Když se třou jeseteři či líni, musí za nimi vědci i do vody

Marka Rodinu to k rybaření táhlo už odmalička. „Musím přiznat, že jsem stejně jako spousta kolegů  začínal jako čapík a pytlák. Pak jsem získal rybářský lístek a začal myslet na rybářskou školu," říká Jihočech, který pochází z obce Sedlice.

Po absolvování střední školy ve Vodňanech vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně se specializací na rybářství. Na Fakultu rybářství a ochrany vod nastoupil nejprve na civilní vojenskou službu, ale nakonec zůstal a stal se akademickým pracovníkem.

Jeho každodenní program je nyní závislý na biologických cyklech ryb. „Hlavní sezona je pro nás na jaře, kdy se většina ryb tře. Hned po novém roce, jak nám počasí dovolí a rozmrznou rybníky, začínáme lovit generační ryby. Z těch se odebírají vzorky a rozhoduje se, které budeme vytírat a rozmnožovat," popisuje Marek Rodina.

Na fakultě se takto pracuje s jesetery, okouny, candáty, štikami i kapry a líny. Terénní práce končí obvykle 
v červnu, ale na podzim zase vědce čekají výlovy. „I experimentální rybníky se musí lovit a potom zpracovat výsledky, takže to obnáší měření, vážení, počítání, přesazování a přípravu na zimu," doplňuje Marek Rodina.

K tomu všemu se samozřejmě vědci věnují studentům. Marek Rodina vyučuje předmět reprodukční biologie. „Se studenty jezdím po cvičeních a exkurzích. Chceme, aby viděli maximum ryb v reálných podmínkách. Někde jenom přihlížejí, jinde pomáhají nebo dokonce dělají celý výtěr sami. Snažíme se je do toho co nejvíc vtáhnout," komentuje.

Stále je však podle něj třeba počítat s tím, že se pracuje s živými tvory, a ti se někdy chovají po svém. „Například když se ochladí, tak se prostě netřou a nic s tím nenaděláme," vypráví. Výzkum v terénu může být i fyzicky náročný. Občas je nutné zvednout více než desetikilogramové ryby a především v období tření se vědec nezřídka ocitá ve vodě.

Která z ryb je nejzajímavější, to Marek Rodina říct nedokáže. Zvláštní jsou pro odborníky ale například jeseteři. Mají totiž nejen neobvyklý vzhled a chování, ale také počet chromozomů.

Právě jeseterům se proto na jihočeské Fakultě rybářství a ochrany vod věnuje velká pozornost. Ve Vodňanech je v současné době největší kolekce těchto ryb určená k vědeckým účelům. „Máme okolo deseti druhů. Začali jsme s těmi běžnými, jako je jeseter ruský nebo sibiřský a postupně získávali další, například jesetera hvězdnatého a vyzu velkou. Nejnovějšími přírůstky jsou jeseter bílý, což je původně americký druh, a jeseter adriatický, původem z Itálie," vyjmenovává Marek Rodina.

V poslední době se vědci fakulty zabývají výrobou kaviáru. Objevili dokonce způsob, jak tuto vyhlášenou pochutinu získat, aniž by bylo nutné jesetera zabíjet.

Marka Rodinu práce u ryb stále baví. Rád si na nich ale i pochutná. „Výtečný je smažený okoun a občas dostanu od kolegy výborně připravené uzené pstruhy. To je luxusní záležitost," říká.