VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň

Strakonice - Spousta řidičů má k autu svůj citový vztah. A co teprve, když si své auto sami postavíte a zažijete s ním chvíle, ve kterých se můžete spolehnout jenom na sebe a svůj stroj.

31.1.2016
SDÍLEJ:

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.Foto: archiv autora

Sedím v autě uprostřed Rumunska a neopovažuji se ani pohnout. Že jsem sem vůbec jezdil, vynadám si v duchu. „Můžeš, navíjím!" ozve se vysílačka. Dávám jedna a pomalu přidávám plyn. „Stůj a ani se nehni, nebo sklouzneš a jsi dole! Musíme ti nějak zajistit zadek!" křičí parťák stojící po kotníky v bahně a promočený na kost. Vím, že asi deset centimetrů od mého pravého zadního kola začíná strmý svah, který končí asi po pěti metrech pod mým autem. Tam spadnout, tak mě odtud nikdo nedostane. „Tak to pojď zkusit, kluci tě jistí," ozve se do vysílačky kamarád, který mě přes kladku drží navijákem. Pomalu přidávám plyn a auto se konečně začne vzdalovat od nebezpečného srázu. „Nalož mu!" slyším z vysílačky, dávám plný plyn a pomalu se drápu do bahnitého svahu. Pocit, který mě nahoře naplňuje, se dá jen těžko popsat. To je ten důvod, proč to dělám.

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Ale vraťme se na úplný začátek. Píše se rok 2012 a já mířím z českobudějovického autobazaru domů ve svém novém voze. Proč zrovna Jeep? Protože vždycky jsem chtěl offroad. A Jeep je přece legenda. Kdybych věděl, kolik stovek hodin strávím s touto legendou zavřený v garáži rozebíráním, řezáním, svářením, kytováním, lakováním a nadáváním, asi bych si tenkrát koupil Škodu Octavii. Ale jsem rád, že jsem se tenkrát takto rozhodl, protože teď už bych to neudělal. Který normální člověk si za velké peníze koupí auto, aby do něho mohl nacpat ještě větší peníze a následně jej ničit v bahně a riskovat, že jen nepatrná chyba za volantem všechnu práci, třeba i se mnou, pohřbí. Pravda, nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem normální.

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Můj „Mazlík" je Jeep Wrangler YJ, rok výroby 1995. Pod kapotou bije čtyřlitrový řadový šestiválec napojený na třístupňovou automatickou převodovku a celé dohromady to dává výkon asi 180 koní. Jako základ dostačující.

Ale technický stav, ve kterém jsem si auto přivezl domů, by se jen těžko dal považovat byť jen za uspokojivý. Po měsíčním provozu, neustálé sérii závad a zjištění, že celá zadní část nosného rámu je shnilá napadrť, jsem se rozhodl k radikálnímu řešení. Mazlík putoval na dílnu, ve které strávil více než rok a prošel kompletní generálkou.

Výhoda Jeepu spočívá v tom, že je to taková stavebnice pro velké kluky, takže veškeré práce jsem zvládl v domácích podmínkách. Ale je pravda, že bez pomoci tchána a kamarádů by tam auto stálo asi ještě teď.

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Řídit Jeep Wrangler je velká zábava

Nebe, země, nebe, země. Takhle nějak vypadá jízda v terénu z pohledu řidiče. „To není možný, vždyť se musíme převrátit!" křičí na mě kamarád ze sedadla spolujezdce. „Neboj, nepřevrátíme," přeřvu vytočený motor. Je krásný letní den, takže tam, kde má být střecha, je jen ochranný trubkový rám a dveře byste na svém místě hledali jen těžko. V tu chvíli si připadáte jak na motorce, jen se nemusíte bát, že to někde položíte. Blíží se velká louže hluboká tak dvacet centimetrů. „Neblbni a zpomal, vždyť budeme mokrý!" křičí spolujezdec. Můj výkřik „uschneš" přehlušuje šplíchající voda a obrovský oblak páry valící se od rozpáleného výfuku. Původní obavy kamaráda o mokré a ušpiněné oblečení se rozplynou v jeho širokém úsměvu. „Tak to byl mazec! Můžeme to dát ještě jednou?" vyhrkne ze sebe.

