VYBRAT REGION
Zavřít mapu

VZPOMÍNEJTE S DENÍKEM: Jaké byly vrcholy techniky dřívější doby?

Jižní Čechy - Seriál jihočeských Deníků nazvaný 70+ přináší vzpomínání pamětníků. Chceme zachytit vyprávění o době, kterou dnešní generace vnímá jako historii, ale starší ročníky tomu říkají „náš život". Dnes na téma Vrcholy techniky

12.11.2012 2
SDÍLEJ:

ilustrační foto Foto: Deník/Pavel Hubka

Na první televizor se chodila dívat celá vesnice

Už v dětství měl Antonín Pešťák technickou vymoženost, na kterou mohl být náležitě hrdý. Se spolužákem totiž sestrojil první rádiový přijímač, takzvanou krystalku. „Kamarád byl hračička a měl tátu elektrikáře, tak od něho přinesl plánek. Když jsme rádio dali dohromady, bylo to abnormální vítězství. Chytili jsme ale jenom německé vysílání, protože jsme bydleli v pohraničí," vypráví.

Další zásadní událostí podle něj bylo, když do městečka zhruba v polovině 50. let dorazil televizor. „Nejprve ho měl jenom jeden člověk a na tu malinkou černobílou obrazovčičku se chodila dívat celá vesnice. Ve světnici nás vždycky bylo nejmíň třicet," popisuje Antonín Pešťák.

Televizní program se také dost lišil od dnešní nabídky. Vysílaly se hlavně mluvené výstupy známých českých herců v přímém přenosu. Antonín Pešťák tak například poznal Františka Filipovského, Zdeňka Štěpánka nebo Otomara Korbeláře. „Úplně jsme to hltali. A když pak zařadili sportovní zápasy, které komentovali Laufer a Mašlonka, byli jsme u vytržení," dodává.

Antonín Pešťák navíc od malička lyžoval, věnoval se sportu i závodně, takže pro něj byly důležité také technické novinky v tomto oboru. „Když jsem od otce dostal první vázání typu kandahár a boty se najednou na lyžích ani nehnuly, to bylo něco. Všude jsem budil pozornost – takový malý špaček s obyčejnými jasanovými lyžemi, ale unikátním vázáním," říká.

Později se setkal s prvními počítači. Dodnes vzpomíná na typ Minsk 22, který se skládal z několika obrovských kotoučů. Další poznal v zaměstnání. „Jednou nám ho přivezli, abychom zpracovávali mzdy a další věci. Byl to krám první kategorie. Chladící bubny měl venku, takže se tam neustále točily vrtule a zkraje jsem měl hrozné problémy naučit se s ním zacházet," vypráví.

Pak si ale zvykl. Brzy už vyřídil, co potřeboval, vyhledával údaje na internetu i si zahrál nějakou hru. Nyní počítač používá denně.

Fotografie vyvolávali v komoře

Počítač s připojením k internetu, díky kterému komunikuje s celou rodinou, televizi i rádio má ve svém malém bytě šestasedmdesátiletý Václav Kotmel. Ten byl dlouhá léta mistrem odborného výcviku na učiliště ve Veselíčku.

Jako malý chlapec ale žádný přístroj doma na vesnici neměl. „Nebyla k nám zavedená ani elektřina," vysvětluje důchodce, jenž bydlí v domě s pečovatelskou službou.

Jako první si jeho rodina koupila rádio. „To už jsem byl na vojně, takže mi bylo asi jednadvacet. Fungovalo poměrně dlouhou dobu," říká. Na poslouchání rádia ale čas příliš nebyl. Lidé se museli věnovat hospodářství.

Václavův starší bratr vlastnil fotoaparát. „Starou měchovku. Také jsem fotil a fotky vyvolával na učilišti, kde jsme měli fotokomoru," vypráví  Kotmel a ukazuje nový digitální foťák. „Dostal jsem ho k narozeninám," říká 
a prohlíží si snímky, které pořídil v domě s pečovatelskou službou při opékání buřtů.

První televizi si manželé  Kotmelovi koupili po svatbě, když už bydleli ve Veselíčku. „Tenkrát to nebylo jako teď, kdy všichni chtějí mít všechno hned. Na televizi jsme čekali, než jsme si na ni našetřili. Kolik tehdy stála, to už si nepamatuji, ale pořídili jsme si tu nejlacinější, která byla. Byli jsme rádi, že máme to, co máme," uzavírá Kotmel.

Největší radost měli z kombajnu

Osmaosmdesátiletá Anna Zahradníková byla od malička zvyklá pracovat 
v hospodářství. Zemědělství jí natolik přirostlo k srdci, že mu zůstala věrná po celý život.

