V červnu 1992 uzavřeli pan V. a jedna jindřichohradecká firma smlouvu o tiché společnosti.
V ní se pan V. zavázal účastnit se podnikatelské činnosti firmy vkladem 404.000 Kč, 30.000 australských dolarů a půjčkou 20.000 dolarů.
Za to se měl podílet polovinou na zisku společnosti.
Smlouvu na dobu neurčitou bylo možné zrušit dohodou nebo jednostranně vypovědět s 18měsíční lhůtou, a to jen tehdy, pokud druhá strana hrubě nebo opětovně porušuje závazky ze smlouvy.
Pan V. vložil prostředky do společnosti v letech 1990 až 1992.
Půjčku již mu firma vrátila i s dohodnutými úroky.
Odříznut od zisku
V prosinci 1997 společnost smlouvu vypověděla bez udání důvodů. Za roky 1999 – 2002 žalobci podíl na zisku nevyplatila.
Pan V. to zažaloval.
Žalovaný v řízení tvrdil, že zmíněná smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro absenci devizového povolení.
Byla prý uzavřena v rozporu s dobrými mravy, resp. se zásadami poctivého obchodního styku.
Okresní soud v Jindřichově Hradci ale firmě uložil zaplatit panu V. 1,236.353 Kč s úrokem.
Soud konstatoval, že smlouva byla datována srpnem 1990. Její obsah hodnotil tudíž podle předpisů tehdy platných, tedy podle obchodního zákoníku účinného do konce roku 1992.
Platně si proto účastníci mohli dohodnout mj. způsob skončení smluvního vztahu výpovědí, výpovědní lhůtu i důvod výpovědi.
Okresní soud proto výpověď ze strany žalovaného označil za neplatnou. Byla dána v rozporu s uzavřenou smlouvou bez udání důvodů a za situace, kdy žalobce své povinnosti vyplývající ze smlouvy plnil.
Smlouvu uzavřeli účastníci na základě svobodné vůle a v souladu se zákonem.
Žalobce své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, žalovaný však ty své porušil, když panu V. nevyplatil podíl na zisku.
Musí mu zaplatit
Znalec zjistil výši tohoto zisku firmy za jednotlivé roky a soud z nich odvodil podíl připadající na žalobce. Celkem činil 1.236,353 Kč.
Za důvodnou považoval soud i žalobu o příslušenství.
Krajský soud shledal, že při výpočtu podílu nebyla zohledněna srážková daň, kterou je povinen provést plátce, tj. podnikatel jako účastník smlouvy o tichém společenství. Měl před výplatou srazit patnáct procent z podílu tichého společníka a odvést je na zvláštní účet správci daně.
Odvolací soud proto snížil částku na 1.050,900 Kč a odpovídající úroky.
Neplatná smlouva?
Společnost podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Zásadní otázku spatřuje v tom, zda bylo možné ve smlouvě o tichém společenství v červnu 1992 platně omezit možnost výpovědi jen na hrubé nebo opětovné porušení závazků ze smlouvy.
A také, zda neexistence devizového povolení k převzetí závazku tehdy způsobovala absolutní neplatnost uzavřené smlouvy.
S poukazem na novely zákoníku firma mínila, že funkcí smlouvy o tichém společenství je využití cizích prostředků k podnikání po omezenou dobu.
Podnikatel i tichý společník by proto měli mít možnost flexibilně ukončit vztah výpovědí, pokud podnikatel nebude již cizí zdroje k podnikání potřebovat.
Nepoctivé!
Pan V. argumentaci žalovaného považuje za účelovou.
Smlouvu by prý neuzavřel, kdyby ji mohl žalovaný kdykoli vypovědět. Vložené prostředky umožnily žalovanému privatizaci a nabytí dalšího majetku. Očekával proto, že mu bude sjednaný podíl na zisku vyplacen.
Podle žalobce též rozhodně není v souladu se zásadami poctivého obchodního styku, pokud mu byla výpověď dána v okamžiku, kdy veškeré své závazky ze smlouvy splnil, zatímco žalovaný totéž neučinil.
NS připomněl názor jihočeských soudů, že si smluvní strany v rozhodné době mohly sjednat možnost výpovědi i přísněji, než vyplývalo z doslovného textu obchodního zákoníku.
To lze dovodit i z charakteru samotné smlouvy.
Smlouva o tichém společenství je úzce spjatá s podnikatelskou činností. Od účastníků takového smluvního vztahu je možno vyžadovat vyšší míru znalostí a zkušeností i vyšší míru péče o vlastní práva, řekl NS.
Na druhé straně je tato zásada spojena se zásadou minimalizace zásahů do smluvní svobody a autonomie vůle stran.
NS se proto plně shoduje se závěry soudů nižších stupňů, které sporné ujednání kvalifikovaly jako projev svobody a autonomie smluvních stran.
Ztotožnil se s nimi i co do hodnocení absence devizového povolení. Toto porušení není důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého. Nemůže způsobit neplatnost smlouvy.
Dovolání společnosti proto NS zamítl.
O rozhodnutí informoval na svém webu v závěru minulého týdne.