Nejen známý režisér Zdeněk Troška natáčí velmi rád v jižních Čechách. Mnohem starší Troškův kolega Bořivoj Zeman využil zdejší krajinu hned dvakrát. Poprvé tu byl se svým štábem na Pyšnou princeznu a natáčel mj. na Mokrých lukách u Třeboně.

Musel tedy zdejší kraj rybníků a mokřadů znát, protože se sem za několik let vrátil a umístil sem exteriéry jinak výrazně ateliérové pohádky Byl jednou jeden král na motivy příběhu Boženy Němcové Sůl nad zlato.

Kromě krále, který vyžene svoji dceru Marušku za to, že si ho váží jako sůl, je důležitou postavou rybář. Jeho setkání 
s vyhnanou Maruškou, spravování rybářských sítí, vytahování čeřenu s rybami, vzlety volavek nebo brodění Jana Wericha ve vodě, to všechno jsou záběry, které patří na Třeboňsko, konkrétně do okolí obce Žíteč poblíž Chlumu u Třeboně.

U Žíteče vznikla velká část exteriérových záběrů. Rybář vytahuje ryby v čeřenu. Je to rybník Blato? Velká černá?V Žíteči dodnes žijí lidé, kteří si natáčení pamatují. Jako malý kluk ho vnímal Ladislav Janoušek, kterému je dnes 67 let. Jeho otec s filmovým štábem před šedesáti lety úzce spolupracoval. V čem mu pomáhal? „Táta chytal pro film volavky. Používal k tomu speciální železa, což by dnes už bylo přísně zakázané. Když se nějaká ocitla v pasti, hned jsme běželi za tátou, aby se šel podívat," vypráví Ladislav Janoušek.

Ten musí přiznat, že některé volavky cvaknutí želez nepřežily. „Štáb tátovi platil za živou volavku, a to stokorunu. Představte si to, sto korun 
v padesátých letech, když si vydělal sedm set za měsíc. Stovka, to bylo hrozně peněz," dodává Ladislav Janoušek.

Jeho otec, vyučený truhlář, tehdy pracoval pro rybáře jako tesař. Dokázal jim vyrobit všechno od lodí až po výpusti. Na pohádku se syn dívá 
v televizi s chutí. „Vždycky když ve filmu vylétne od rybníka volavka, volám na ostatní, aby se šli podívat. Vzpomínám, jak jsme je tehdy s tátou chytali," řekl Ladislav Janoušek.

Není pochyb, že ve filmu „hraje" třeboňská rybniční krajina. Žítečtí obyvatelé se ale nemohou přesně shodnout, který rybník se ve filmu objevuje nejvíce. Ladislav Janoušek tvrdí, že štáb točil na Žebrákově mezi obcí Lutová a Starým jezerem. Jiný názor Deníku řekl Aleš Škrabánek, který není přímým pamětníkem, ale dvacet let dělal vedoucího rybářského střediska v Chlumu u Třeboně. „Vím 
z vyprávění, že filmaři nejvíce točili na rybníku Velká Černá. Alespoň takhle jsem to slyšel," uvedl.

Platí, že rybníky zachycené v pohádce se už stoprocentně nepodobají těm současným, jsou takzvaně vyhrnuté. Lze předpokládat, že filmový architekt, který rozhoduje o natáčecích lokacích, si vybíral nejkrásnější zákoutí v okolí Žítče. Pravdu může mít i pamětník František Pávek, jenž je přesvědčen, že v pohádce Byl jednou jeden král figuruje hlavně rybník Blato.

Na snímku letí jedna z volavek, které pro potřeby filmu nachytal rybářský tesař Janoušek.Na jeho stranu se přiklání další obyvatel, dvaasedmdesátiletý Bohumil Franta. Ten bydlí na hrázi rybníka Blato. Jediné, co ho mate, je, že kamera zabírá orobinec, který tam ale podle něho nikdy nerostl. Přesně si však pamatuje, že si filmaři nechali vyrobit dřevěnou vazbu, rybářské zařízení z klád, aby z rybníka neutíkaly ryby. „Byla to taková kamufláž. Po natáčení si to neodvezli a ty klády pluly po vodě. Jako kluci jsme se u těch klád koupali," vzpomíná Bohumil Franta.

Ve filmu poznává i rybník Velká Černá. Je to podle jeho názoru v záběru, kdy Vladimír Ráž vytahuje ryby v čeřenu z rákosí. „Řekl bych, že tento záběr vznikl ve směru od Libořez. Na pozadí je vidět panorama Černé s lesíkem. Vůbec se filmařům nedivím, že sem zavítali, protože krajina je tu na natáčení vynikající," řekl Bohumil Franta.

Další rybník ve filmu zmiňuje Marie Chovítková, které bylo tehdy přes  dvacet let. Ta je názoru, že filmaři s kamerou točili na hrázi a u výpusti rybníka Kanclíř. „Určitě ta místa ve filmu poznávám, 
i když ráz krajiny se za šedesát let hodně změnil," dodává.

Aby nebylo zmatků kolem využitých rybníků dost, na specializovaném internetovém serveru filmovamista.cz jeden z přispěvatelů tvrdí, že závěr filmu, kdy si král hledá nevěstu, byl natočen na Otínském rybníku u Jindřichova Hradce. Vypadá to, že jihočeských rybníků nemají filmaři dost, protože se proslýchá, že
o zdejší „mokré lokace" se zajímá režisér Jan Svěrák pro svou novou pohádku.

Sůl vysypali z vozů do vody z mostu ve Staré Hlíně

Pohádkový most ve Staré Hlíně.Dnes krásně bílý most přes rybník Vítek ve Staré Hlíně u Třeboně se dostal do filmu minimálně třikrát, mj. v pohádce Z pekla štěstí nebo v dramatu Všichni moji blízcí. Bořivoj Zeman sem umístil scénu, kdy poddaní z mostu vysypávají sůl do vody.

Most, který je kulturní památkou a patří městu Třeboň, byl postavený v roce 1781 a tvoří  jej 5 oblouků z lomového kamene. Byl součástí původní silnice mezi Starou Hlínou a Třeboní a dopravním účelům sloužil do roku 1988. 

Most  poničily záplavy v roce 2002. O rok později byl opraven. „Při rekonstrukci byl použit původní materiál a vzhled se maximálně přiblížil původní podobě," řekla mluvčí radnice Jitka Bednářová.
V roce 2004 byl most znovu zpřístupněn pro pěší a cyklisty.

Loni se tu uskutečnily další opravy, které hradily město a Ministerstva kultury ČR z havarijního programu na opravu kulturních památek. Cyklisté se na most dostanou i dnes. Do budoucna se tu počítá s cyklostezkou a širším turistickým využitím.