Jestli někdo hodně vadil totalitním režimům, které tu v uplynulých desetiletích vládly, pak to byli určitě členové sdružení Sokol. Jeho bohatou historii, plnou úspěchů i bolesti a slz, připomíná výjimečná výstava nazvaná Sokol na jihu Čech. Ta se až do 26. června koná v Radniční výstavní síni na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.

„Výstavu jsme připravili k letošním oslavám 150. výročí  založení České obce sokolské čili Sokola," vysvětluje Zuzana Sekalová, vzdělavatelka Sokolské župy Jihočeské.
„Připomíná slavnou sokolskou historii i sportovní a společenský život současných jihočeských sokolských jednot, představuje úspěšné sportovce i kolektivy a nechává nahlédnout do dalších sokolských aktivit. Sokol je čtvrté nejpočetnější občanské sdružení v České republice, které má 190 000 členů. Má  co říct starší i střední generaci, ale přitahuje i mladé lidi, neboť polovina členské základny Sokola je mladší 18 let," doplňuje Zuzana Sekalová.

Letos už necvičí
Mezi vzácné hosty pondělní vernisáže patřila i nejstarší členka jihočeského Sokola devětadevadesátiletá Jarmila Schestauberová z Českých Budějovic. „Prvně jsem cvičila na sletě v roce 1932," vzpomíná sokolka, která zažila i pohnuté slety v roce 1938 a 1948. „To víte, že bych nejradši cvičila i letos, ale   zdraví už mi neslouží," říká. „Aspoň se osobně zúčastním župního sletu 9. června na Sokolském ostrově v Budějovicích, kde jsem před lety cvičila."
Rozhovor s Jarmilou Schestauberovou  přinese Deník v příštích dnech.

Mezi hosty byla také Květuše Ondřichová z Kněžských Dvorů. „Cvičila jsem v Praze v roce 1948 jako malá holka a dodnes jsem nezapomněla na ten nádherný pocit, jak jsem vbíhala branou borců na plný stadion," vrací se o desítky let zpátky žena. Zdůrazňuje, že Sokolové byli vždy vlastenci, kteří neváhali za svou zem nasadit i život.
„Vzpomínám na konec války v roce 1945, kdy budějovický rozhlas volal vlastence, aby šli hájit sokolovnu. Moje teta tam poslala bratrance, Josefa Netušila. Němci ho zastřelili poslední den války,"  ani po letech nezastaví slzy v očích jeho sestřenice.

Památku Josefa Netušila připomíná jeden z panelů výstavy. Expozice zmiňuje i pozapomenutého náčelníka kanadského Sokola Jana Waldaufa, rodáka z Nových Hradů, který po sletu v roce 1948 musel odejít do exilu. Vedl pak Sokola v zahraničí a loni v Kanadě zemřel.  „Před šesti lety jsem mu říkala, že se příští slet už neuvidíme, protože tu nebudu. A vidíte, já tu stále jsem, a on už ne," dodává smutně Jarmila Schestauberová.

Sokol hlásá mravnost i vlastenectví

O významu Sokola a jeho historii hovoří Zuzana Sekalová, vzdělavatelka Sokolské župy Jihočeské:

Letošní rok 2012 je významným pro všechny členy sokolských jednot v České republice, ale i po celém světě. Připomínáme si 150. výročí založení nejstaršího českého tělocvičného spolku – Sokola. Byl založen v Praze na ustavující schůzi 16. února 1862. Byla založena první tělocvičná jednota – Tělocvičná jednota Pražská. Zpočátku nesměla mít ve svém názvu slovo Sokol, ale již v roce 1864 byla přejmenována na Sokol Pražský. Mezi zakládajícími členy bylo mnoho významných osobností, např. Josef Mánes, Jan Neruda,  Vojta Náprstek nebo Karolina Světlá. Dva nejdůležitější byli mecenáš a první starosta Jindřich Fügner a profesor dějin umění a historik, tvůrce české tělocvičné soustavy i českého tělocvičného názvosloví, první náčelník  Miroslav Tyrš.
První ryze český tělocvičný spolek nabídl utlačovanému českému národu, po čem  toužil: posílení národního vědomí a národního charakteru, bohatý spolkový život i pocit sounáležitosti.

V počátcích byli součástí Sokola i dobrovolní hasiči, Sokolové měli i základní vojenskou přípravu. Později provozoval Sokol i první biografy. Sokolové se zasloužili o zvyšování fyzické zdatnosti, všeobecné vzdělanosti i morálních vlastností českého obyvatelstva. A stáli u mnoha novátorských počinů doby. Dodržování mravních zásad rovnosti, bratrství, kázně, vytrvalosti, lásky k vlasti, vůle, čestnosti, mravnosti, upřímnosti, družnosti, střídmosti, neohroženosti a dobrovolné kázně bylo samozřejmou povinností všech členů Sokola. Díky nim se Sokol stal  jedinečnou organizací. Členové Sokola zastávali významné politické, hospodářské i společenské funkce, stáli v předních řadách při všech historických událostech, jakými byly např. vznik Československé republiky, boje čs. legií nebo formování československé armády.

Z tělocvičen na popraviště

Toto výsadní postavení Sokola bylo příčinou tří zákazů jeho činnosti. Totalitní režimy se bály morálního vlivu i úderné síly Sokola, proto mnoho jeho členů věznily, připravily o život a spolkovou činnost zakazovaly.
Poprvé byl Sokol zakázán za 1. světové války v roce 1915, podruhé jej krutě rozprášili nacisté v roce 1941 a potřetí jej pohltila „sjednocená tělovýchova" po roce 1948. Snahy o obnovu Sokola v roce 1968 udusila normalizace a teprve 7. ledna 1990 mohl být Sokol vzkříšen k novému životu.

Sokolské jednoty zakládali čeští emigranti po celém světě – v Evropě, Americe i v Austrálii. Jejich členové se účastnili všech sokolských sletů pořádaných v Praze (do roku 1948 jich bylo jedenáct) i další sokolské činnosti.
V době zákazu Sokola v naší republice to byl zahraniční Sokol, který udržoval a šířil sokolské ideje a organizoval pravidelná sokolská setkání i slety – mezi roky 1962 a 1990 uspořádal sedm sletů.

Po roce 1990 se síly domácího i zahraničního Sokola spojily při pořádání tří Všesokolských sletů v Praze na Strahově, které se konaly v letech 1996, 2000 a 2006.