Tento návrh státního zástupce v případě Jana Heidingera soud odmítl s odůvodněním, že v tomto zařízení není zaručena co nejprofesionálnější léčba, kterou psychicky nemocný Heidinger potřebuje.

Co to zabezpečovací detence je? Trestní zákoník účinný od 1. ledna ji definuje v § 100. Ten zní:

(1) Soud uloží zabezpečovací detenci (mj.), jestliže pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závažného zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti.
(2) Soud může uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům i tehdy, jestliže
a) pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo
b) pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro zvlášť závažný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení.
(3) Zabezpečovací detenci může soud uložit samostatně, při upuštění od potrestání, anebo i vedle trestu. Byla-li zabezpečovací detence uložena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykoná se po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v době výkonu zabezpečovací detence, její výkon se na dobu výkonu takového trestu odnětí svobody přerušuje. Po skončení výkonu trestu se pokračuje ve výkonu zabezpečovací detence.
(4) Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací detence se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy.
(5) Zabezpečovací detence potrvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za dvanáct měsíců a u mladistvých jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají.
(6) Zabezpečovací detenci může soud změnit dodatečně na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něž byla uložena, a jsou současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení.
(7) Od výkonu zabezpečovací detence soud upustí, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla uložena.

Neukládat následně?

Institut zabezpečovací detence aktuálně „rozkolísal“ nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. „Dopadá na pachatele odsouzené před rokem 1998, kteří už jsou déle než deset let v detenčním zařízení. Evropský soud má za nepřípustné, aby se na tyto odsouzené zpětně vztáhla změna zákona o detenci, tedy aby jejich umístění v detenci bylo nařízeno až následně.“ napsal pasovský deník PNP.

Uvedl, že štrasburský nález možná paralelně dopadne i na 19 velmi nebezpečných vězňů v detenčním oddělení bavorské věznici Straubing. Tuto možnost potvrdil listu mluvčí bavorského ministerstva spravedlnosti. V celém Německu by mohlo požádat o propuštění asi 80 vězňů označených za nebezpečné. Čtrnáct už jich je na svobodě.

V případě straubingské devatenáctky jde o vězně ve věku 47 až 75 let. Čtyři jsou odsouzeni pro násilnou trestnou činnost včetně pokusu vraždy, ostatní pro sexuální delikty, v případě pěti za zneužití nebo znásilnění dětí. Skutky byly spáchány v období let 1983 – 1994. „Jde tedy o tzv. staré případy, na které míří štrasburský rozsudek,“ píše PNP. Přináší podrobnosti k některým ze straubingských případů.

Jde například o vězně, který je v detekčním zařízení po odpykání šestiletého trestu odnětí svobody za zneužívání desetiletého chlapce krátce po propuštění z výkonu trestu. Znalci řekli, že má nadále pevně usazenou dissociální osobnostní strukturu s pedofilními tendencemi. Je podle nich nadále nebezpečný. Druhý odsouzený dostal deset let a tři měsíce za to, že držel 13letou dívku a několik dní ji znásilňoval a bil. Byl již 29krát trestán za obdobné delikty. V detenčním zařízení je od konce šedesátých let. „Podle znalců už není vyléčitelný, je nadále schopen sexuální pohnutky uspokojovat násilím.“ Dalším případem je 17krát trestaný muž, který během šesti hodin opakovaně znásilnil 67letou ženu. Byl osouzen na devět let. Obdobně jako v předcházejícím případě není podle znalců jeho vyléčení možné.

Co říká německý zákon

Podle německého zákona může být detence nařízena i dodatečně, na základě nových zjištění. Těmi může být i chování odsouzeného ve výkonu trestu. Jen přetrvávající nebezpečnost pachatele k uložení opatření nestačí.

Cílem detence je jistější ochrana společnosti, ale i příprava odsouzeného na návrat na svobodu. K narovnání vlivu dlouhodobého věznění jsou odsouzeným v detenčním zařízení povoleny určité výhody. Mohou mít vlastní oděv, prádlo a povlečení, ve vybavení cely má být přihlíženo k jejich přáním. Před plánovaným propuštěním jim může být poskytnuta až jednoměsíční zvláštní dovolená.

Minimálně každé dva roky musí být přezkoumáno, zda přetrvává nebezpečí páchání dalších trestných činů „detendovaného“. Nebude–li to hrozit, musí být opatření změněno na podmíněné s dohledem, maximálně na pět let. Osvědčí–li se, může být z detence propuštěn definitivně. Bude–li po konstatování, že již není nebezpečný, propuštěn až po deseti letech, bude na svobodě ještě minimálně dva roky pod dohledem.

Z detenčního zařízení může soud odsouzeného poslat také do psychiatrického nebo protidrogového léčení, pokud to lépe přispěje k jeho resocializaci. Nebude–li tomu tak, poputuje zpět do detence.