Aktuální nezajištěné závazky vyčíslil na více než milion, zajištěné na čtyři miliony. Ze závazků označil osm v celkové výši skoro 3,8 milionu za nepodnikatelské.

Krajský soud v dubnu zjistil úpadek žadatele, návrh na povolení oddlužení odmítl a na jeho majetek prohlásil konkurz. V odůvodnění uvedl, že dlužník je evidován v živnostenském rejstříku s hostinskou činností s oprávněním k provozování přerušeným loni v srpnu a že některé z jeho závazků vznikly při jeho podnikání s pronajatým penzionem.

Soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu z roku 2009, že řešení úpadku oddlužením je zapovězeno dlužníkovi, na nějž se stále pohlíží jako na podnikatele, i kdyby v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikal a ani neměl žádné dluhy z podnikání, tak i dlužníku, který již svou podnikatelskou činnost formálně ukončil. Soud proto shledal, že dlužník není osobou, která je k návrhu na povolení oddlužení oprávněna, a rozhodl o řešení jeho úpadku konkurzem. Uzavřel, že jeho dluhy z podnikání představují nikoli marginální, nýbrž podstatnou část jeho závazků.

Ubližují mu?

Pan Martin se odvolal. Zdůraznil, že je řádným plnoprávným občanem tohoto státu, a to fyzickou osobou nepodnikatelem, na kterou se plně vztahuje insolvenční zákon a jíž nelze upírat právo na oddlužení. Soudem použitý výklad zákona prý není v souladu s úmyslem zákonodárce a „deklasuje ho na občana II. kategorie“ jen proto, že s manželkou dříve podnikal. Přitom nemohl v podnikání pokračovat nikoli ze své viny, ale z objektivních důvodů (pro pokles hostů). Se svými dluhy se chce řádně, poctivě vyrovnat, na jejich úhradu nabízí veškerý svůj nemovitý majetek i majetek manželky, je připraven zajistit i ručitele.

Podle komentáře k insolvenčnímu zákonu má oddlužení poskytnout poctivému dlužníkovi šanci začít znovu bez demotivující vidiny celoživotního splácení dluhů. Za závazky pocházející z podnikání podle něho nelze považovat dluhy, které nejsou označeny identifikačním číslem. I tak ale představují z celkového objemu pouze jen asi čtvrtinu (podle upřesnění soudu téměř 30 %), k čemuž by mělo být přihlédnuto. Soud prý zřejmě vycházel z předpokladu, že všichni dlužníci jsou nepoctivci a podvodníci. Rozhodnutím mu nedůvodně vyčítá, že v minulosti podnikal.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání rekapituloval, že z dlužníkovy podnikatelské činnosti pochází devět pohledávek v celkové výši 1 265 925,83 Kč. Doplnil, že majetek navržený dlužníkem ke zpeněžení je zatížen zástavními právy, a s ohledem na jeho ocenění nelze očekávat, že z výtěžku jeho zpeněžení bude možno vedle zajištěných pohledávek uspokojovat (alespoň částečně) i pohledávky nezajištěné. Podle správcova názoru měl dlužník zajistit ze strany věřitelů s pohledávkami z podnikání souhlas tím, že v oddlužení bude jejich pohledávka uspokojena pouze zčásti.

Neopodstatněné

Vrchní soud v Praze (VS) dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Poukázal na to, že jakkoli vládní návrh insolvenčního zákona původně počítal s možností oddlužení i pro drobné podnikatele, totiž pro „dlužníka, fyzickou osobu, která jako podnikatel nemá pracovně právní závazky a nemá více než 20 věřitelů“, při projednávání předlohy ve sněmovně byla navržená koncepce opuštěna. Zákonodárce tak zřetelně projevil úmysl vymezit institut oddlužení jako způsob řešení úpadku, jenž zásadně není určen k vypořádání podnikatelských závazků. Činnost podnikatele předpokládá určitou jeho zdatnost a profesionální úroveň, a proto musí být připraven vypořádat se s případnými důsledky podnikatelského rizika, odhadnout zejména vývoj potřeb a podmínek pro jejich uspokojení a čelit tak nebezpečí, že při svém podnikání nedosáhne očekávaných výsledků, zejména zisku, řekl VS. Tak jak je řešení úpadku formou oddlužení sociálně ospravedlnitelné zejména u neuváženě nakupujících rodin, podnikatel je v jiném postavení.

Nejvyšší soud přitom vyslovil, že striktní uplatňování tohoto požadavku může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů toho či onoho dlužníka. V takovýchto případech je proto na uvážení insolvenčního soudu, aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady by nebyl popřen duch zákona. Závěr krajského soudu, že závazky z podnikání představují podstatnou část dluhů navrhovatele, jsou podle VS správné, a jeho rozhodnutí rovněž. Proto je potvrdil.