Hrubý podle tohoto rozsudku jako předseda představenstva a generální ředitel společnosti Zoologická zahrada Tábor - Větrovy, a.s., se sídlem v Praze vylákal v Dačicích a v Táboře od října 2011 do listopadu 2012 od různých poškozených na smlouvy o půjčkách a investicích na provoz zoologické zahrady celkem 10 565 000 Kč. Přitom si byl vědom nepříznivé ekonomické situace společnosti, nedostatku zdrojů jejích příjmů a toho, že nebude schopna převzaté finanční prostředky vrátit, což věřitelům zatajil. Do doby rozhodování soudu jim vrátil jen 200 000 korun.

Před vyhlášením rozhodnutí, podáním z 1. února, navrhl obviněný odnětí věci budějovickému soudu a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Oznámení o podání tohoto návrhu bylo doručeno 7. března Nejvyšší mu soudu ČR (NS). Ten požádal o zapůjčení trestního spisu a ten mu byl zaslán 8. dubna.

Všichni jsou podjatí?

L. H. má v návrhu zato, že s ohledem na podstatu žalovaného jednání a vztah obyvatel, správních orgánů a soudů k jeho osobě, s ohledem na prezentaci celé kauzy a zejména jeho osoby ve sdělovacích prostředcích se jeho osoba stala negativně mediálně známou a médii kriminalizovanou. V očích veřejnosti nejméně Jihočeského kraje je nežádoucí osobou a žádný ze soudců ani z přísedících zdejšího krajského soudu, potažmo ze všech soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho věci nestranně rozhodovat. K tomu jako důkaz obviněný doložil řadu článků z různých médií.

Návrh dále odůvodňoval tím, že v budově krajského soudu vyslechl rozhovor dvou zaměstnankyň soudu, které o něm hovořily v negativních souvislostech. Z jejich hovoru nabyl dojmu, že je o jeho věci prakticky předem rozhodnuto. Tento dojem u něj ještě zesílil na základě dalších indicií, které z různých stran získal (od známých z okruhu advokátů, soudců, zastupitelů města Tábor, soudních znalců). Skutečnost, že se o jeho trestní věci běžně „v kuloárech" Krajského soudu v Českých Budějovicích hovoří, posiluje jeho přesvědčení o podjatosti všech zdejších soudců i soudců táborské pobočky.

Dále poukázal na to, že ve stavebním řízení vedeném Zoologickou zahradou Tábor – Větrovy vydal Krajský úřad v Českých Budějovicích nezákonná rozhodnutí, která krajský soud zrušil, v důsledku čehož hrozí krajskému úřadu povinnost nahradit škodu způsobenou nezákonným postupem. Poukázal na to, že ředitelem krajského úřadu je otec soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích. Tito lidé mají podle něho logicky vazby i na své kolegy z krajského soudu, stejně tak jako na státní zastupitelství. Z těchto důvodů nemá elementární důvěru v to, že proces vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích bude procesem spravedlivým a nepodjatým.
Zdůraznil, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií, mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňováni, a může v nich být od počátku vytvořen negativní náhled na jeho osobu i celou věc, ačkoli, jak obviněný tvrdí od počátku, se žádné trestné činnosti nedopustil.
Uvedl, že se v advokacii pohybuje již od roku 2008, je mu dobře známo justiční prostředí zejména v Jihočeském kraji a ví, co všechno je možno očekávat.

Namítal dále nezákonnost obžaloby, která se podle něho opírá o nezákonně získané listiny - měly být opatřeny při prohlídce jiných prostor, která však byla nařízena v jiné trestní věci. Ony prostory sloužily jako pobočka Mezinárodní advokátní kanceláře, s. r. o., jsou tedy místem, v němž se předpokládá výskyt informací o klientech, jichž se dotýká povinnost mlčenlivosti advokáta, přičemž zástupce České advokátní komory nebyl ani prohlídce v této kanceláři ani prohlídce v jeho bydlišti přítomen. Libor Hrubý má za to, že takto zajištěné listiny nemohou být použity jako důkazní prostředky v trestním řízení.

Dále uvádí, že znalci z odvětví účetní evidence nebyla policejním orgánem předložena celá řada zcela zásadních dokumentů, z nichž je podle něho zřejmé, že bylo možno očekávat příjmy na úhradu předmětných závazků.

Neodnímá se

NS po projednání věci shledal, že nejsou dány procesní důvody pro odnětí věci a její přikázání jinému soudu.

Jde o postup, který je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Důvody pro odnětí věci musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do ústavního principu.

V posuzované věci má NS za podstatné, že soudem prvního stupně již byl vyhlášen nepravomocný rozsudek. Návrh obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování NS již řízení ve věci u tohoto soudu neprobíhá, řekl NS. Proto k návrhu L. H. učinil pouze formální výrok, že se tato věc budějovickému soudu neodnímá.

NS podotkl, že se tak stalo nesprávným postupem krajského soudu, který včas nepředložil návrh obviněného na delegaci soudu příslušnému k rozhodnutí, a posoudil jej sám, ač z trestního řádu vyplývá, že o návrhu na odnětí a přikázání věci jinému soudu stejného stupně rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. V tomto případě jím byl Nejvyšší soud.

K námitkám Libora Hrubého se pak NS vyjádřil nad rámec svého rozhodnutí.

K tvrzené údajné podjatosti všech soudců a přísedících budějovického i pražského vrchního soudu způsobené mediální štvanicí vedenou proti jeho osobě NS podotkl, že 10. února krajský soud usnesl, že předseda senátu a přísedící nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že uvedené osoby nemají žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkony přímo dotýkají. Také s ohledem na medializaci případu se necítí být členové senátu ani pozitivně ani negativně ovlivněni.

NS připomněl, že důvody pro vyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k osobě obviněného by musely mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohly vzniknout pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci objektivně. Ani skutečnost, že obviněný je činný jako advokát v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu, nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná.

Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata. Obecné připuštění takové možnosti by v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií s celostátní působností, jak tomu bylo i v tomto případě, by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout, řekl NS.

K námitce, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií, NS uvedl, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům.

Ostatní námitky obžalovaného mohou být řešeny v rámci řízení o jeho odvolání, uzavřel NS.
Zda už Vrchní soud v Praze o odvolání Libora Hrubého rozhodl, Deníku není známo. (7 Td 8/2016)

Článek byl aktualizován dne 28. 2. 2022.