VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Seskoku padákem se žádný první školní den nevyrovná

Český Rudolec - Za co by ten život stál, kdyby člověk pořád nesnil, neradoval se z toho, co přichází a na něco se netěšil. Pětasedmdesátiletá učitelka Božena Pazourová z Českého Rudolce minule při svém vánočním vzpomínání prozradila, že by si chtěla v letošním novém roce skočit padákem.

11.1.2015
SDÍLEJ:

Na povznášející cestu vzduchem by se učitelka Božena Pazourová ráda vypravila i v letošním roce.Foto: archiv B. Pazourové

Moc dobře ví, jaké to je letět vzduchem, protože už za sebou podobné dobrodružství nad zemí má.

„Když jsem byla mladá, tak v letech 1954 až 1958 čili od  mých patnácti do devatenácti let jsem studovala pedagogickou školu v Jihlavě," vrací se proti proudu řeky času Božena Pazourová, aby vysvětlila,  že její láska k parašutismu má letité kořeny.

„Jeden z našich vyučovaných předmětů se týkal pionýrského oddílu, který jsme v rámci praxe vedli. Přemýšleli jsme, co bychom pro děti zajímavého připravili, a kamarádka přišla s návrhem, že když v Jihlavě pod Svazarmem působí oddíl parašutistů, tak ať je pozveme mezi děti. Přišli tedy na besedu, která se líbila dětem i nám. Mládenci přišli s padákem, všechno nám pověděli a pozvali nás na letiště, abychom vše viděli na vlastní oči. Samozřejmě, že nás nakonec přemluvili, abychom se k nim dali, takže jsem v roce 1957 absolvovala základní parašutistický výcvik.

Kamarádka, která tohle všechno  věděla, se mě loni zeptala, jestli bych si ještě někdy chtěla skočit. Povídám jí: To víš, že ano. Můj základní výcvik tenkrát skončil seskokem asi z 1000 metrů. Hned, jak skočíte, se vám  otevře padák. Na volný pád tenkrát už nedošlo. Pak jsem se totiž přestěhovala na Dačicko a do Jihlavy to už bylo daleko. Proto jsem si chtěla skočit ještě jednou. Nějaký čas bylo ticho a pak se ozvala společnost  SODEX, která má projekt Plníme přání seniorům. Moje přání vybrali a domluvili mi tandemový seskok v Jihlavě, který jsem dostala v létě k mým 75. narozeninám.

Na povznášející cestu vzduchem by se učitelka Božena Pazourová ráda vypravila i v letošním roce.Poprvně nám to ale nevyšlo, protože zrovna v ten červencový den bylo zataženo a oblačno, takže ze seskoku sešlo. Vyšlo to až podruhé asi za tři čtyři týdny, když bylo hezké počasí a obloha byla jasná a modrá. Původní budova na letišti v Jihlavě, na kterou jsem si pamatovala, tam stále je, ale slouží již jiným účelům. Po příchodu na letiště mi vybrali  kombinézu, kterou jsem si musela obléct. Vybrali mi tu nejmenší, kterou měli, ale přesto byly kalhoty dlouhé skoro jako já. Instruktor, který se mnou v tandemu seskakoval, mi vysvětlil, co a jak se bude dít, od oblékání a nástupu do letadla až po seskok. Při přípravě mi ukázal, jak se dávají popruhy a jak mě k sobě připoutá. Vysvětlil mi, že až vyskočíme, ze začátku že budu pod ním. Když se pak padák otevře, bude třebam abych trochu uhnula hlavou. Vysvětlil mi, jak je třeba rozpažit ruce, až budeme plout vzduchem, jaké to bude, až se budeme vznášet ve vzduchu, snášet se k zemi a jak se mám chovat těsně před drcnutím.

Vzpomněla jsem si na svůj první základní parašutistický výcvik v mládí, kde jsme také nacvičovali, jak dopadneme. Museli jsme mít tenkrát vysoké boty půllitry a ještě zabandážované kotníky. Když jsme se teď blížili k zemi, pořád jsme se ptala, jak přistaneme, vždyť jsme přece dva. Instruktor byl veliký, já naopak malá, ale on se smál, ať nemám starost, že bude pode mnou, takže já padnu do měkkého.

Ten den jsme byli jedinou tandemovou dvojicí a nastupovali jsme před skupinou parašutistů jako první, protože jsme vyskakovali jako poslední. Před námi vyskočila parašutistka, která měla malou kamerku, takže nás natáčela. Potom mi k certifikátu o seskoku připravili i DVD s fotografiemi a záznamem, abych si mohla zážitky ze seskoku doma stále osvěžovat a připomínat.

Tandemový seskok byl moc pěkný zážitek. Skákali jsme ze 4000 metrů a asi v 1000 nebo 1200 metrech se nám otevřel padák. Zážitkem byl už jen ten fakt, že jsme vystoupali do čtyř tisíc metrů, odkud byl krásný rozhled na krajinu a město. Nikdy předtím jsem Jihlavu a její okolí  z takové výšky neviděla.

Seskok byl nádherný, ale řekla jsem si, že bych si ho dala ještě jednou. Ten seskok  byl přece jen po tolika dlouhých letech a navíc jsem si to tam kvůli chladu nahoře nevychutnala tak, jak bych chtěla. Řekla jsem si, že si skočím ještě jednou, a to už si budu jen vychutnávat pohledy z výšky a radovat se z volného pádu.

Na něj jsem se těšila. Znáte ty snímky, na kterých parašutisté při seskoku vytvoří všelijaké obrazce a chytnou se přitom za ruce. Bylo mi divné, že to jde ve vzduchu udělat. A skutečně to možné je. Když jsme vypadli z letadla, viděla jsem, jak paní, která vyskočila před námi, rozpažila a najednou se otočila proti nám ve vzduchu. natahovali jsme proti sobě ruce, a i když jsme si je úplně nepodali,  byli jsme u sebe velice blízko. Tohle jsem si chtěla ve vzduchu vyzkoušet, a byl to moc hezký zážitek, který bych si ráda znovu zopakovala.

Že je mi pětasedmdesát let, přece vůbec nevadí, a doporučuji tandemový seskok všem ostatním. Tenhle zážitek si budete pamatovat na dlouhá léta. Stejně jako já jsem si pamatovala první seskok v roce 1957. A teď jsem v létě seskakovala podruhé po dlouhých 57 letech.

Dneska jsou padáky jiné, než bývaly dřív. Tenkrát byly  kruhové a my jsme pořád nacvičovali jejich skládání. Dneska padák jenom tak protřepou, srovnají šňůry a zabalí. My měli na zádech veliký ranec hlavního padáku a ještě vpředu jsme měli záložní.

Myslím si, že skákání padákem je poměrně bezpečné. Je ale pravda, na to si moc dobře vzpomínám, že tehdy v roce 1957 náš instruktor v Jihlavě měl snoubenku z Dačic, která se také zabila. A měla už přitom seskoků hodně. Nevím, proč zemřela a co se jí stalo, nechtěli jsme se ho tehdy ptát, protože to nebylo zase až tak dlouho od té tragické události. Z vyprávění znám, že se kdysi také stalo, že se třeba padák zachytil za ocas letadla. Jenže dneska se skáče na volný pád, každý má výškoměr, a kdyby si padák neotevřel včas sám, otvírá mu ho přístroj automaticky.  Jak to ale přesně je, nevím, 
s instruktorem jsme o tom ani neměli čas podebatovat.

Ptáte se mě, zda bych tenhle zážitek seskoku padákem mohla s něčím srovnat?  Můj první seskok byl něčím jiným, než když jsem stála poprvé prvního září před svou třídou. I tenkrát jsem měla trému, ale přece jen na pedagogické škole jsme měli náslechové hodiny. Zkušený učitel vám předvádí řadu hodin, kdy nasloucháte a sledujete, jak to při vyučování chodí. Vaše příprava na vyučovací hodinu je tedy poměrně podrobná. Když nás připravovali, tak jsme se při hodině vystřídali dva, jeden měl třeba první část opakovací a druhý zase výklad nové látky. Pak se naše hodina rozebírala, co jsme udělali dobře a co špatně. Teprve pak měl jednotlivec samostatnou celou hodinu a ve čtvrtém ročníku jsme měli souvislou praxi, kdy už jsme například čtrnáct dní pod vedením učitele na některé škole učili.

Na 1. září 1958, kdy jsem poprvé nastupovala ve škole jako učitelka, se tak dobře nepamatuji, zato na svůj první seskok padákem ano. To se nedá srovnat, zážitek ze seskoku byl větší. Prvního září je slavnostní den, kdy se seznámíte s třídou a představíte se dětem, výuka se pomalu rozbíhá až potom.

Dnes jsou jiné školní metody, výuka se mění a čím jste starší, máte už i trochu opotřebovanější nervy. Do školy  bych se tedy zpátky asi nevrátila, ani mě to nemrzí.  Seskočit padákem si ale přeji a snad se mi to letos znovu vyplní," říká optimisticky stále vitální Božena Pazourová.

Vyprávění zaznamenal Radek Gális

Autor: Redakce

11.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nabíjecí sloupky jsou na nádvoří muzea a Sladovny.

V Písku si dobijete baterku a budete online

Závada na elektoinstalaci vyřadila z provozu fontánu Samsonovy kašny. Po příčině společně pátrají vodohospodáři a energetici.

Samsonovi chybí energie

Útočník Michal Chovan opouští ČEZ Motor a vrací se domů na Slovensko

České Budějovice - Nepříjemná zpráva se potvrdila. Útočník Michal Chovan definitivně opouští České Budějovice a vrací se domů na Slovensko do Zvolena.

Víly jako učitelky. Říkají dětem, jak funguje příroda

Rudolfov, České Budějovice - Vzdělávat děti tak trochu jiným způsobem a připomenout jim tím třeba věci, na které dnešní společnost dost možná už zapomněla, chtějí manželé Alena a Josef Kučerovi z Českých Budějovic.

Solnice se opravuje, trh se stěhuje, ulice zavírá

České Budějovice – Dvakrát týdně plnily Piaristické náměstí v Českých Budějovicích trhovci nabízející tradiční zboží – od sazeniček rostlin a zeleniny, přes med a jablka až třeba po pekařské výrobky. To se ale od čtvrtka 25. května změní.

Čtyři návrhy kuchyně, která bude součástí obýváku

Manželé stojí před rozhodnutím, zda koupit byt. Bojí se totiž, že se jim do jedné místnosti nemůže vejít kuchyň, jídelní kout i obývák. Od toho je tu naše designérka Bára, která ukáže, že i na malém prostoru lze skloubit více funkcí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies