Debata, za jakých podmínek je plán rozšíření Temelína přijatelný, jakých kompenzací by se v takovém případě měli Jihočeši od státu dočkat, jaké reakce lze čekat zejména ze sousedního Rakouska, či zda by o dostavbě mělo rozhodnout referendum, se dostala i k nerudovské otázce, kam s ním. Pochopitelně byla řeč o vyhořelém palivu.

„Jednat, jednat, jednat,“ radí Guth a poukazuje na to, že při zpracování dosavadních studií, které měly vyhledat možné lokality pro uložení jaderného odpadu, nebraly příliš ohledy na zájmy obyvatel. „A to se musí!“ upozornil.

¨Hlubinné úložiště je velká bublina, která má strašit lidi. Otázkou je, zda by úložiště vůbec v republice mělo být. Neučiní vědeckotechnické objevy takový pokrok, že je nebudeme potřebovat?“ naznačil Jiří Zimola (ČSSD).

Přizvukoval mu i Jan Zahradník. „V blízké budoucnosti bude to, co nyní nazýváme odpadem, využitelná hmota. Má proto smysl hovořit o meziskladu a době v řádu desítek let. Blokace pozemků pro budoucí úložiště je špatný tah,“ míní.

O tom, že definitivní řešení je na odbornících, je přesvědčen i Rudolf Vodička (KDU–ČSL) „Věda musí ukázat své zoubky a najít cestu, jak s vyhořelým palivem nakládat dál,“ souhlasí i Lumír Mraček (SNK–ED).