Byly podloženy úspěchy. Všechno je znásobené roky, které tak rychle utíkají. už je to poměrně dlouho, co jsem z Budějovic odešel.

Tehdy, když jste se loučil, vám několik minut diváci ve vyprodané hale tleskali vestoje, vzpomínáte?
No jistě. Mám trochu pocit, že jsem společně s lidmi z výboru byl u toho, když byly položeny novodobé základy. Klub tehdy šel nahoru, stoupal do špičky.

Potkal jste se při utkání s fanoušky, s bývalými kolegy?
Potkal jsem řadu lidí, které já vidím rád a mám navíc pocit, že i oni vidí rádi mne.

Poznávali vás volejbaloví fanoušci i po létech?
Myslim, že jo. Je v tom i dost nostalgie, ale řada fanoušků se se mnou zastaví, zavzpomínáme na léta, kdy jsem byl v Budějovicích. Zahřeje to u srdíčka. Těší mě, že příznivci volejbalu na mě vzpomínají pozitivně.

Byl na palubovce některý z hráčů, kterého jste v Budějovicích vedl?
Už jen Habi (libero Petr Habada – poz. red.). A ještě nedávno působil v Budějovicích Štěpán Smrčka, jinak je kádr úplně obměněný.

Mluvil jste po utkání s Habadou?
Ne. Nesetkali jsme se.

České Budějovice nastoupily proti Dynamu Moskva. Jak se vám zamlouval ruský gigant?
Hlavně jsem se zajímal o to, jak Dante, Brazilec, který má úplně jiný naturel, dokáže žít v ruském týmu. Jak se dokáže srovnat s jejich ne příliš impulsivním volejbalem. Jak se zapojuje do kolektivu, jak s ním soužije. Myslím ale, že oni hráli, co potřebovali, příliš toho neukazovali.

Přece jen je ale báječný fakt, že do jihočeské metropole přijel jeden z nejlepších volejbalových týmů na světě, nemyslíte?
Asi ano. Zejména bylo výborné, že Budějovice vyhrály první set. Hráči Jihostroje přece jen trochu Rusy přinutili, aby se víc snažili. Dynamo Moskva je opravdu hodně silný tým, který má hodně vysoké ambice . Napovídá tomu i počet hráčů, kteří působí v ruském nároďáku. A nejen v ruském.

Vzpomenete si ještě na vaši osobní jihočeskou zkušenost s ruským celkem?
No jistě. Hráli jsme tehdy s Belgorodem.Tehdy tam byl Čipulin, to byl vyhlášený trenér ruské reprezentace. Oni byli trochu jinde než my. Reprezentační nahrávač, další hráči z reprezentace, příliš naděje proti těmto týmům není. Platí to především o útočné a o blokařské stránce.

Jak se vám osobně na prahu roku 2009 daří?
Už jsem pracující důchodce. Funguju na svazu na poloviční úvazek. Mám na starosti veteránské reprezentace mužů a žen a druhý pól tvoří sportovní třídy, které se jmenují sportovní střediska. Je to věková kategorie základního školství. S kolegou Zachem se snažíme dávat dohromady problematiku mládeže.

Pořád tedy žijete volejbalem, daří se vám i v soukromí?
Soukromě je to docela v pohodě, ale jsem právě teď po operaci ramena. Je to strašně bolestivá záležitost. Poplakávám si sám pro sebe a už třetí měsíc rameno rozhýbávám. Doktoři říkají, že je to normální. Vypustil jsem obvyklé prosincové hory s panem Čudou (bývalý manažer VK Jihostroj – pozn. red.), těším se, že pátého února vyrazím do Cortiny. Tam už bych chtěl lyžovat. Tak snad. A taky jsem viděl v televizi reprízu loňského finále. Přeju Jihostroji, ať se mu daří i letos a pozdravujte na jihu Čech.