Co napsali naši sousedé

Video do tramvají?

Šest let sledují dění v lineckém Starém městě videokamery, které podle lidovců a Svobodných mají předcházet kriminálnímu jednání. Pro případ, že se něco stane, jsou pak důkazním prostředkem. V poslední době stále častěji zaznívají hlasy, aby kamery byly umístěny i ve vozidlech místní hromadné dopravy – tím spíš, že nové soupravy tramvají už jsou k tomu vybaveny. Už teď fungují na stisknutí nouzového tlačítka, po němž řidič okamžitě uvidí, co se ve voze děje. Má přímé spojení na policii a ke streetworkerům, kteří mohou rychle zasáhnout. Zařízení ale neumožňuje až na výjimky záznam události. Na rizikových místech ano, ale použitelné je jen na písemnou žádost policie.

Místostarosta Klaus Luger, který je i předsedou dozorčí rady dopravního podniku, rozšíření sledování odmítá. Ke kapesním krádežím dochází, když jsou vozy plné, a tam kamera moc nepomůže. Násilnosti jsou pak páchány většinou pod vlivem alkoholu, a opilce kamery neodstraší, říká. Jde prý také o osobnostní práva cestujících.

Boj s Temelínem nevzdávají

Horní Rakousy nevzdaly boj proti temelínské elektrárně ani poté, kdy rakouský Nejvyšší soud odmítl návrh této spolkové země proti ní zasáhnout. Zemský hejtman Josef Pühringer v deníku Volksblatt uvedl, že rozhodnutí soudu je politováníhodné, ale musí být vzato na vědomí. „Zkoušeli jsme k ochraně lidí v Horních Rakousích udělat vše, co jsme mohli, mezi nimi také podat tuto žalobu. Nyní budeme zkoumat další možnosti kroků proti Temelínu a jeho rozšiřování, a ty také učiníme," řekl.

Země zadala na Keplerově univerzitě vypracování studie, která naznačila možnost podat stížnost k Evropskému soudnímu dvoru a k mezinárodnímu soudu pro lidská práva. V úvahu prý přicházejí také námitky a stanoviska v rámci českého povolovacího řízení. „Boj proti Temelínu musí jít na všech frontách dál," ujišťuje ve Volksblattu také „zelená" poslankyně zemského sněmu Ulrike Schwarzová. Spolková vláda je vyzývána k přezkumu, zda by nebylo mezinárodně žalovatelné neplnění dohod z Melku a řízení o vlivu stavby na životní prostředí, podle Zelených neodpovídající evropskému právu.

Slepice měly den

V pátek byl světový den vajec, k čemuž hornorakouský rada pro zemědělství Max Hiegelsberger neopomněl postěžovat si na země, které prý na rozdíl od Rakouska nedodržují zákaz klecového chovu slepic. Rakouští zemědělci podle něho investovali do předpisového chovu více než sto milionů eur.  O to víc je zlobí, že stále ještě třináct států Evropské unie od klecového držení neodstoupilo. Běží s nimi řízení o nedodržení směrnice, ale důsledky nejsou podle rady v dohledu. Rakouský trh tak podle něho zaplavují produkty zahraniční konkurence ilegálního původu.Zástupci branže proto požadují zvýšení ceny domácích vajec o dva centy za kus. Pro zpracované vaječné produkty jako nudle či pečivo by podle nich měla rovněž platit povinnost zřetelného označování původu jako v případě vajec ve skořápkách.

Rakušan sní v průměru za rok 232 vajec včetně těch zpracovaných do dalších výrobků. Domácí slepice snesou ročně kolem 1,6 miliardy vajec. Osmdesát procent z toho prodává potravinářský obchod.

Rekord nepřežil

V noci na pátek bylo nalezeno tělo 42letého extremního potápěče z Bad Ischlu, učitele potápění Andrease Pressbergera,který se o minulém víkendu pokusil se speciální dýchací směsí dosáhnout rekordních 181 metrů hloubky v hornorakouském Traunsee. Jeho pokus úřady povolily.  Ponor byl profesionálně organizován, zapojilo se do něj více lékařů a kolegů adepta rekordu. Do 65 metrů vše probíhalo bez problémů, potápěč byl doprovázen kolegy a s rostoucí hloubkou měnil přesně podle protokolu láhve s optimální dýchací směsí. Dál s ním už doprovod nemohl a zbytek ponoru měl absolvovat sám. Už se ale nevynořil. Na přání rodiny po něm začali pátrat vodní záchranáři s pomocí ponorného robotu s úchopovým ramenem. Ten posléze utonulého našel v hloubce 192 metrů. Jeho vyproštění se ukázalo být obtížné, protože se nohou zapletl do lana bójky umístěné v rekordní hloubce. Na přání pozůstalých byl poté ve tři hodiny v noci vytažen i s výzbrojí a se 70kilogramovou bójí. Rekordní hloubky dosáhl, o čemž svědčí, že v ní uvolnil kontrolní značku. Podrobnosti o závěru jeho sestupu snad zaznamenal počítač.

Kde na to vezme?

Franz S., fyzický otec tří ze čtyř „kukaččích" dětí, o které se po léta staral nic nevědoucí podváděný Albert Seeger-Wiesinger z okresu Steyr venkov, má doplatit výživné svých potomků v celkové výši 132 000 eur. Rozhodl to soud ve Weyeru. Muž ale tvrdí, že nemá žádný majetek a žije z důchodu zemědělce. Vyživuje z něj manželku a dvě další nezletilé děti.

Deník o případu informoval. Nemanželský původ dětí byl odhalen asi před rokem. Testy DNA prokázaly, že fyzickým otcem tří dětí je právě nyní odsouzený penzista, který rodině svého času pronajímal byt na svém statku. Podvedený manžel, který žil s matkou dětí 21 let, opoměru dvojice nic netušil.  Záznamy prokazuje, že na děti vydal celkově asi 400 000 eur. Chce jim dát i to, co nyní vysoudí, říká. On sám děti mít nemohl…

V dalším řízení má být rozhodnuto, zda budou právní kroky činěny i vůči matce dětí.