Zranění pod koši ukázalo Adamcovi cestu

Nevracel se domů, rodinu má v Jindřichově Hradci, ale mohl si tak připadat. Vždyť českobudějovická hala ZŠ Kubatova bývala pro Lukáše Adamce basketbalovým domovem.

Tentokrát dorazil na jih Čech se svým novým týmem, na sobě měl dres Sokola Žižkov. A čerstvě jedenadvacetiletý basketbalista se ani nepokoušel tvrdit, že to je pro něj zápas jako každý jiný! Nebyl... „To víte, že jsem se sem těšil. A moc! Po pěti letech, kdy jsem hrál za Budějovice, jsem se teď vracel jako soupeř. Bylo to určitě zajímavé,“ vykládal hráč s jedenáctkou na zádech, jenž nastoupil v základní pětce Žižkova.

A čekalo se, jestli ve známém prostředí bude trefovat koše se stejnou jistotou jako ještě loni. „Nebylo to lehké,“ krotil hlavou. „Střílel jsem tu pět let, ale teď jsem v Praze na škole. Už to nebylo ono, ale něco mi tam padlo. Tak snad dobré,“ usmíval se.

Byl přehnaně skromný, vždyť nasbíral 22 bodů, s domácím Janem Čechem nejvíc v zápase! „Vždycky to může být lepší,“ krčil rameny Adamec. Jeho tým prohrál, to mu radost kalilo. „Basketbal je týmová hra, a když se prohraje, mé body nic neznamenají...“

Žižkov je konkurentem Lions, společného týmu Českých Budějovic a Jindřichova Hradce, který bojuje o záchranu ve druhé lize. „Do Budějovic jsme jeli oslabeni, tak se dalo čekat, že to nebude jednoduchý zápas,“ přemítal Lukáš Adamec. Řadu protihráčů dobře znal. „Tak s polovinou kluků jsem vyrůstal u basketbalu,“ podotkl.

Do Českých Budějovic kdysi přišel z Jindřichova Hradce, a tak má vazby na oba kluby, které od léta spolupracují. „V Hradci jsem byl do patnácti let, a když jsem ukončil základní školu, přešel jsem na Gymnázium olympijských nadějí. Ve čtvrťáku jsem odjel na rok do Liberce, kde Kondoři hráli první ligu. To byla velká zkušenost,“ vrací se Adamec vzpomínkami pod televizní vysílač, kde mu však záhy zhatilo plány zranění. „Na začátku kempu jsem se zranil, kvůli tomu jsem byl celou sezonu mimo. Šel jsem s nohou na operaci, a i když jsem se po ní vrátil jen do tréninku, i tak to byla velká zkušenost,“ stojí si za svým.

Když se vrátil z Liberce, stal se v loňské sezoně střeleckým esem mladých mužů BSK České Budějovice v lize dvacítek. Ta už neexistuje. „Trénoval nás Filip Kasparides. Tentokrát jsem si zahrál proti němu,“ usmíval se basketbalista s přesnou rukou.

Přestože Žižkov v Kubatovce podlehl 71:98, alespoň částečně Pražané mohli být spokojeni, protože vzájemná bilance hovoří v jejich prospěch. „První zápas doma jsme vyhráli o padesát, 104:54. Takže jsme přijeli s tím, abychom nedostali větší debakl, kdyby náhodou rozhodoval vzájemný zápas. Ale do konce zbývá ještě několik utkání,“ nechtěl Adamec předbíhat. Zprávy o posílení týmu Lions Jindřichův Hradec B se donesly až do Prahy. „Vím, že posílili, přišel nový trenér. Osobně ho neznám, ale určitě bude výborný, když dělá v áčku asistenta panu Forejtovi. Sleduji Českobudějovický deník. Články z něj se dají najít i na basketbalových stránkách, takže si tam vždycky něco přečtu,“ udržuje si Lukáš Adamec přehled o basketbalovém dění na jihu Čech.

Přednost má škola

Rodný kraj opustil vyloženě kvůli studiím. „Poté, co jsem se zranil, jsem si řekl, že škola dostane přednost, protože nikdy nevíte, co se ve sportu stane. Během vteřiny může jít celá kariéra do háje. Škola je na prvním místě, a co jsem se o tom bavil s lidmi, všichni mi to odsouhlasili jako dobrý krok s tím, že vzdělání je základ. Dá se říct, že z basketbalu se stal koníček, ale pořád mu věnuji dost času,“ ujišťuje student České zemědělské univerzity v Praze.

Zatímco přijímací řízení na vysokou školu do Liberce nedopadlo úspěšně, na obor obchod a podnikání s technikou byl přijat, a tak se stěhoval do Prahy. Pak zbýval druhý krok – najít basketbalový klub, za který by mohl hrát. Pro Adamce snadný úkol. „V Sokole jsem spoustu kluků znal, protože jsme proti sobě nastupovali ve dvacítkách, které Žižkov také hrál. Napsal jsem jim, zda by mohli kontaktovat trenéra, a ten řekl, ať se přijdu ukázat,“ líčí. Jinou variantu si nepřipouštěl, i když basketbal se v Praze zdaleka nehraje jen na Žižkově. „Počítal jsem s tím, že to vyjde,“ přikyvuje.

Teď pro změnu musí počítat s tím, že sestupem ohrožený Sokol možná ligovou soutěž neudrží. Tragédii by z toho však nedělal, nad pražským přeborem by neohrnul nos. „Zase by bylo více času na studium,“ myslí pozitivně. Zatím nechce o sestupu ani slyšet. „My to nevzdáváme. Uvidíme, je to pořád otevřené. Já mám hlavu vždycky nahoře! Do posledního zápasu, do poslední minuty, dokud se hraje. Určitě ještě věřím, že se zachráníme.“

I když to má teď Žižkov v lize nahnuté, je třetí od konce, Adamec je na pražské adrese spokojen. „Je tu super parta kluků, kteří drží při sobě. Být mezi nimi je výborné,“ pochvaluje si Jihočech.