Psaní během jihočeského pobytu si vybavuje kameraman filmu Ivan Šlapeta. Jak by ne, Bloudění bylo jeho prvním filmem, kde byl spolu s Janem Čuříkem  hlavním kameramanem. Předtím jen asistoval.

„Já, kolegové Čuřík a Máša a skriptka jsme bydleli v hotelu Otava asi čtyři týdny. Psali jsme tam scénář a vyráželi jsme do okolí hledat lokace, kde budeme točit. I po tak dlouhé době si na hotel vzpomínám. Dokonce vím, že v restauraci nás obsluhoval vrchní, který se jmenoval Brož. Jeho příjmení opravdu vím, protože jsme u stolu trávili hodně času. Vrchní byl takový plešatý, hubený, starší pán," vypráví  Ivan Šlapeta.

Tomu utkvěl v hlavě jeden 
z nenápadných hotelových hostí, který chodil na kávu. „Měl na sobě zelený lesácký oblek. Dozvěděli jsme se, že je to někdo z rodu Schwarzenberků. Asi strýček Karla," usmál se nad dávnou vzpomínkou  Ivan Šlapeta.

Rodiče mladíka Michala v podání Jiřiny Jiráskové a Jiřího Pleskota (partnery byli dva roky i ve skutečném životě) si prohlížejí hrad Helfenburk u Bavorova.Tvůrčí tým Máša – Čuřík 
– Šlapeta nevznikl kvůli Bloudění náhodou. Ivan Šlapeta krátce před tím ostřil a švenkoval Schormův film Každý den odvahu. Čuřík a Máša pomáhali Schormovi psát scénář. „Během filmování Každý den odvahu Schorm onemocněl. Natáčení ale pokračovalo. Máša s Čuříkem se na pár dní ujali režie. Tak se dali dohromady. Všichni jsme u následujícího filmu Bloudění poskočili o jednu funkci výše," uvedl Ivan Šlapeta.

Část filmu pochází z ateliérů, ale z hotelu Otava se jezdilo na exteriéry. Štáb zavítal do čtyřicet kilometrů vzdáleného   zámku v Hluboké nad Vltavou, kde točil v Alšově jihočeské galerii, u kašny na nádvoří a podél  venkovní zdi. 
V ději se objevuje i hotel Otava. Doktor Hrabák (Jiří Pleskot) odjíždí s dívkou Evou Holasovou (Jana Brejchová) na výlet. Vystoupí z auta a jde dovnitř koupit láhev vína. Dívka mezitím s vozem od hotelu odjede, ale vrátí se.

Taťána Fischerová ve velké dívčí roli v Bloudění.Zasvěcení diváci v několika záběrech poznávají známou píseckou chatu Na Živci. Scénář ke konci děje popsal rodinný výlet Hrabákových, který se odehrává na zřícenině Helfenburku u Bavorova.

Ve filmu dostala příležitost celá generace mladých herců – Jiří Hrzán, Ladislav Mrkvička, Jaromír Hanzlík nebo Taťána Fischerová. Tu veřejnost zná jako loňskou kandidátku na českou prezidentku. Deníku k Bloudění napsala. „Na natáčení filmu s Antonínem Mášou a Janem Čuříkem moc ráda vzpomínám, protože to byl můj první film, kde jsem měla velkou roli. Bydleli jsme v Písku a prožili jsme v jižních Čechách krásné dny."

Taťána Fischerová pak hrála v Mášově Hotelu pro cizince a mnoha televizních inscenacích. Asi nejvíce ji proslavila role milenky stárnoucího profesora dějin umění (Miloš Kopecký) Aleny ve filmu Prodloužený čas (1974).

Slepého šoféra hrál Jan Kačer bez řidičáku

Zánovní fiat a za volantem Jan Kačer. Majitel se tenkrát o svůj vůz hodně strachoval.S velkou úctou a obdivem k tvůrcům Antonínu Mášovi a Janu Čuříkovi vzpomíná i po padesáti letech na snímek Bloudění herec a režisér Jan Kačer. Jemu bylo tenkrát zhruba devětadvacet let. Na Bloudění dosud pohlíží jako na filozofické podobenství, které neprávem upadlo 
v dějinách tuzemského filmu v zapomnění. Film v sobě nese prvky nastupující československé nové vlny 60. let.

„Bloudění" má pro Jana Kačera osobní význam, protože 
v něm nehrál obvyklého intelektuálního krasavce (v 60. letech byl takto často režiséry obsazován), ale poměrně tlustého, nevidomého motoristu Misku, který řídí auto „intuicí, jede po čichu, protože je to nejbezpečnější." V dialozích postava Jana Kačera hodně přemítá o vztahu k otci, který mu podle doručeného telegramu umírá, o důležitosti rodiny, kterou se mu nepodařila založit.

Scény, v nichž Jan Kačer vystupuje spolu s mladičkým Jaromírem Hanzlíkem (sedmnáct let), vznikly mj. v barokním klášteře Svatá Hora u Příbrami, ale také na klikatých silničkách a v přírodě mezi Žďákovským mostem a Podolský mostem na Písecku.

Právě podolský mostní objekt postavený v první polovině 
20. století (je dlouhý 510 metrů a nachází se mezi obcemi Temešvár a Podolí) je ve filmu krátce  vidět v okamžiku, kdy auto s oběma hrdiny zabloudí a sjede k řece. Jaromír Hanzlík vystoupí z vozu, vyráchá si ruce v řece Vltavě a hlásí, že dál už jet nelze.

Auto sjelo k řece. V pozadí vykukují oblouky Podolského mostu.Autem, v němž se motorista Miska a mladíček Michal Hrabák vezou, byl soukromý 
a fungl zánovní fiat. „Na tu dobu stál šílené peníze, Majitel se o to auto hodně bál. Byly 
s tím spojeny velké nervy. Auto jsem musel řídit já, protože je na mě pořád vidět. Nejenže jsem tedy neměl dubléra, ale já v té době neměl ani řidičský průkaz," usmál  se Jan Kačer.

Majitel z ciziny dovezeného fiata úzkostlivě dohlížel, jak se s jeho  „výdobytkem" ve filmu zachází. „Jednou slyšel, že jsem špatně zařadil, převodovka zakvílela. Hned láteřil," vypráví divadelní a filmový umělec, který má blízko k jižním Čechám. V Bechyni vystudoval tamní keramickou průmyslovku a dnes v lázeňském městě vlastní rekreační objekt nad řekou Lužnicí.

Ve filmu Bloudění musí fiat jet velmi rychle. Když scény vznikaly, natáčel je ze zadního sedadla kameraman Ivan Šlapeta. „Pořád na mě volal, že jedu moc pomalu, že je to málo. Šlapal jsem na plyn, co to šlo, ale kameramanovi se to stále nezdálo. Potíž je v tom, že objektiv kamery jízdu auta opticky zpomaluje," vysvětlil Jan Kačer.

Film Bloudění považuje za perfektně a zodpovědně připravené dílo. Každá scéna (klášter, jídlo, most, rychlá jízda) má podle Jana Kačera vyšší smysl. Bloudění proto vnímá jako duchovní lázeň. Antonín Máša, který pocházel z Příbramska, rozvíjel v debatách s herci v rámci příprav důležité filmové motivy: vztah 
k otci, víře, k Bohu.

„Stejná témata byla tehdy důležitá i pro mě. Duchovní linie příběhu se mi líbila. Proto je pro mě obsazení do tohoto filmu dodnes tak cenné, byť moje role není velká. Film mám pořád moc rád a považuji ho pro sebe za klíčové dílo," svěřil se Deníku Jan Kačer alias motorista Miska.

„Horská" chata Na Živci je 
po půl století prakticky stejná 

Dřevěné venkovní posezení, které je vidět před chatou , najdete na výletním místě i dnes. Dřevo je jiné, styl podobný.Také chatu Na Živci v lesnatém prostředí Píseckých hor objevili pro natáčení tvůrci filmu Bloudění. Výletní objekt asi 300 metrů od rozhledny Jarník se později objevil ve filmu znovu (Hogo Fogo Homolka nebo televizní komedie Bohoušův syn).

Chata, byť od vzniku Bloudění uplynulo skoro půl století, se od té doby příliš nezměnila. Současný provozovatel Josef Keclík Deníku sdělil, že schodiště na terasu je nyní 
z boku. „Venkovní sezení pod stromy je ale pořád ve stejném stylu," uvedl Josef Keclík, který se narodil asi tři kilometry odsud a do chaty jako kluk chodíval pro limonády.

„Před padesáti lety nebylo
v patře chaty ubytování, jako je tomu dnes. Patro máme předělané. Veranda je tam ale pořád," řekl Josef Keclík.