„Maminka zůstala sama 
s námi, se třemi dětmi, takže to nebylo jednoduché. Hospodařili jsme na polích 
a všechno jsme si tenkrát dělali sami. Žádné vymoženosti jsme k ruce neměli," vzpomíná na dobu svého dětství Anna Zahradníková.

Po válce strávila sedm let 
v Děčíně, ale láska k polím a jižním Čechám ji přivedla zpět. „Stýskalo se mi, zavřená ve fabrice jsem vydržela jen dva roky. Jinak jsem pracovala venku, v zemědělství, na polích," rekapituluje.

Nyní vzpomíná na to, že 
i v jejich družstvu byli zpočátku koně, které později nahradily traktory. „Měli jsme tři, ale když přišel první kombajn, to byla teprve událost! Měli jsme takovou radost, že jsme za ním běhali," usmívá se Anna Zahradníková.

Co se týká tehdejšího vybavení domácností, nové přístroje si lidé pořizovali postupně. „Už si přesně nepamatuji, kdy jsme si koupili první rádio nebo pračku, je to dávno. Ale všechno se pořizovalo postupně, až když se na to našetřilo," říká seniorka.  Lidé podle ní tehdy neměli moc velké výdělky, takže jim udělal radost každý nový kus vybavení, který navíc usnadnil práci.

Obráběcí stroj řídila skříň plná relé

Osmdesátiletý Josef Třeštík se v mládí vyučil ve strakonické firmě ČZ. Pak pokračoval ve studiu na průmyslové škole v Písku a po vojně se vrátil zpět a nastoupil do konstrukce obráběcích strojů v ČZ.

„Tam se mi líbilo.  Potom jsem dělal vedoucího zkušebny a vývojové dílny. Strojírna tehdy spolupracovala se podnikem zahraničního obchodu Strojimport. A tak jsem měl možnost dostat se i do zahraničí. Nejvíc jsem cestoval do tehdejšího Sovětského svazu. V roce 1974 jsem ale byl dokonce i v Argentině," zavzpomínal. Československá technika podle něj měla ve světě tenkrát zvuk.

V ČZ byl Josef Třeštík až do důchodu. „Od té doby, co jsem začínal  všechno udělalo velký pokrok, konstatoval. Ze zbrojovky, jak je firma ČZ mezi lidmi nazývána, je podle něj v dnešní době jen torzo. „Vždyť jsme kdysi vyváželi pět set brusek na ložiska za rok," zdůraznil.

A jak obráběcí stroje ze Strakonic kdysi vypadaly? „Ty naše stroje, to bylo . co se týče Tak třeba ovládání skříň u těch našich strojů obsahovala kolem dvou stovek relé. to je teď už docela něco jiného," podotkl.

Kladný vztah k technice všeho druhu daný jeho profesí se odrážel i v jeho soukromém životě. „Měli jsme například jednu z prvních televizí v ulici," připustil.

Máslo dřív vydrželo i bez lednice

Výdobytky moderní techniky se před lety sháněly těžko. Do šedesátých let se lidé na vesnicích bez problémů obešli bez televizorů nebo ledniček. Mrazáky a všechno ostatní zařízení se shánělo těžko a když už, tak na přímluvu známého. Nové věci byly také poměrně drahé, lidé museli šetřit více než dnes. A pořídit si něco na splátky, jak je to dnes zcela běžné, nebylo ani pomyšlení.

Mnoho zboží, které se na trh dostalo, ale prakticky nebylo z počátku ani třeba. Jak vzpomíná budkovský pamětník Václav Předota, koupil si například s manželkou do domácnosti ledničku až v roce 1965. A černobílý televizor jen rok předtím. V tu dobu už ovšem ani televizor nebyl nic neobvyklého. A kdo ho neměl, poslouchal rádio.

„V lednici totiž tenkrát ještě vlastně nebylo co uchovávat. Nic moc se nenakupovalo, mléko vydrželo ve sklepě. A stejně tak i máslo. To se vyrobilo, oddělilo od podmáslí, převařilo v hrnci a potom se v kameninovém hrnci i uchovávalo. Bylo takové hrudkovité, jako krupička, ale bylo dobré," připomenul pamětník.

Podle něho by se podobná „kouzla" s máslem už dnes provádět nemohla. Tuk by totiž žlukl. Ostatní potraviny se před érou lednic uchovávaly ve spížích. A maso se buď vyudilo, nebo zavařilo do konzerv.

Výstřelkem pokroku byly sčítačky

Jako vyučený mechanik kancelářských strojů se Jaroslav Klaus dostal do praxe dostal po roce 1953. Výstřelkem  techniky tehdejších kanceláří byly stroje, které by dnešní mládež už neuměla ovládat. „Na dnešní poměry to bylo opravdu slabé. Existovaly číslovačky, sčítačky, sem tam nějaká kalkulačka a hlavně mechanické psací stroje. Pamatuji si, že když jsme je přišli opravovat, že byly strašně těžké," říká Jaroslav Klaus.

