Před rokem byl zvolen rektorem vysoké školy, narazil na řadu stereotypů, ale podařilo se mu například začít se zvelebováním kampusu. Přírodovědec Libor Grubhoffer již několik měsíců vede Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. „Některé věci mě nepříjemně překvapily, ale nebyl bych spravedlivý, kdybych řekl, že jsem to nečekal. Změny pak nejsou jednoduché, nejde to srovnávat se změnami ministerstev po volbách," říká.

Uplynul rok od vašeho zvolení rektorem. Tenkrát jsme se scházeli na Přírodovědecké fakultě, teď na rektorátu. Nesebrala vám funkce čas na vědu?
Změnilo se toho dost, ale to se dalo očekávat. V porovnání s mými dřívějšími děkanskými povinnostmi jsou úkoly rektora jiné, musím se rozprostřít přes všechny oblasti univerzity a také mi přibylo společenských úkolů. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nepřipravuje o čas na vědu. Nic se však nezměnilo v mém přístupu, takže v neděli mě najdete 
v kanceláři vedle laboratoře.

Loni jste říkal, že věříte v kombinaci vědce a manažera. Nepřevládlo ve vás to druhé?
Já si myslím, že ne, nejsem jako člověk založený manažersky. Pro mě je manažerství spočívá pouze v tom, že bytostně potřebuji pracovat 
s lidmi a pro lidi.

Chtěl jste také, aby rektorská kancelář byla víc otevřená studentům. Chodí sem?
Slibu jsem snad dostál. Vidíte, že i výzdoba tomu odpovídá - mám tu například obraz, který se jmenuje Dívka pro pana rektora. Byl součástí výstavy na náměstí a autoři mi ho pak přinesli. Jinak se studenty se scházím často. Chodí sem zástupci Mezinárodního klubu studentů, Studentské rady a mívám tu i studenty 
z přírodovědy kvůli  výuce. Nedávno za mnou zase přišli organizátoři Miss Jihočeské univerzity a ptali se mě na názor. Já jsem pro každou špatnost, takže jsem je podpořil.

Jedním z vašich cílů v nové funkci bylo i zlepšení propagace univerzity. Podařilo se to?
Rok je jistě krátká doba, ale myslím, že se něco povedlo. Změna garnitury, vedení, spolupracovníků není jednoduchá, nejde to srovnávat například se změnami ministerstev po volbách. Na univerzitě nelze ze dne na den úplně přetvořit podmínky, takže nějaký čas to trvalo, nicméně se nám podařilo dát dohromady tým nově organizovaného úseku vnějších vztahů a marketinku a určitě se to už projevuje. Hlavně teď narážím na nový jednotný vizuální styl a  logo univerzity. Podařilo se vybrat návrh, který nám docela chválí i konkurence. V poslední době dostávám sympatické zprávy, že se logo líbí.

Slyšela jsem ale i názory, zda je vhodné měnit majestátní znak se lvem za kytičku. Bylo to třeba?
Jsem přesvědčen, že ano. Taková je doba, souvisí to 
s dynamikou a obrovskou konkurencí. Každý potřebuje hledat cesty k odlišení, vtipu, originalitě. A s tím majestátním znakem pracovat nepřestáváme, zůstává mým rektorským symbolem. I heraldici se shodovali, že je to velmi kvalitní znak a je třeba jej ponechat jako pečeť univerzity.

Každou fakulta má navíc svou variantu loga. Jak se vám coby přírodovědci líbí návrh pro Přírodovědeckou fakultu?
Měl jsem trochu obavu, jak k tomu Přírodovědecká fakulta přistoupí a s jakou ochotou se vzdá našeho původního znaku s listem rostliny a dvoušroubovicí DNA. Já jsem na něj byl velmi pyšný, vznikl amatérsky, ale k novému vizuálního stylu se vůbec nehodil. Nakonec jsem byl velmi potěšen, že všichni reagovali na změnu vstřícně.

Před rokem jsme spolu hovořili také o tom, že kampus není centrem společenského dění 
a o víkendech se vylidňuje. Daří se v tomhle směru něco dělat?
Velmi čile na tom pracujeme a věci postupují. Jistě si například pamatujete, že jsem se rozčiloval nad vzhledem 
a nepořádkem v kampusu. Podařilo se nám najít řešení, vypsali jsme výběrové řízení a počítáme s investicí na úpravu areálu. Vysázíme novou zeleň. Pod okny rektorátu bude javorový sad s altánem 
a lavičkami. Druhou část areálu směrem k Ekonomické fakultě chceme rozvinout v jakýsi anglický park. Už teď tam jsou opravené tenisové kurty. Ty jsme sice původně chtěli přesunout, ale ukázalo se, že jsou zapuštěné hluboko do země a jejich zrušení by bylo skoro stejně složité jako zrušení točny v Českém Krumlově. Nakonec je tedy necháme schované v anglickém parku.

A co aktivity pro studenty?
V současné době se scházíme na projektem studentského klubu, který by měl vzniknout v zadní části areálu. Počítáme, že nabídne restauraci, sportovní činnost a pokryje základní potřeby studentů. 
A co se týká zpestření kampusu, tak ještě máme podepsanou smlouvu s nakladatelstvím Academia, které u nás otevře prodejnu. Bude na místě nynější prodejny skript, ale navíc nabídne další knihy a suvenýry právě s jednotným vizuálním stylem univerzity.

Když jste se začal seznamovat 
s rektorátem, překvapilo vás něco, třeba nepříjemně?
Nepříjemně některé stereotypy, které tu přetrvávaly. Nebyl bych ale spravedlivý, kdybych řekl, že jsem to nečekal. Byl jsem celkem v obraze, jak rektorát funguje a jaké má slabiny. Ty jsou zpravidla vždycky v lidských zdrojích.

A dají se odstranit?
Dají, ale, jak už jsem zmínil, není to jednoduché. Po dvou měsících od převzetí univerzity jsem zjistil, že sám rektor není schopen moc udělat. Jsou tady stereotypy, které vládnou rektorátem a prokazatelně rozčilují i fakulty, ale já je nejspíš nedokážu změnit, protože je to všechno v zavedených kolejích. Navíc na to potřebuji lidi, protože nemůžu ze dne na den nechat vědeckých aktivit a pedagogických povinnost. Takže v situaci, kdy je ekonomické vedení univerzity extrémně přetíženo,  jsem se rozhodl, že zavedu pozici kancléře.

Co má na starosti?
Jedná se o pozici, která je vlastně zrcadlová k pozici kvestora coby ekonomického vedení školy. Kancléř má řídit organizační a administrativní agendy rektorátu. Skutečně se mi podařilo tento post obsadit kvalitním člověkem, který nastoupil na podzim 
a začal velice aktivně pracovat na organizačních změnách rektorátu. Výsledkem je například přestavba útvaru vnějších vztahů a marketinku. Mám radost, že se to podařilo, bez nové pozice kancléře bych toho sám nedosáhl.

Proslýchá se ale také, že kvůli jednomu vašemu rozhodnutí může škola přijít o hodně peněz. Můžete to komentovat?
Jedná se o kolektivní vyjednávání s odborovou organizací, které skutečně v jedné části smlouvy, jenž jsem podepsal, může být rizikem. Je to ovšem stále předmětem jednání, protože zbývá připravit ještě jeden dokument. Je tedy otázkou, jak to dál nastavit, aby to finančně neohrožovalo žádnou ze součástí univerzity. Tato část kolektivní smlouvy se týká maximálních úvazků 
v pedagogické činnosti, a to je vždycky velice delikátní, protože to úzce souvisí s organizací výuky. Já pevně doufám, že odboráři si uvědomí, že jejich představa by byla proti vlastním zájmům.

Malá kvízová otázka – kolik má univerzita studentů a zaměstnanců? A budou se počty měnit?
Přibližně 13 500 studentů 
a necelé dva tisíce zaměstnanců. Rozhodně není naším záměrem pořád zvyšovat počty studentů, ale jde o dynamickou rovnováhu. Financování je dáno dotacemi ministerstva a školy většinou vyvinou velké úsilí, aby získaly studenty v nouzi, která odpovídá nepříznivé demografické křivce. Výsledkem zpravidla je, že získají víc, než by měly, 
a s sebou vláčejí takzvané nefinancované studenty, kteří jsou samozřejmě k tíži.

Pořád se ale rozšiřují nabídky studijních oborů.
My se nijak dramaticky nesnažíme rozšiřovat nabídku. Není to žádná naše priorita, vyjma technických oborů. Ty jsme původně chtěli dva, nakonec nás předběhla Vysoká škola technická a ekonomická, ale už máme rozpracovanou akreditaci  pro obor Mechatronika. Chceme ho dělat na Přírodovědecké fakultě, navíc ho připravujeme ve spolupráci s firmou Bosch, která nabídne praxe i uplatnění. Máme také dohodu s ČVUT na zapojení jejich odborníků.

Jak postupuje stavba nových budov?
Lidé možná sami vidí, že rychle, že se pracuje i o víkendech. Mám sice čerstvou neoficiální informaci, že objekt Přírodovědecké bude mít trochu opožděnou kolaudaci, ale na začátku příštího roku se otevře. Pavilon Zemědělské fakulty také postupuje a již 
v září budou slavnostně otevřeny budovy výzkumného centra Fakulty rybářství 
a ochrany vod ve Vodňanech.

Byl jste jednou z prvních osobností, která podpořila protesty proti komunistické krajské radní. Mnoho lidí ale tvrdí, že akademická půda by měla být apolitická. Co vás tomu tedy vedlo?
Já ctím akademickou půdu jako nepolitickou. Dohodli jsme se už v roce 1989, že zde žádná politická činnost nebude, a dobře si pamatuji, jak jsem před lety coby vedoucí pracovník Akademie věd nedovolil politické shromáždění v areálu. Sama ale jistě cítíte, že to není to samé. To, že rektor vyjádří názor nebo dokonce obavy o demokracii, je jeho občanská povinnost. Je to pletení pojmů, když mi někdo vytýká, že zatahuji politiku na akademickou půdu. Tady se jí striktně vyhýbám, nebavím se o ní a hlavně cítím, že studenti jsou dospělí, mají svůj rozum a já je o ničem nepřesvědčuji.

Co říkáte na argument, že krajská koalice přece odráží výsledek demokratických voleb?
Vadí mi, že tento argument často zaznívá. Výsledek voleb uznávám, ale máme právo protestovat, protože nikdo, ani 
z voličů KSČM, nevybíral explicitně dotyčnou členku jako krajskou radní pro školství 
a kulturu. Lidé jí volili jako krajskou radní a já ji na postu radní nezpochybňuji, ale vadí mi v resortu školství a kultury.

S novou funkcí vám určitě vzrostlo i množství společenských povinností. Užíváte si je?
Jsem společenský člověk, mám rád komunikaci s lidmi, ale zároveň jsem také překvapivě trochu introvertní, takže je to tak na hraně únosnosti. Snažím se vycházet vstříc 
a pozvání přijímat, ale někdy bych se musel skutečně naklonovat na dva až tři lidi, abych mohl být všude.

Zbývá vám vůbec volný čas?
Musím přiznat, že ho mám velmi málo. Miluji páteční večery a sobotní odpoledne. Ty pak věnuji pokud možno rodině a třeba jedeme na výlet.

Myslíte, že další roky ve funkci budou jednodušší než ten první?
Myslím, že by měly, ale nikdy neříkej nikdy. Z aktuální situace mám radost, cítím velkou podporu vedení fakult, kolegů i studentů. Těm se opravdu snažím věnovat, protože jsem zažil dobu, kdy jsem to dělat nesměl. Přitom jsem si vždycky říkal, že by mě to bavilo, protože mám obdiv ke dvěma povoláním – jedni jsou lékaři a druzí učitelé.