Uvedl, že 7. listopadu 2002 dotyčným půjčil 750 000 Kč na zakoupení nemovitosti, kterou jako cizinec sám koupit nemohl. Se žalovanými se dohodl, že onu nemovitost darují své dceři a žalobci po jejich svatbě do společného jmění manželů. V letech 2002 až 2004 poskytl žalobce na rekonstrukci nemovitosti dalších 457 560 korun. Protože se s dcerou žalovaných v únoru 2004 rozešel a žalovaní následně darovali nemovitost pouze své dceři, domáhal se vrácení všech poskytnutých finančních prostředků.

Okresní soud v Táboře v lednu 2009 žalobu zamítl. O částku 750 000 Kč se podle něj žalovaní nemohli bezdůvodně obohatit, neboť nikdy nedošlo k faktickému předání finančních prostředků od žalobce přímo jim, nýbrž pouze zprostředkovaně přes jejich dceru.

Žaloval pozdě

Ohledně částky 457 560 Kč dospěl soud k závěru, že o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných jde, jelikož žalobce hradil za žalované to, co jako vlastníci nemovitosti měli hradit sami. Přitakal ale námitce žalovaných, že nárok pana P. M. J. C. d. L. je promlčen.

Objektivní promlčecí doba podle občanského zákoníku začala běžet od února 2004, kdy žalobce přestal žalovaným poskytovat finanční prostředky na rekonstrukci předmětné nemovitosti, a byla tříletá, neboť žalobce neprokázal, že by se žalovaní bezdůvodně obohatili úmyslně. Subjektivní promlčecí doba začala běžet nejpozději od roku 2004, kdy se žalobce dle své výpovědi dozvěděl, že nemovitost darovali žalovaní pouze své dceři. V té chvíli věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Protože žaloba byla podána až 23. června 2008, je nárok žalobce promlčen.

Obohacení, ale…

Táborská pobočka krajského soudu v říjnu 2009 dospěla k závěru, že i ohledně částky 750 000 Kč došlo k bezdůvodnému obohacení. Není totiž podstatné, kdo žalovaným předával peníze, ale to, že se jednalo o prostředky žalobce. Žalovaní tak na úkor žalobce získali majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který později odpadl, když nedošlo k zamýšlenému převodu nemovitosti do společného jmění manželů žalobce a dcery žalovaných.
Odvolací soud ale rovněž shledal, že žaloba byla podána po uplynutí objektivní promlčecí doby, a rozsudek první instance potvrdil.

Žalobce podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Namítal, že subjektivní promlčecí doba měla začít běžet až od 1. října 2007, kdy se z dopisu žalovaných dozvěděl, že mu nevydají ani peníze, ani předmětnou nemovitost. Na straně žalovaných došlo podle něho k úmyslnému bezdůvodnému obohacení. Žalovaní svůj dluh uznali.

NS připomněl z občanského zákoníku, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, resp. za tři roky (v případě úmyslného bezdůvodného obohacení za deset let) ode dne, kdy k obohacení došlo.

Kdy je nárok promlčen

Podle judikatury NS okamžikem, kterým odpadl právní důvod plnění a kdy začne běžet objektivní promlčecí doba, je okamžik, kdy je vytvořen takový stav, z něhož je zřejmé, že povinnost již nebude splněna. Běh subjektivní promlčecí doby pak počíná okamžikem, kdy se oprávněný dozví, že povinnost splněna nebude. V projednávané věci zejména z výpovědi žalobce samého vyplynulo, že již v roce 2004 se dozvěděl o převodu nemovitosti žalovanými na jejich dceru. Subjektivní promlčecí doba tedy počala běžet od roku 2004 a uplynula dlouho před podáním žaloby 23. června 2008. Dovolací soud proto konstatuje, že závěr soudů nižších stupňů je v souladu s ustálenou judikaturou.

Posuzovat námitku úmyslného bezdůvodného obohacení NS neshledoval v tomto případě účelným. Případný úmysl žalovaných by měl totiž vliv pouze na délku objektivní promlčecí doby, nikoli však na uplynutí promlčecí doby subjektivní. A platí, že skončí-li běh jedné ze lhůt, právo se promlčí, přestože běží druhá z nich. K námitce uznání dluhu žalovanými NS řekl, že uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Žalobce v řízení netvrdil, že by žalovaní uznali svůj dluh ve smyslu uvedeného ustanovení (tj. v písemné formě, co do důvodu i výše), a proto je jeho námitka zjevně neodůvodněná, řekl NS. Dovolání pana P. M. J. C. d. L. proto jako nepřípustné odmítl. (28 Cdo 2284/2010)