Poslala je Saddámu Husseinovi do Iráku, Bašáru al-Assadovi do Sýrie, Idimu Aminovi do Ugandy, vypočítává pasovský deník a poznamenává, že Putin a Kim Jong-Un mezi nimi ještě nebyli. „Zasazuje se touto formou o lidská práva. Prosí hlavy států, šéfy vlád a ministry spravedlnosti po celém světě, aby propustili bezmocné politické vězně, bez výjimky upustili od týrání a trestů smrti a objasnili osudy zmizelých a zavlečených osob,“ popisuje list.

„Dělám to od roku 1976,“ říká 66letá důchodkyně. Tehdy učila na reálce v Burghausenu. „Dvě žákyně deváté nebo desáté třídy chtěly v předmětu sociální výchova přednést referát o Amnesty International. Tato organizace byla tehdy ještě relativně malá, já ji neznala,“ vzpomíná. Referát na ni hluboce zapůsobil a od té doby se angažuje pro místní organizaci AI v Altöttingu-Mühldorfu.

Celkem už napsala přes 1600 takzvaných dopisů proti zapomnění, zcela ve smyslu této organizace pro lidská práva, která chce i koncentrovanou poštou pohnout držitele moci ke změně kurzu. Maierová si přitom vyhledává často případy, které jsou mediálně sotva známé. „V těch jako uvězněného německého novináře Denize Yücela v Turecku už přece poslalo dopisy tolik lidí,“ říká germanistka, jejíž oblíbenou knihou je životopis Nelsona Mandely..

Procedura je vždy stejná. Celosvětově vycházející Amnesty Journal popisuje v každém vydání tři speciální porušení lidských práv, která jsou pak prioritně nabízena k dopisovým intervencím. „Psaní jsou také předvypracována, ale mně se vždycky nelíbí. Píšu je raději sama v němčině,“ pokračuje paní Maierová. Dvě hodiny rešeršuje na webu pozadí případů a pak na počítači píše relativně krátký text – se zásadou vždycky zůstat zdvořilým a přátelským. Zdvořile prosí o dodržování Charty lidských práv OSN. Adresy a diplomaticky korektní oslovení čerpá od AI. Píše tedy „Excelenci, prezidentu Gambie“, nebo „veleváženému prezidentovi Kazachstánu“. Bez ohledu na názor se etiketa musí dodržovat, uvádí PNP.

Píše i v případech zvlášť krutých, ale snaží se prý vůči nim obrnit „jako zdravotní sestra, která by svou práci jinak nemohla dělat dlouho“. A zakrátko se narodí její třetí vnouče – do světa, v němž stále ještě kriminální politici nechávají odklízet z cesty jim nepohodlné lidi. „To nenechává lhostejným,“ říká.

Je přesvědčena, že svými dopisy pomáhá vytvářet tlak na mocné muže. „To může každý – napsat, vytisknout, podepsat a odeslat,“ pokračuje. Jeden dopis jde za 90 centů příslušné vládě, jedna kopie na velvyslanectví dotyčné země v Berlíně. Závěrem často píše: Doufám, že o Vás brzy uslyším. Toto přání ale většinou zůstává nesplněno. „Za čtyřicet let odpovědělo snad dvacet míst, a to vyhýbavě dle motta ,Děláme přece pro lidi vše myslitelné´,“ uzavírá list.

Létal i salamandr

Jeden z draků na přehlídce.Zdroj: Deník/repro

Kolem stovky draků nejrůznějších forem a barev se „sletělo“ v sobotu do Wurmannsquicku (okr. Rottal-Inn) k šestému mezinárodnímu festivalu. „Zastoupeno bylo snad všechno – od obrovského salamandra přes velrybu po předpotopní ,drony´,“ uvádí PNP. Vietnamský účastník přivezl draka, na kterém byly přimontovány píšťaly, které se ve vzduchu rozezněly, k obdivování byla i největší „manta“ Bavorska. „Drak má rozpětí šestnáct metrů a je dlouhý 38 metrů,“ říká v listě majitel Gunther Barnet, který je organizátorem těchto přehlídek. V programu byla uvedena i exhibice japonských „bojových“ draků, kteří sváděli napínavé souboje, než na obloze zůstal poslední z nich…