Kliknutím zvětšíteOd roku 2012 jich v zemi zavřelo 200 a zbývá jich „jen“ 1511, jak zjistil institut Branchenradar. Z podílu na trhu jim stále víc ubírají poskytovatelé „fastfoodu“ - burgerů, pizz a podobně.
„Ty ,správné´ kiosky ale pořád ještě žijí,“ uvádí list a zmiňuje stánek v lineckém Schillerově parku, nyní „Bosner Eck“, který je na místě už 51 let. Má otevřeno sedm dnů v týdnu od sedmi ráno do 04 hodin v noci. Jeho hitem jsou „bosenské“ klobásy, tedy ostřejší „hot dogy“, a „kafky“ (prý opravdu podle Franze Kafky), lehce uzené „kranjské klobásy“ z vepřového masa a kostiček sýra, s cibulí, karí, hořčicí a kečupem (Slovinsko se o název chtělo soudit, ale pojem ,Käsekrainer´ sousedům po dohodě nakonec zůstal). Láhev piva je tu za tři eura, dvě klobásky se zelím za 3,10, tři za 4,10… (lístek na www. bosnereck.at). Nedaleko „žije“ dál stánek s vuřty, otevřený denně od čtyř do dvaceti hodin. U Hlavního nádraží začínali v kiosku kariéru před 36 lety dnes známí gastronomové Seeberovi, a stánek provozují dál – podle Roberta Seebera jde dobře, ale jen proto, že slyší na přání zákazníků. S klobáskami prý dělají jen nejvýš deset procent obratu, většina tržby je za řízky, nudle, karbanátky a čevapčiči s bramborovým salátem. Podávají i domácí zákusky. Osm zaměstnankyň dělá od sedmi ráno do dvou hodin v noci.
Jörg Suwa se dvěma zaměstnankyněmi provozuje stánek s klobásami na Holubím trhu od roku 2000. Jeho babička tady začala v roce 1948. Otevřeno mají denně od 9 do 19 hodin, a prý nemají žádný problém s tím, že naproti je McDonald´s. „Rodiče jdou k nám, děti k ,Mäki´,“ říká Suwa.
Linecký list připomíná, že tyto stánky jsou „sociálními místy“, kde se setkávají nejrůznější lidé. Vznikly za monarchie, aby zajistily nějakou obživu válečným invalidům. Postupně se pak staly součástí městské kultury. „Ta ale i v Linci mizí,“ pokračuje deník. „V červnu 2017 zavřel světoznámý ,Warme Hans´, Teplý Honza (protože zpočátku prodával v noci teplou sekanou), ze západního prahu Mostu Nibelungů mezi Hlavním náměstím a Urfahrem, přestože kiosek vysoce chválil i gurmetský kritik Wagner. Provozovatel prý měl k ukončení činnosti kromě kritiky vedení umělecké univerzity osobní důvody,“ píší OÖN.
„Systémová gastronomie ,klobásovým boudám´ taky pěkně zavařila – McDonald´s, Subway, kiosky s kebabem, pizzerie, ti všichni nabízejí rychlé občerstvení, a vlastně každý pekař dělá i plněné svačinové housky. Také supermarkety si získávají velký kus podílu na trhu. A v Linci ještě situaci zostřil starosta Franz Dobusch, který městu šéfoval v letech 1988 až 2013. Protože kiosky podle něho rušily obraz moderního, vzkvétajícího města, vyvinul mnoho energie na to, aby četné stánky s klobásami, ale také ty další s novinami a květinami, navždy zmizely,“ dodává k článku komentátor listu Erhard Gstöttner.
„Pošplhají“ na Třístoličník
Ve čtvrtek 31. května, na Slavnost Těla a Krve Páně, bude Trojzemí ve znamení cyklistiky, napsaly OÖN. Po loňské úspěšné premiéře tu bude podruhé mezinárodní závod do vrchu Třístoličník. Odstartuje ve 13 hodin z Klafferstraßu, odkud jezdci vyrazí na trať dlouhou 23 kilometry s výškovým rozdílem 740 metrů. Od 12.45 hodiny bude pro hromadnou dopravu kompletně uzavřena. „Mezi startujícími bude také loňský vítěz a vícenásobný amatérský mistr Rakouska v závodech do vrchu Christian Oberngruber ze Sarleinsbachu, pojedou ale také bavorský vicemistr v závodě elity Daniel Debertin, tým rakouské policie a další,“ vypočítává list. V listině přihlášených na www.ernstls-sport.de jsou mimo jiné Dana Adámková a Karel Juráň z Diablo sport Český Krumlov, v týmu Ernstl‘s-Sport Racing Team z Neureichenau, který podporuje úspěšné vytrvalostní sportovce regionu, třeba také Barbora Havlíčková, Jan Hojdekr atd. Pro klub s největším počtem přihlášených jezdců je připraveno 50 litrů piva zdarma.
Přežil holocaust a slaví 105 let
Marko Feingold se narodil 28. května 1913 v Banské Bystrici. Jako obchodní příručí byl v květnu 1939 zatčen v Praze pro disciplinární přestupek a poslán do koncentračního tábora v Osvětimi. Smrti unikl jen transportem do pracovního lágru v Hamburku. Když tam zhubnul na 35 kilogramů a nebyl schopen pracovat, putoval v transportu smrti do Dachau. V červenci 1941 ho přemístili do koncentráku Buchenwald. Zachránilo ho, že německy hovořící vězně potřebovali jako řemeslníky a jeho mohli nasadit jako zedníka. Po osvobození lágru Američany se dostal do Salcburku, kde si otevřel obchod s módou. „Dodnes je prezidentem tamní židovské obce,“ píše linecký Volksblatt.
V pondělí v Salcburku nejstarší člověk v Rakousku, který přežil holocaust, oslaví 105. narozeniny – společně se spolkovým kancléřem Sebastianem Kurzem (ÖVP) a vicekancléřem Heinz-Christianem Strachem (FPÖ), kterého podle listu Židovská obec vlastně bojkotuje. „Místo a přesný čas je tak tajen, že o nich ,nechtějí nic vědět´ ani v úřadě salcburského zemského hejtmana,“ pokračuje list a cituje manželku jubilanta Hannu: „Ano, něco takového bude, ale nejsou o tom žádné další informace.“ Iniciativa k setkání vzešla podle Volksblattu od Feingolda.
Je málo řidičů…
Johannes Hödlmayr, předseda sekce transportu a dopravy Hospodářské komory Horních Rakous, uvedl podle Volksblattu na tiskové konferenci v Linci drastická čísla o nedostatku řidičů nákladních aut v zemi. „V Německu jich chybí 45 000 a při faktoru 1:10 lze z toho uzavřít, že v Rakousku hledáme aktuálně asi 4000 šoférů kamionů,“ citoval ho list. V jeho vlastním podniku se rozhlížejí po 52 řidičích.
Důvody nedostatku „Kings of the Road“ jsou velmi různé. Hödlmayr hovoří třeba i o autonomně, tedy bezpilotně, řízených prostředcích, které stále víc pronikají i do přepravy nákladů. Jako příklad uvedl tzv. platooning, při němž jede víc nákladních vozidel autonomně jako jízdní četa v konvoji s minimálními odstupy vozidel. Největší výhodou prý je až devítiprocentní úspora pohonných hmot. Nezbytné je ovšem zavedení systémů zautomatizovaného příčného a podélného řízení.
Mimo rámec této hudby budoucnosti list poznamenává, že nástupní plat řidiče nákladního automobilu v Rakousku je prý 2500 eur hrubého měsíčně (v Německu podle jiných pramenů málokdy přes 1800 eur, ale k tomu příplatky, cestovné apod.).
Ohlásila sebevraždu ze zvědavosti
Třináctiletá dívka ze Simbachu (okr. Rottal-Inn) ohlásila v internetovém chatu, že hledá most, ze kterého by mohla skočit. Zprávu zaregistrovala 22. května zemská kriminálka Bádenska-Württemberska a pověřila bavorskou policii šetřením, napsala PNP. Ve středu ji hlídka zastihla doma s rodiči. Dívka potvrdila, že zpráva byla od ní, ale popřela jakýkoliv sebevražedný úmysl – myslela to prý jako malý experiment, kterým chtěla testovat, jestli někdo její příspěvek na sociální síti přečte… Tvrdila, že popud k těmto sociálním experimentům dala sama síť. Pisatelku a její rodiče poté policie napomenula, uzavřela PNP a citovala mluvčího policie v Simbachu Maxe Allgeiera: „V tomto případě jsme měli štěstí, že děvče bylo doma, protože jinak bychom je museli hledat za velkého nasazení sil a prostředků…“
Pospíchají do penze
Čtyři roky po zavedení možnosti důchodu od 63 let překročil počet žadatelů v Německu milionovou hranici, napsala PNP. Od července 2014 do konce letošního dubna registroval úřad sociálního zabezpečení 1 005 777 nových žádostí. Ve stejném období jich bylo povoleno 985 299. Spolková vláda počítala, že žádostí bude ročně asi 200 000. Náklady na realizaci nové normy činí nyní asi 1,3 miliardy eur měsíčně. Před jejím vstoupením v platnost vyplácela pojišťovna „obzvlášť dlouho pojištěným“, tedy přispívajícím oněch 45 let, celkově jen 62,6 milionu eur měsíčně.
List vysvětluje, že novela umožnila odejít do důchodu bez srážek v 63 letech těm, kteří přinejmenším 45 let platili sociální pojištění. Tato věková hranice stoupá každoročně o dva měsíce, takže ročníky od 1964 se 45letým pojištěním budou moci brát plnou penzi až v pětašedesáti letech.
Svátek „díky“ husitům
Sotva v nějaké jiné branži jsou tradice psány tak velkým písmem jako v řemeslech, napsala PNP. Dokladem bude v pondělí 28. května jedna z nejstarších německých slavností, 586. Schlappentag v Hofu, otrocky přeloženo den ochablý, slabý, mdlý, suchý, nudný, nenapnutý, jak říká Wikipedie, nebo jaksi „bačkorový“, jak vyplývá z popisu okolností. Všech sedmnáct cechů v Horním Francku se zúčastní slavnostního průvodu se svými atributy – kominíci s černými cylindry, řezníci s vuřtíky v houskách, které budou rozdávat lidem, atd. Jen zedníci prý asi nepůjdou, protože pondělí je normálním pracovním dnem i v Hofu, a branže prožívá konjunkturu, uvádí list.
Vysvětluje, že Schlappentag je podle análů odvozen z historické události. V roce 1430 přepadli město husité a vyplenili je. Zemský pán hrabě von Brandenburg poskytl vlastníkům usedlostí ke znovuvýstavbě daňovou svobodu, uložil ale také občanům, z nichž většina byla řemeslníky, povinnost pravidelných vojenských cvičení k budoucí obraně. Ti to přijímali jen s velkým odporem a nastupovali k nim až poslední možný den, a k tomu „ještě v bačkorách“. Místní ostrostřelci brzy přišli na to, jak cvičení trochu uvolnit, a začali k nim vařit vlastní pivo, „Hofské bačkorové“. Z toho se později odvinula zmíněná slavnost.
Za znak vybrali „originál“
Leopold Kadlitz, který by prý jineak „neublížil ani mouše“, bojoval ve španělské občanské válce proti fašistům, spal pod mosty, pil a vypomáhal trhovcům ve Steyru vozit zboží. Tento „originál“ si teď městský marketing vybral do názvu nové tržnice, napsaly OÖN.
Uvádějí, že Kadlitz se narodil v roce 1913 ve Vídni a v roce 1960 se přihlásil ve Steyru. Jak se sem dostal, prý neví nikdo. Muž s plnovousem, pomrkávající zpod klobouku a k radosti dětí dělající všelijaké grimasy, se stal brzy originálem. Trhovci vagabundovi s přezdívkou „Leo z náměstí“ důvěřovali a zadávali mu drobné pomocné práce, ale také třeba přepravu velkých peněz do banky, které vždycky dodal přesně do groše. Jak vzpomíná mluvčí magistrátu Michael Chvatal, většinou měl při sobě nějakou láhev – měl problém s alkoholem, kterému nemohl odolat. Jako bezdomovec přespával pod mosty, než se nad ním legendární městský farář Alexander Kronsteiner slitoval a poskytl mu ubytování v občanském špitálu.
Pestrou figurku nyní vrátil do paměti štýrský marketing, který spolu s projektem regionálního rozvoje Evropské unie "Nature Of Innovation" a s podpůrným spolkem Fazat nově upravil týdenní trh na náměstí. „Pestrost regionálních produktů“, na kterou šéfová marketingu Daniela Limbergerová klade velký důraz, nemá být zajišťována jen novými stánky od architektů a designérů, ale má mít i své logo, jméno, nezaměnitelnou známou „tvář“, jak řekl vedoucí projektu Andreas Kupfer. K tomu vybrali právě „Lea z náměstí“, v roce 1991 zesnulého Kadlitze. „Nic nemůže mít blíž podobě nového trhu než ,homage´ originálu, který se stal vedle Leopoldovy kašny ,městským inventářem´,“ pokračuje list. Kupfer jeho osobu důkladně rešeršoval. Vyvrátil mimo jiné pomluvu o jeho příslušnosti k SS, usuzovanou prý podle tetováže předloktí – dokumentační archiv Rakouského odporu ho naopak uvádí v lexikonu španělských interbrigadistů v tažení proti Francovi. Zmíněnou „kerku“ dostal nejspíš v jihofrancouzském lágru Saint Cyprien, když jako partyzán 11. mezinárodního pluku v roce 1938 padl do zajetí, končí deník.
S drápy sokola v ruce…
Bolestivé setkání měl muž v úterý se sokolem, kterého chtěl vlastně zachránit, napsala PNP. Kolem 16.30 jel autem z Büchlbergu směrem na Hauzenberg. Krátce za Büchlbergem zahlédl na kraji silnice sokola, který se mu jevil dezorientovaný a zraněný. Řidič vystoupil a vzal dravce do ruky – chtěl jej dopravit k záchranné stanici. Jenže sokol mu okamžitě zaťal pařáty do paže a už ji nepustil, popisuje list. S bolestivým zraněním muž odjel autem i se sokolem na policii v Hauzenbergu, kde konečně mohl být „z ptačích spárů“ osvobozen. „Policisté převzali prozatimní péči o dravce a vyrozuměli experta, který se o něj postaral. Lehké zranění zachránce ošetřili lékaři,“ dodal deník.
Srnčata přežila matku
Srnčí dvojčata v Severním Švábsku přežila smrtelnou nehodu jejich matky, uvedla PNP. Mláďata, která byla při nehodě s autem u Monheimu (okr. Donau-Ries) 13. května v noci vytržena z břicha jejich matky, předal alarmovaný nájemce honitby známému ochránci zvířat a ten je krmí. „Teď, po týdnu, jsou dvojčata pořád na živu a podle názoru myslivce budou moci být odchována u lidí,“ řekl mluvčí policie Magnus Kastenhofer. „Vyvíjejí se zjevně báječně…“
Sebevraždy v base
Ve 37 bavorských věznicích si loni vzalo život čtrnáct vězňů, tolik, jako už mnoho let ne, uvedla PNP. Polovina z nich se oběsila v prvních týdnech nebo měsících za mřížemi. Pro srovnání, v roce 2013 zaregistrovalo ministerstvo spravedlnosti šest sebevražd, rok nato deset, v roce 2015 třináct a předloni dvanáct.
5
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