Nástup mechanických psacích strojů se odehrál ještě před válkou, kdy byl malým dítětem. Ovšem o nástup elektriky a elektroniky již nepřišel. „Elektrické stroje byly velké a těžké. Naštěstí rychle přecházely na elektroniku a v tu chvíli už to byla pohádka. Kdysi první psací stroj, který jsem viděl, byl na kulovou hlavu a s ní přišly právě elektronické psací stroje."

I když pro písařku byl rozdíl mezi mechanickým a elektrickým psacím strojem obrovský, opravář  vnímá pokrok až nástupem elektronických strojů, které pod kapotou skrývaly jen minimum  mechanicky.

Do kanceláří vstupoval pokrok pomalu a postupně, protože na novou techniku chyběly valuty. Dostaly je jen podniky, které získaly devizový příslib. „Konečně se v 80. letech začaly objevovat i elektronické kalkulačky, ale psací stroje stále ještě byly na příděl," vzpomíná J. Klaus.

Lidé tehdy kupovali hlavně auta

Během uplynulých desítek let ušla moderní technologie neskutečný kus cesty. Vždyť to, co platilo třeba před 50 lety za nejmodernější výkřik té doby, dneska patří spíše do muzea. Na druhou stranu, přístrojů bylo tak málo, že si jich lidé oproti dnešku dokázali vážit.

Marie Milsimrová z Kaplice na dřívější dobu vzpomíná jako na časy, kdy se člověk jen tak k něčemu nedostal, ale na druhou stranu měl alespoň více času na svoji rodinu. „Abych řekla pravdu, tehdy toho moc ke koupi nebylo. Pro mnoho lidí bylo tím nejlepším, co si mohou koupit, auto," říká Marie Milsimrová.

Když už se na československém trhu nějaká novinka objevila, nebyl problém si ji koupit. Pokud v tu chvíli nebylo totálně vyprodaná. Chtělo to jen šetřit. „Člověk si myslí, jak tehdy bylo všechno drahé. Lidé vydělávali stejně jako dneska, takže museli stejně tak šetřit. Dneska se sice berou větší platy, ale ten poměr k cenám zůstal stejný," míní kaplická důchodkyně.

Jestli se moderní technologie vydala správným směrem, si není Marie Milsimrová jistá. Každopádně, jednu nevýhodu ve všech počítačích, domácích kinech, velikých televizích přece jenom spatřuje. „Dříve lidé neměli tolik možností, takže svůj volný čas trávili pohromadě. Povídali si a tak dále. Dneska k sobě nemají blízko, což je špatně."

Autor: Redakce

12.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Havarovaný kamión převážející náklad limonád v plastových láhvích blokoval dnes (20. února) v dopoledních hodinách silnici u Žimutic, části obce Sobětice.
3

Rozsypané limonády blokovaly silnici u Sobětic

Masopust v Plavu má nového rychtáře
3 34

OBRAZEM: Plavský masopust má nového rychtáře

OBRAZEM: V Pištíně vyrazili na obchůzku po guláši

Pištín - Sobotu využili k masopustnímu průvodu také v Pištíně. Pozornost poutala například velkomimina Marcela Vaňousová, Jan Grinbosch a Dana Chalupová.

DOTYK.CZ

Chystá se bič na soukromé lékaře

Soukromých ambulancí je jako hub po dešti. Zbytečně prodražují výdaje pojišťoven, tvrdí ministerstvo zdravotnictví. Očaři, plicaři nebo ortopedové totiž často pracují „dvoukolejně" – kromě soukromé ambulance mají i úvazek v nemocnici. Podle vedení resortu si odtud „vyzobávají" nejlukrativnější pacienty. To zarazíme, plánuje poradce ministra Roman Prymula.

Užiji si to, tvrdí gólmanská jednička hokejistů Motoru pro play off Petr Kváča

České Budějovice – V devatenácti letech jde Petr Kváča jako gólmanská jednička hokejistů ČEZ Motoru do klíčové fáze sezony. Tou je play off první WSM ligy a případně i baráž o extraligu. „Nervózní nejsem. Užiji si to," neskrývá talentovaný mladík zdravé sebevědomí.

Čáp Kostelníček už opět klape v Dubném

Dubné /VIDEO/ -  Hlasitým klapáním ohlásil v sobotu ve 14 hodin 44 minut a 42 vteřin čapí samec z Dubného svůj návrat ze zimoviště (tento čas ukázala webkamera, která hnízdo sleduje). Zřejmě byl opět prvním, který se v regionu objevil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies