VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Snažíme se zbavit nálepky striptýzu, říká Lucie Šimková

České Budějovice – Pár kliknutí myši na internetu Lucie Šimkové změnilo život. Souhra náhod ji přivedla k pole dance (akrobatickému tanci na tyči), za dva roky se zvládla vypracovat na mistryni republiky a teď zazářila v soutěži Česko Slovensko má talent.

21.11.2013
SDÍLEJ:

Lucie Šimková svou akrobacií na tyči zaujala už stovky diváků a stala se mistryní republiky v pole dance.Foto: archiv L. Šimkové

Od porotců dostala divokou kartu a tuto neděli bude bojovat o přízeň televizních diváků.

Máte radost, že jste postoupila do semifinále Talentu?
Ano, radost samozřejmě mám. Ale jako naschvál mám zrovna chřipku a ležím, tak budu mít na přípravu jen minimum času. Trénuju si choreografii aspoň v hlavě.

Kdy jste s tančením začala?
Tyč jsem si koupila před třemi lety, ale pořádně trénovat jsem začala až před dvěma lety, kdy se tady v Budějovicích otevřelo taneční studio.

Za dva roky jste se dokázala vypracovat až na mistryni republiky. Určitě máte nějakou průpravu z dětství.
Právě že ne. V sedmi letech jsem chodila asi půl roku na gymnastiku, ale to si ani nepamatuju. Nikdy jsem nic nedělala, i když je pravda, že mám velkou tělesnou flexibilitu.

Čím to, že máte za sebou takový raketový start?
Já jsem tomu totiž úplně propadla. Hodně jsem dřela. Chodila jsem do normálního zaměstnání, které bylo hodně náročné, vstávala jsem v půl šesté ráno, domů jsem chodila kolem šesté. Trénovat jsem začala vždycky až kolem deváté a spát jsem chodila až v jednu. Moc mě to bavilo.

Lucie Šimková.

Trénovala jste sama doma?
Ano. Když jsem se k pole dance dostala, v republice bylo jen pár studií v Praze, Brně a Plzni, která se tím zabývala, tady nic nebylo. Na první hodinu jsem jela do Prahy. Neměla jsem ale peníze ani čas na to, abych tam dojížděla pravidelně. Tak jsem začala trénovat doma a to dělám dosud.

Takže jste samouk?
Vlastně ano. Začala jsem si na youtube hledat videa a podle nich jsem se učila. Nemám trenéra ani choreografa, všechno si musím zajišťovat sama. Navíc nemám ani taneční průpravu, jako třeba baletky, nebo gymnastky.

Jak jste k této poměrně nové taneční disciplíně dostala?
Byla to všechno hrozná náhoda a od té doby věřím i na osud. Jednou jsem byla večer na internetu a přes jednoho hudebníka jsem se dostala k fotkám ženy, která měla na těle namalovaný leopardí vzor. To mě zaujalo, protože jsem měla tenkrát na facebooku přezdívku leopardí žena. Na další fotce pak visela na tyči. Zjistila jsem si, co to je, a přišlo mi to zajímavé. A tak jsem se k tomu dostala.

Teď se tanci věnujete profesionálně?
Snažím se. V prosinci jsem odešla ze zaměstnání, protože jsem se tanci už věnovala naplno. Vystupuju na plesech a večírcích, dělala jsem v Budějovicích i lektorku. Teď se mi podařilo získat stálou práci v Praze, kde vystupuju pravidelně každou sobotu. Ale práce artisty je samozřejmě nejistá.

Jste připravená přestěhovat se za prací do Prahy?
Ano. Mám Budějovice moc ráda a ráda se sem po víkendu vždycky vracím. Líbilo by se mi tady žít, ale pracovní možnosti v Praze jsou úplně jiné.

Jaký je váš největší úspěch?
Určitě vítězství na mistrovství České republiky. 
Z toho jsem automaticky postoupila na mistrovství světa do Londýna. Ale tam jsem se neumístila.

Tam byla obrovská konkurence?
To byl úplně jiný level. Taková malá olympiáda. Já ale bojuju i s tím, že jsem nikdy nesoutěžila ani nevystupovala. Takže mám strašnou trému. Nervozita mě vždycky úplně ochromí. Stačí mi, když jednou zaváhám, a hned mě to rozhodí. Zvažuju, jestli budu ještě někde soutěžit, abych si vystupování úplně nezprotivila.

Překvapilo mě, že při tanci u tyče nemáte žádné lascivní pohyby. To se hodně vzdaluje představě, kterou o tomto druhu tance lidé asi mají.
Myslím si, že v České republice jsou velké předsudky. Většina nás holek to bere spíš jako sport. V Londýně se federace pole dance snaží, aby to byla jedna z disciplín na olympiádě, mají striktní regule a pravidla na pohyby, například v jakém úhlu mají být nohy, nesmí se dělat roznožky směrem do publika, aby se tanec úplně oprostil od striptýzu a nočních klubů. Snažíme se téhle nálepky zbavit, i nerady říkáme, že je to tanec u tyče. Spíš to nazýváme jako akrobatický tanec na tyči. Tyhle lascivní, vulgární pohyby mi nejsou vůbec blízké a vím, že na ně ani lidé nereagují dobře.

Co vás na pole dance nejvíc baví?
Nejvíc mě baví, že je to hodně kreativní, můžu se realizovat, vymýšlet své pohyby a prvky. Teď o to holky dost bojují – vymyslet svůj autorský prvek, něco nového. To není úplně jednoduché, protože těch pohybů jsou už stovky.

Podařilo se to vám?
Ano. Byla jsem před mistrovstvím dokonce jediná v republice, komu se to podařilo. Je to takový krkolomný prvek. Mám ho na videu na svém facebooku.

Používáte internet a všechny jeho moderní vymoženosti, jako sociální sítě a videokanály, ke své práci hodně?
Facebook mi zajišťuje devadesát procent práce. Přes něj dostávám většinu nabídek. Je to opravdu nástroj, díky kterému jsem si získala nejvíc popularity. A teď taky dávám hodiny po skype (program, který umožňuje videohovory po internetu – pozn. red.). Mám pár holek z republiky, které takhle na dálku učím. Je to dobré i v tom, že to pomůže těm, kdo se stydí nebo se nerady vidí v zrcadle.

Je pole dance sport pro kohokoli?
Určitě, pokud nemá člověk nějaké zdravotní potíže nebo omezení. Potkávám spoustu holek, které říkají: já nemám svaly, já nejsem ohebná, já mám velkej zadek, já jsem moc stará, mladá. Ale to jsou předsudky a je to hrozná škoda. Může to dělat opravdu každý, do hodin mi chodilo třeba 80 procent maminek. Já když jsem začínala, měla jsem osm kilo navíc. V pole dance je ale velký progres. Je viditelný každý posun a člověk se strašně rychle posouvá dál a pořád se zdokonaluje. A to mě hodně baví.

Určitě se ale nevyhnete namoženým svalům a pohmožděninám. Co máte nejvíc otlučené?
Já docela trpím na modřiny a ze začátku to bylo hrozné. Měla jsem jich hodně na pažích a na vnitřní straně stehen, kde se člověk drží tyče. Teď už je to lepší. Modřin je míň, ale jsou i spáleniny. Teď mám takovou hroší kůži, ruce mám jak dělník samý mozol. Modřiny, spáleniny, udržet se docela bolí – to je i důvod, proč u toho některé ženy nevydrží. Chlapi nám 
u toho nevydrželi nikdy.

Učila jste i muže?
Vedla jsem unisexové hodiny. Mě se pánské kategorie moc líbí. Je čím dál víc mužů, kteří se tomu věnují, předtím dělali třeba breakdance nebo capoeiru, a to už je neskutečná akrobacie.

Na tuto disciplínu je asi potřeba pořádná fyzička, je to tak?
Když má žena nějaký základ, je to samozřejmě lepší, ale není to žádná podmínka. Fyzička se postupně získá. 
I já, když jsem začínala, jsem ji vůbec neměla. Dřív jsem nevedla zrovna vzorový život. Hodně jsem flámovala, různě jsem experimentovala a hodně jsem se hledala. Nedokončila jsem vysokou školu a měla jsem to divoký.

Co říkali rodiče, když jste se vrhla na tuto aktivitu?
Rodiče byli super, od začátku mě podporovali. Když taťka přijel domů a poprvé viděl tyč, ani mu nedošlo, co to je a k čemu to mám. Nejdřív jsem se bála mu to říct, protože je dost konzervativní. Ale kupodivu reakce byla super. Rodiče byli rádi, že jsem se v něčem konečně našla.

Máte přítele?
Ne. Lidi si často myslí, že musím mít hodně ctitelů, ale není to tak. Chlapům to na jednu stranu imponuje, líbí se jim to, ale na druhou stranu už mi pár kamarádů řeklo, že by to nesnesli, že by žárlili. My třeba musíme být odhalené, protože na tyči člověk drží kůží, oblečení klouže. Toho se chlapi trochu bojí. Když jsem s pole dance začínala, můj přítel to špatně nesl a vztah skončil.

Dostáváte i nějaké neseriozní nabídky na vystoupení?
Ani ne. Pozvání domů na privátní show trochu zavání a takové nabídky vůbec nepřijímám. Dá se to poznat už z jednání s dotyčným člověkem a na to si dávám pozor.

Váš koníček vás začal živit, musela jste změnit hodně věcí ve svém životě. Je něco, čím jste sama sebe překonala?
Naučila jsem se, že když chci něco dokázat, musím za tím jít a něco pro to udělat. Já jsem třeba úplně změnila životní styl. Z holky, co pořád někde paří, se stal člověk, který hodně sportuje. Úplně jsem změnila jídelníček, protože jsem měla silné potravinové alergie. Teď jsem veganka a pomohlo mi to. Taky mě to naučilo určité sebekázni, zodpovědnosti, dodržování řádu. Teď, radši než bych šla v pátek večer někam pařit, budu doma trénovat.

Autor: Daniela Procházková

21.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysněné dětské postele

Policie - ilustrační snímek

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Motor má cenný plzeňský extraligový skalp

Strakonice – V dalším z řady přípravných zápasů vyhráli hokejisté ČEZ Motoru po velmi dobrém výkonu nad extraligovou Plzní na stadionu ve Strakonicích vysoko 6:1. Další zápas odehrají ve čtvrtek ve Znojmě (18).

Sebevrahovi zachránili život policisté

České Budějovice – Skočit z 2. patra chtěl v úterý dopoledne asi 30letý muž, což svědek oznámil na lince 158. Do Kostelní ulice se bleskem sjeli policisté a specialisté zásahové jednotky.

OBRAZEM: Jiří Máška na Hluboké

Strakonice, Hluboká - Na začátku srpna byla zahájena výstava Jiřího Mášky a jeho přítele sochaře Tomáše Havlíka na Hluboké. Přesto, že byla vysoká teplota, přišlo kolem osmdesáti lidí, kteří se skvěle bavili.

Policie stále vyzývá svědky poškození Audi Q7

České Budějovice - Už před dvěmi týdny požádala policie svědky nehody, aby pomohli vypátrat řidiče automobilu, který na parkovišti u OD Penny market v Novohradské ulici poškodil Audi Q7 černé barvy a ujel. Nyní policie vyzývá znovu a s dalšími informacemi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení