VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pěší pouť otvírá v člověku pokoj, o kterém nevěděl

České Budějovice, Innsbruck - Osmadvacetiletý poutník Patrik Kotrba, který se vydal z jižních Čech do Santiaga de Compostela, zdraví čtenáře Deníku z Innsbrucku. Neláká vás také vydat se pěšky na dalekou cestu?

27.5.2012
SDÍLEJ:

Patrik Kotrba se vydal na pouť. Foto: Deník/Radek Gális

Osmadvacetiletý Jihočech Patrik Kotrba se minulý měsíc vydal na tři tisíce kilometrů dlouhou pouť z Táborska do španělského Santiaga de Compostela. Deník s ním přinesl povídání na začátku poutě (23. dubna). Nyní se konečně ozval exkluzivně Deníku s dalšími postřehy z jeho pouti.

Prvním krokem
„Vyšel jsem v první půli dubna z Kloužovic u Tábora 
s úmyslem dojít na podzim či v zimě roku 2012 do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Máme květen, zdravím vás 
z Innsbrucku.
Během pěší cesty 3000 kilometrů dlouhé se může přihodit cokoliv, co vám zabrání ji dokončit. Tak to nebudu přehánět se zdravicemi, dokud nedojdu. Ale zlomek cesty je za námi, a to je povzbuzení na další pouť. Každá cesta začíná prvním krokem.

Evropou vedou tři stěžejní poutní cesty. Do Jeruzaléma, Říma a do Santiaga de Compostela, kde byl údajně 
v 9. století nalezen hrob svatého Jakuba Staršího – jednoho z dvanácti apoštolů. Jinak Santiago je běžné španělské jméno a překládá se do češtiny jako Jakub.
Od tohoto 9. století se původní osada v lese během tří století rozrostla ve strategické město a dnes má okolo 
100 tisíc obyvatel. Je tedy velké zhruba jako České Budějovice.
Loni měla osmisté výročí místní románsko – barokní katedrála, která byla vysvěcena roku 1211 a je hlavní dominantou města.

Několikrát už jsem v Santiagu byl a potkal pár českých poutníků, kteří vyšli ze svých domovů. Letos jsem si tedy řekl, že se tam dále nebudu vozit a pokusím se vyjít též z hnízda rodinných předků – z Kloužovic u Tábora.
Loni došlo do Santiaga asi 150 tisíc poutníků. Většina jde v červnu, červenci, srpnu, září a začínají na hranici Španělska a Francie v městečku Saint-Jean-Pied-de-Port, což je slavné východisko pro cestu a je odtud 800 kilometrů do Santiaga.

Minimální stovka
Anebo úplně nejčastěji vycházejí z městečka Sarria, od kterého zbývá do Santiaga něco přes 100 kilometrů. Těchto 100 kilometrů je pro pěší minimum, které bychom měli ujít, abychom obdrželi diplom o absolvování cesty. Limit je 100 kilometrů pro pěší a 200 kilometrů pro cyklisty.

Co vám budu, čtenáři Deníku, vyprávět, jde často o čas či motivaci cestu jít. Motivace je každého osobní věcí, ale co se týče času, na onu kratší cestu vám stačí týden dovolené, na delší měsíc či pět týdnů. Ovšem původní záměr a provedení celé pouti probíhalo dříve tak, ze člověk vyšel od prahu svého domu, došel do Santiaga, tam se nějaký čas zdržel a pak se po svých zase domů vrátil. A to je též záměr můj.
Věřím, ze cesta má co říct dnešnímu člověku, obzvláště pokud není zastáncem spěchu a stresu. Ale nedá se na nic tlačit, myslím, že každý sám má v sobě ucítit touhu jít.

Řekl bych, že se poutník chůzí dostane do určité  svébytné a přirozené koncentrace a ta mu otevře pokoj v sobě, do kterého předtím neviděl. Asi jako byste roky žili 
v bytě a pak až si všimli, že je tam místnost, o které nevíte. A až teď otevíráte dveře a zjišťujete, co tam na vás čeká.
Ale klíč k těmto dveřím spočívá v čase a intenzitě, které mu věnujete. Jsem proto zastánce delších tras. Odskočit si na týden na dovolenou nemá většinou smysl.

Velikonoční start
Mimo jiné, ta osmisetkilometrová část cesty ve Španělsku je výborně zajištěna levnými ubytovnami každých pět kilometrů. Jídlo se dá koupit, najíst se či zajít na kávu se dá ještě častěji a cesta je výborně značená žlutými šipkami.
Příjemně mě překvapilo, že značení je přehledné už i u nás, v Rakousku i Německu.

Ale od začátku: Zvolil jsem za výchozí měsíc duben, protože jsem chtěl vyjít co nejdříve, ale nemám vybavení na sníh a mráz.
Březen je nevyzpytatelný, květen příliš pozdě, tak jsem tedy zvolil duben. Vyšel jsem v čase Velikonoc z Kloužovic, pokračoval přes Veselí nad Lužnicí, České Budějovice 
a Český Krumlov.

Říká se, že máme v ČR jedno z nejlepších turistických značení na světě, a tak není pro nikoho příliš složité dostat se do Českého Krumlova.
A tam na mě čekalo to příjemné překvapení. V turistických informacích na náměstí, když jsme se dostali k tomu, že bych rád šel do Santiaga de Compostela, mi dali zdarma mapu až do Kufsteinu, což je skoro Innsbruck.
Aby čtenář rozuměl, nepříjemnou zkušeností těchto pěších cest bývá, že vedou často po silnicích či vedle nich. Je to nejsnadnější podle terénu i orientace, ale kolikrát velmi, velmi nepříjemné co do pohledu a hluku. A tato mapa to řeší. Krásně vyznačená klikatice z vesnice do vesnice někdy po silničkách, jindy po lesních cestách.

Rozmýšlel jsem ještě před dubnem, kudy jít. Myslím, že většinou se z Čech chodí na ose Praha – Plzeň – Řezno, přes Německo do Le Puy ve Francii. Předsevzal jsem si ale, že bych se raději řídil geografickými vodítky. Dřívější cesta do Santiaga po španělských cestách ke mně promlouvala spíše jazykem lásky k přírodě a potěšením ze sounáležitosti s ní.

Alpskými údolími
A tak po této mapě, kterou jsem obdržel, vydal jsem se na jih. Ve Frymburku jsme přeplavali Lipno, z osady Svatý Tomáš přešli hranice do Rakouska a hned po 200 metrech v Rakousku se v dálce jako oblaka vznášely Alpy. A to byl můj úmysl. Jít cestu do Santiaga údolími Alp. Ona mapa mě dovedla do Passau – tedy do Pasova. Města, kde se stýkají Dunaj, Inn a Ilz.

Německo i Rakousko mají pověst států s rozvinutými cyklistickými stezkami. Proto jsem tedy opustil mapu a ujal se svého úmyslu. Chytl jsem se řeky Inn, následoval ji několik dní na jih a dále šel podél řeky Salzach do Salzburgu.
Abych řekl pravdu, tato část cesty byla jako dlážděná. Po rovince a kilometr za kilometrem podél řek položené panely. Bylo to ideální k tomu  jít i přes 30 kilometrů denně, ale ta členitost terénu mi přece jen chyběla.

Spánek u řek
Passau i Salzburg jsou příjemná města. V Salzburgu jsem se několik dní zdržel a ač se pak podél řeky Salzach dalo jít dál, zvolil jsem spíše menší a pestřejší Saalach.

Za Salzburgem začínají Alpy. Tedy úmysl se naplňuje plnou měrou. Jít podél řek a Alpami. Je květen – stromy rozkvétají, slunce do vás pere plnou silou a vás z obou stran podél doprovázejí jeden za druhým zasněžené štíty a vrcholky hor. Den za dnem. Skvělé. Každých deset kilometrů je větší město, a tak nakupuji potraviny tam. Leckde se dá vedle řeky udělat oheň pro něco teplého do žaludku.

Záleží na vašich podmínkách, jestli chcete či můžete spát v hotelích a hostelech. Jistě jsou všude a rádi vás přivítají. Ale o tom nemohu  svědčit. Mám batoh, v něm stan, spací pytel, trochu doplňků 
a spím u řek a hor. O čem naopak mohu svědčit, je ochota lidí na turistických informacích v každém městě. Jsou velice milí a z řečí je samozřejmě vedle němčiny jistá také angličtina, kterou na informacích mluví rovněž každý.

Kousek od Zell am See, známého sportovního letoviska, končí Saalach. Napojuji se opět na Salzach, podél kterého jdu téměř k jeho prameni blízko obce Krimml. Tady můžeme spatřit široko daleko známé vodopády, které mají na výšku přes 300 metrů a z jejich síly se tají dech.

Zde končí údolí. Bylo třeba vyjít asi do 1630 metrů nadmořské výšky, kudy vede Gerlospass, cesta dále na západ. Tam vás říčka Ziller zavede po proudu opět až k Innu. Kruh se uzavírá. Vracím se tam, kde jsem začínal – v Pasově  u řeky Inn. Ta mě proti proudu za necelé dva dny cesty zavede do srdce města Innsbruck, odkud vás zdravím."

Autor: Radek Gális

27.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rozmrzlá Samsonova kašna na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích přilákala hledače mincí, kteří drobné loví za pomoci provázku s magnetem na konci.
1

Z rozmrzlé Samsonovy kašny loví lidé mince

Takto v současnosti vypadá lipenské jezero v Horní Plané.

Led na lipenském jezeře začal povolovat, ale lyžovačka v regionu pokračuje

V masopustním průvodu měli Strážkovičtí geodety, kteří vyměřili obchvat obce

Strážkovice (FOTOGALERIE, VIDEO) - Tradiční růžičková koleda se vydala v sobotu ráno na obchůzku Strážkovicemi. Dávnou masopustní tradici v obci na hlavním tahu z Budějovic do Trhových Svinů obnovili před šesti lety.

Ostraha obchodu zabránila krádeži

České Budějovice – Dva pánské parfémy za 1400 korun zcizil ve středu 37letý muž v drogerii u budějovického náměstí. 

Bábu z ledu zhlédli v plavkách

České Budějovice - Páteční promítání nového filmu Bába z ledu si nenechala ujít ani skupinka otužilců. "Vypravili jsme se na film, abychom propagovali otužování a abychom zažili nějakou legraci. Budeme se dívat v plavkách," vysvětlila Markéta Čápová z Promrzlých pijavic.

Foťte masopustní průvod a ukažte své snímky

Maškary, různé masky i krojované potkáte o víkendu v ulicích vašeho města či vesnice. Koná se totiž masopust. Pokud budete mít u sebe fotoaparát, neváhejte, vyfoťte fašankový průvod a pak snímky pošlete do redakce Českobudějovického deníku, zveřejníme je.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies