Cuknštejn se kvůli filmu rozrostl o umělé hradby

Pokud filmaři objeví jihočeské Novohradské hory, potřebují k tomu romantický hrad, nemohou minout tvrz Cuknštejn v těsném sousedství Terčina údolí. Tvrz velmi dobře posloužila jako kulisa i dobový exteriér dvěma pohádkám: Královský slib a Ať žijí rytíři!

Platí, že filmový architekt ale památku vždy trochu přizpůsobí potřebám snímku.  Pro film Ať žijí rytíři! se pozdně gotický až renesanční Cuknštejn s osmibokou věží a čtvercovým dvorem, arkádami a pavlačemi proměnil podstatně. „Architekt chtěl, aby se toho dělalo hodně," řekl majitel tvrze Tomáš Pek. Vzadu směrem do příkopu se přistavovala skoro polovina filmového hradu.

Pro různé záběry se využilo nádvoří nebo interiéry. Na Cuknštejně, který se filmováním částečně proslavil,  se někdy dělal jen hlavní záběr a ve studiu se dotáčely další, protože tak bylo snazší přizpůsobit se nárokům režiséra. Bylo to i z důvodů nižších nákladů na cestování, protože k Novým Hradům je přece jen z Prahy daleko.

Z různých štábů, které na tvrzi natáčely, zůstal vlastníku Cuknštejna v telefonu dodnes i jeden větší kontakt. „Na Královském slibu pracoval jeden šikovný zvukař, se kterým jsme se pak kamarádili," uvedl Pek. Při Královském slibu byl na tvrzi menší štáb, kde bylo snazší si s někým více popovídat. Při velkých akcích s větším počtem   veškerého personálu na to podle Peka není tolik času, protože se vše děje ve vyšším tempu.

Tomáš Pek, který je profesí stavař, si jako majitel tvrze 
v žádném filmu na Cuknštejnu nezahrál. „Já jsem se neobjevil v ničem," říká Pek. Pouze jeho sestra byla komparzistkou v Královském slibu. Kdyby přišla další filmařská nabídka na natáčení ve tvrzi, tak by se jí Pek nebránil. „Šel bych do toho asi znova," sdělil. Důležité by byly konkrétní podmínky a také to, aby se sešly představy filmařů a možnosti tvrze.

Tomáš Pek má velkou zásluhu, že se tu vůbec mohlo točit. Na konci tisíciletí nescházelo mnoho, aby se tvrz nadobro nestala ruinou. Od roku 2000 se o Cuknštejn stará a objekt postupně renovuje. „Objekt je fotogenický," zdůraznil Tomáš Pek na adresu tvrze, kterou už zvelebil tak, že ji při různých příležitostech může otevřít i veřejnosti. Zároveň se ale jedná o památkově chráněnou stavbu, kde nemohou filmaři provádět všechno, co by si třeba přáli.

„Když je to větší filmování, tak se o Cuknštejn trochu bojím. Větší filmování znamená větší chaos," naznačuje Pek. Hlídání filmových úprav bylo někdy komplikované. „Na vše jsou sice smlouvy, kde jsou stanovené podmínky, jenže smlouva se uzavírá s produkcí, své požadavky potom má režisér nebo tvůrce scény a do hry nakonec promlouvají i jednotliví pracovníci najatí přímo pro práci na place jako nosiči nebo rekvizitáři. A těch je spousta," naznačil Pek. Není prý jednoduché zajistit, aby se i nechtěně nerozbilo něco nákladně rekonstruovaného. Není možné třeba něco natřít jen proto, že by se zdál záběr lepší.

Cuknštejn kromě zmíněných pohádek také účinkoval v seriálu Památky na prodej, jako příklad sídla, které se postupně zotavuje nebo v menším snímku Výlet na Cuknštejn. Tento film byl určený pro speciální festival a jde o fiktivní příběh, kdy se skupina výletníků náhle ocitne ve středověku. V tomto snímku udělal Tomáš Pek výjimku a účinkoval v něm.

Aby mohla „královna" kojit, nedotáhli jí šrouby na brnění

Herečka Lenka Krobotová dostala ve snímku Ať žijí rytíři roli královny. Tvrz Cuknštejn a jižní Čechy má pevně v paměti, protože natáčela v době, kdy byla právě 
v šestinedělí. Určitě i proto má k pohádce silný vztah.

Herečka popisuje, jak se její angažmá ve filmu Karla Janáka seběhlo. „Na konci června 2008 se mi narodil první syn Šimon. Byla jsem šťastná, okouzlená, kojící matka zahlcená hormony i přebytečnými kily, která si plula na obláčku novopečeného mateřství. Asi měsíc po porodu jsem v tomto stavu odjela na chalupu na severní Moravu a užívala si miminka, klidu a léta. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi v tomto rozpoložení zavolá štáb filmu Ať žijí rytíři a nabídne mi roli královny – rozsahem malou, ale pěknou," vypráví Lenka Krobotová.

Jako matku a herečku v šestinedělí ji potěšilo především to, že si na ni vůbec někdo vzpomněl a požádal ji o důstojnou spolupráci – hned a bez jakéhokoliv castingu. Všechny komplikace, které přináší natáčení s miminkem, se navíc podařilo překonat. „Jelikož se natáčelo až v jižních Čechách na hradě Cuknštejn, řešili jsme samozřejmě otázku cesty, zázemí pro mě a syna. Štáb byl však připraven a nebyl to problém. Dostala jsem karavan a slib, že mohu samozřejmě synka kdykoli odběhnout nakojit," usmívá se herečka, která je dcerou divadelního režiséra a herce Miroslava Krobota a partnerkou lídra indierockové skupiny Please the Trees Václava Havelky.

Jihočeské natáčení zabralo asi jen dva dny přímo na místě, takže herečka ráda souhlasila. Kvůli filmu ale na sebe musela obléct velmi důmyslný kostým. „Byla jsem překvapena, když mě po příjezdu poslali do kostymérny, kde na mě čekalo brnění, a to velmi poctivé a se vším všudy. Znovu jsem se ujistila, zda si pamatují, že musím každé dvě hodiny kojit a že tedy asi tento ´kostým´ bude problém. Zasmáli jsme se a nakonec vše vyřešili tím, že jen nedotáhli všechny ´šroubky´," chválila štáb Lenka Krobotová.

Synek Šimon se ukázal jako velmi empatické miminko a 
z placu svou maminku zdaleka tak často nevolal. „Až jsem z toho nakonec byla nervózní jen já," řekla herečka. Dnes je matkou i druhého syna Eliáše. „Musím se přiznat, že díky mému zlatému synkovi i příjemnému štábu jsem si magické prostředí Cuknštejna moc užila: jízdu na koni, dlouhé vlasy, působivé kostýmy, originální dobové zbraně a doplňky, nádhernou přírodu. To vše tvořilo neopakovatelnou atmosféru, na niž ráda vzpomínám a která bude vždycky patřit do mého prvního šestinedělí. Díky za to," přidala vyznání Lenka Krobotová.