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Jeep Wrangler je opravdu zvláštní vozítko. Je to přímý potomek Jeepu CJ, který se v podstatě vyvinul ze slavného druhoválečného bojovníka Willyse. Takže má sklápěcí okno, odstrojitelné dveře a sundavací střechu. Se svým velmi krátkým rozvorem a velkou světlou výškou je jeho chování na silnici poněkud nepředvídatelné. Když ve vyšší rychlosti narazíte na boční vítr, máte kolikrát co dělat, abyste auto udrželi na silnici. Takže při jeho řízení je opravdu velmi nutné být obezřetný. I přes výkonný motor není auto žádný rychlík. Ne, že by nechtělo jet, ale v rychlostech nad 100 kilometrů v hodině se stává celkem těžko ovladatelným. Co ale ztrácí na silnici, plnohodnotně nahrazuje v terénu. Neznám moc aut, která vás dovezou tam, kam si usmyslíte. A čím horší cesta, tím lépe.

Kamarádi jsou základem offroadu

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Stejně jako okolo ostatních koníčků a sportů i kolem offroadingu se sdružují lidé se stejnými zájmy. A v případě značky Jeep to platí dvojnásob. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem čerstvě po zprovoznění auta dorazil na první sraz amerických vozů s názvem První jarní bublání. Po vjezdu do areálu a zaparkování auta na určeném místě jsem spolu s přítelkyní vyrazil do víru dění obdivovat ladné křivky amerických křižníků ze šedesátých let. „Hej tys přijel tou bílou wránou?" ozve se za mými zády. Otočím se a vidím, jak ke mně míří parta čtyř chlápků. „Ahoj, já jsem Jindra. Koukám, že se mezi námi objevil novej jeepař, tak jdem zjistit, co jsi zač. Máš kde spát? Jestli ne, tak máme místo v chatě. Zůstáváš doufám do neděle," směje se na mě sympatický dlouhán. Později zjišťuji, že ten dlouhán je předseda klubu Jeep Czech republic, dnes můj dobrý kamarád.

Ať už jsem se v životě věnoval čemukoliv, tak mohu s klidným svědomím říct, že mezi jeepaři se cítím nejlépe. Nejspíš proto, že když se člověk dostane do úzkých, má kolem sebe vždy někoho, kdo mu pomůže.

Terénní auta jsou pro snoby?

Když občas zaslechnu tuto větu, vždycky mě to rozesměje. Znám desítky lidí, kteří vlastní terénní auto, a kupodivu ani jednoho z nich bych neoznačil za snoba. Pravda, je to finančně velmi náročný koníček. Také proto pořád poslouchám od přítelkyně, že stále není na novou kuchyň. Jenže jak by mohlo být na kuchyň, když potřebujeme nové gumy, naviják nebo šnorchl (zvýšené sání pozn. autora). A to nemluvím o nutných opravách, když někde něco náhodou utrhnu, nebo to samo upadne.

Komunita jeepařů je zvláštní sorta, ve které najdete lidi ze všech věkových i společenských skupin. Všichni jsou ale nadšenci a o svém autu mluví jako o členu rodiny.

Jeep pro mě není značka. Je to životní vášeň.

Autor: Jakub Vacík

31.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zloději dnes ukradou i kadibudku

Dopravní nehoda se stala v úterý večer u Lipí. Zemřel při ní devatenáctiletý řidič.
AKTUALIZOVÁNO
2

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Motor dal Plzni pět gólů v přesilovkách, Gřegořek definitivně ukončil kariéru

Strakonice – S blížícím se startem sezony začínají hokejisté ČEZ Motoru ukazovat svou sílu. Extraligovou Plzeň doslova deklasovali po výborném výkonu na strakonickém zimním stadionu 6:1 a zaujali především úžasnou produktivitou v přesilovkách, ve kterých nastříleli pět gólů. Ve čtvrtek je čeká další přípravný duel ve Znojmě (18).

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

V sobotu rozezní parkán rock, ska i punk

Prachatice - Hospic music fest 2017 - nultý ročník jednodenního hudebního festivalu, odstartuje již tuto sobotu. Bavit se a pomáhat můžete od 13 do 22 hodin.

Kam za zábavou a poznáním na Českobudějovicku

České Budějovice - Kam se můžete vypravit za zábavou i poučením na Českobudějovicku

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení