Jedenáct a půl roku za loupež 80 milionů

Uložil každému z nich trest odnětí svobody na 11,5 roku do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek není v právní moci, oba se na místě odvolali.

Chalupský a Cirkl podle soudu 3. října 2007 mezi 0.15 a 0.30 hodiny na silnici mezi obcemi Ševětín a Neplachov přinutili posádku transporteru bezpečnostní agentury G4S Cash Service k zastavení tak, že nezjištěným způsobem dosáhli zakouření v kabině auta. Když vozidlo poblíž motorestu Švamberk zastavilo, přistoupili k němu v černých kombinézách a s kuklami a pod pohrůžkou střelné zbraně donutili spolujezdce vystoupit. Jeden z nich vlezl do vozu a pod pohrůžkou zbraní přiměl řidiče poodjet a vozidlo odstavit na odbočce na vedlejší silnici. Tam ho donutil rovněž vystoupit. Oba muže lupiči připoutali kovovými pouty ke stromům.Řidiče poté odpoutali a pod hrozbou zbraní ho donutili otevřít jim pomocí přístupového kódu prostor pro zásilky. Peníze z tržeb supermarketů Makro, Globus a Interspar přeložili do připraveného neustanoveného vozidla, řidiče znovu připoutali ke stromu a VW i s částí zbylých peněz a stravenek se pokusili zapálit.

Loupežné přepadení oznámila centrála bezpečnostní agentury poté, co se jednomu z přepadených mužů podařilo uvolnit z pout a kontaktovat zaměstnavatele.

Lupiči způsobili podle obžaloby celkovou škodu ve výši přes 79 milionů korun. Obvinění jsou od 21. prosince 2009 ve vazbě.

Očima přepadených

Ke kritickým minutám přepadení řekl vedoucí přepravy jako svědek před soudem, že tehdy za jízdy pracoval na dokumentaci, když ho řidič slovy „Tady něco smrdí“ upozornil na kouř vycházející na jeho straně zpod palubní desky. Uviděl jej taky, zdvihl z podlahy tašku se svými věcmi a vyvalil se proti němu tak hustý dým, že neviděl z auta ven. „Bouchla mi někde pod nohama výbuška s nějakou chemickou látkou,“ řekl. Kde byla vlastní náložka, neví.
Řidič upřesnil, že šlo o štiplavý šedobílý kouř. Má dojem, že zpod něj se červeně blýsklo. Spolujezdec mu řekl, že to asi nebude elektrika, ale kolo, a aby ho pustil ven, že to zkontroluje. Dveře totiž ovládá řidič.

Zastavili na zastávce autobusů. Když spolujezdec odsunul dveře ven, stál proti němu chlap v černé kombinéze a v kukle, řekl mu, že jde o přepadení a aby vypadl. V ruce měl pistoli. „Vytáhl mě ven, donutil mě popojít 50 nebo 60 metrů do louky, lehnout na břicho, a spoutal mi ruce za zády,“ líčil svědek.
Řidič popisoval, že slyšel kolegu při vystupování heknout a pomyslel si, že asi spadl do stoky. Na tu stranu auta neviděl. Když se ale otočil, u jeho dveří stál chlap v masce a s pistolí v ruce. „Na přední sklo mi nalepil něco s červeně blikající diodou a nařídil, abych vystoupil,“ řekl. Převedl ho také přes silnici a spoutal. Kolegu z přepravy na místě neviděl. „Jeho“ lupič odešel k autu, po chvíli se vrátil, odvedl ho k vozu, sejmul mu pouta a přinutil ho poodjet na vedlejší cestu.

Ujistil, že lupičům po zaparkování nezpřístupňoval trezorový box, otevřeli si jej prý sami. Otevíral se tlačítky z kabiny od řidiče.

Alarm nespustili

Oba muže osádky útočníci nezávisle odvedli ke stromům a připoutali. „Chovali se dost ohleduplně,“ poznamenal spolujezdec k pachatelům. Jeden byl vysoký, druhý nejméně o hlavu menší. Tak je popsal v přípravném řízení i druhý svědek, byť u soudu mluvil o tom, že viděl jen jednoho.

Po čase zaregistrovali příjezd auta, do něhož lupiči zřejmě přeložili zásilku peněz, a sledovali, jak se pak pokoušeli vozidlo agentury zapálit. Poté odjeli na Budějovice. Řidiči, který byl připoután ke stromu s rukama dopředu, se pak podařilo vyjmout mobil z vesty a zavolat na základnu.

K dotazům spolujezdec připustil, že „někde v autě“ bylo tlačítko pro signalizaci mimořádné události na centrálu, ale prý mělo být jen pro případ přepadení. Závada na vozidle se prý oznamovala telefonem. „Jo, nouzové tlačítko to má,“ potvrdil i řidič. Byli poučeni, že je na to, kdyby je náhodou někdo přepadl. Asi by stačilo je zmáčknout vedle sedačky řidiče, ale on si na to prý ani nevzpomněl. Dokonce ani později, kdy znovu v kabině pár minut seděl.

Neoznámili dispečerovi ani zastavení kvůli závadě. Řidič řekl, že neví, proč tak neudělal. Naznačil, že tehdy nebyl žádný provoz, neviděl před sebou ani za sebou žádná světla, ale proč operátorovi nevolal, zkrátka neví.

Slyšen byl i operátor, který měl tehdy v centrále službu. Podobně jako osádka byl po události propuštěn, prý protože pozdě reagoval na situaci. Řekl, že byl tehdy zavalen dalšími úkoly, pracoval i v jiné místnosti, snad tehdy i na chvilku usnul a neviděl, že se signál z GPS vozu s tržbou nepohybuje z místa. Uvědomil si to až po zavolání řidiče. Všichni svědkové byli podrobně dotazováni i k provozu agentury, zabezpečení vozidla před odjezdem atd. Neboť to, co se soud snažil objasnit, byl i způsob, jak se do vozidla s tržbou dostala ona náložka, která měla vyvolat zakouření „v pravý čas“...

Utajená svědkyně

Krajský soud provedl v hlavním líčení celou řadu důkazů. Mimo jiné slyšel svědk, kteří vypovídali v režimu utajení z místnosti mimo jednací síň – pod smyšlenými jmény a s technicky zkresleným přenosem hlasu.

Tak vypovídala žena, která se policii přihlásila podle vlastních slov loni po televizní relaci Na stopě o zmíněném skutku. Tvrdila, že si vybavila, jak se jí někdy v roce 2008 svěřil Erik, se kterým se potkala v budějovické Lucerně, že uloupili řádově miliony na trase Budějovice – Praha. Měl jí o tom vyprávět silně podnapilý v tmavozeleném passatu. Vyměnili si tam taky telefonní čísla, ale nikdy si nevolali. Číslo pak předala policii. Obrátila se na ni prý proto, že si takovou informaci „nemohla nechat pro sebe“. Po dotazu připustila, že taky kvůli třímilionové odměně za zprávu, která povede k dopadení pachatelů. Výpověď v utajení odůvodňovala tím, že má strach o život.

Erik Cirkl jen prohlásil, že v roce 2008 Lucernu nenavštívil a tmavězelený passat nikdy neměl.

Další utajení svědkové, údajně z okruhu známých Erika Cirkla, přišli pro obhajobu trochu nečekaně, poté, kdy je podle vlastních slov kontaktovala policie. Tlumočili, co se prý o přepadení dozvěděli od Cirkla, resp. od dalších osob.

Soud předvolal jako svědkyni Lenku L., která se měla o účasti obžalovaných na přepadení dozvědět od své známé Aleny, tehdy družky Erika Cirkla. Svědkyně z údajných obav o život žádala o výslech způsobem utajené svědkyně. To napadl Jiří Teryngel, obhájce Daniela Chalupského, jako odporující zásadě trestního řízení, a navrhl výslech svědkyně v soudní síni, byť v nepřítomnosti obžalovaných. S tím posléze Lenka L. souhlasila. Zopakovala ale jen své obavy s odkazem na údajné anonymní telefonní výhrůžky a svědčit odmítla. Soud poté přečetl její výpověď z přípravného řízení, proti čemuž protestovala obhájkyně Jaroslava Krybusová s tím, že policie v jejím vyrozumění o konání tohoto výslechu neuvedla, o jakého svědka jde, a obhajoba se jej nezúčastnila. Neuvedení jejího jména ve sdělení obhájkyni vysvětlila policie snahou zabránit možnému ovlivňování této svědkyně.

Bělorusku Alenu jako svědkyni soud loni nesehnal. Proto přečetl opět přes výhrady obhajoby její výpověď z října 2009, učiněnou podle policie jako tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon. Svědkyně totiž prý hodlala vycestovat z ČR mj. s tím, že se obává o život, a dle policie prověřování její informace o činu potřebovalo delší dobu. Vypověděla, že Erik Cirkl a Daniel Chalupský přepadení plánovali u ní v nočním klubu a později u Chalupského doma. Zkoušeli prý vysílačky, dvakrát jim již ostrá akce nevyšla, potřetí ano. Uvedla, že po ní Cirkla vyzvedla na smluveném místě a odvezla.

Došlo i na ruletu

Při dokazování došlo i na ruletu. Daniel Ch. tvrdí, že peníze, které u něho byly zajištěny, a další majetek získal legálně, z výher v kasínu, a obhajoba se snažila dokázat, že je to možné.

Znalkyně z oboru ekonomiky a účetnictví vysečítala pět dokladů potvrzujících tomuto obžalovanému vyplacení výher, na celkových více než 1,1 milionu korun. V předcházejících dnech slyšení provozovatelé kasín potvrdili, že taková potvrzení hráči vystavovali na jeho žádost, jakkoliv to v praxi heren není obvyklé. Doklady o výši jeho vsazů – a o dalších návštěvách heren – ovšem chybějí.

Obhajoba dále opatřila odborná vyjádření matematiků, doktorů přírodních věd, k možnosti takových výher. První připomněl, že v ruletě je vyšší pravděpodobnost vyhrát než v jiných hazardních hrách, zejména u hráče, který hraje podle určité strategie. A šance stoupá i s výší vsazu. Když bude chtít někdo vyhrát deset tisíc a vsadí stejně vysokou částku, má šanci 48procentní. Když ale někdo vloží do hry milion, aby dosáhl stejného zisku, tedy výhry milion a deset tisíc, jeho šance stoupne na 94 procent. Podle druhého odborníka lze připustit, že krátkodobě hráč se strategií může dosáhnout velké výhry, možná i vícekrát, ale omezeně, v krátkodobém horizontu. Dlouhodobě bude ve ztrátě. Poznamenal, že kdyby stejný hráč vyhrál třeba dvacetkrát, už by o něm branže provozovatelů heren v Čechách věděla a zakročila by.

Státní zástupkyně upozornila na zvýšená vydání obviněných po činu. Kupovali drahá auta, pořizovali si nemovitosti, Cirkl si dopřál luxusní dovolenou atd. Připustila, že proti obžalovaným není žádný přímý důkaz, ty nepřímé ale podle ní tvoří ucelený řetězec.

Podle dr. Krybusové naopak nebyly opatřeny žádné důkazy o vině jejího klienta. Napadla užití výpovědí bývalé Cirklovy družky, o níž řekla, že byla stíhána pro kuplířství a vyšetřována za krádež obrazů. Její tvrzení o obavách z Erika Cirkla budí pochybnosti. „Byl obžalovaný tak naivní, že by ji týral a přitom se jí svěřoval s trestnou činností?“ namítla dr. Krybusová. Napadla i užití výpovědi Lenky L. na policii. Bylo by prý třeba zjistit, zda nevypovídala třeba za slib nevzetí do vazby.

Poukázala na to, že muži převážející peníze v rozporu s předpisy neoznámili centrále zastavení na trase. Událost popsali rozporně. Na místě nebyly zajištěny žádné věcné stopy, nenašly se odcizené peníze. Upozornila, že další utajený svědek proti jejímu klientovi. byl po výpovědi propuštěn z vazby.
Podobně argumentovala i obhajoba Daniela Chalupského U něho prý mj. bylo prokázáno, že má vysoké příjmy z „dlouhodobé herní činnosti“, když třeba za tři a tři čtvrtě hodiny dokázal vyhrát 1,2 milionu čistého. Podle obhájce Jiřího Teryngela byly klíčové svědkyně pravděpodobně policejními informátorkami svědčícími výměnou za to, že samy nebudou stíhány. Policie prý manipulovala důkazy, „jak to známe z jiných případů“.

Nepravomocně

Krajský soud po dokazování uznal obžalované vinnými. Předseda senátu JUDr. Aleš Kolář označil za klíčové výpovědi tří zmiňovaných svědkyň. Na rozdíl od obhajoby je měl soud za provedené zákonným způsobem. Podporují je další nepřímé důkazy, mimo jiné značné prostředky, kterými obvinění, předtím nemajetní, disponovali po činu. Trest v sazbě 8 – 15 let neukládal při horní hranici, protože i podle přepadené osádky lupiči nejednali brutálně. Kromě odnětí svobody uložil oběma také propadnutí majetku získaného trestnou činností a zavázal je k náhradě škody.

Vrchní soud rozsudek zrušil a věc vrátil do Budějovic k doplnění dokazování. Krajský soud poté mj. sehnal a vyslechl bývalou Cirklovu družku, která zopakovala svou výpověď z přípravného řízení. Slyšena jako utajená byla znovu svědkyně, která opakovala, že se jí Cirkl při náhodném setkání v opilosti přepadením pochlubil, a dál trvala na tom, že věc oznámila po televizní relaci, byť se existenci takového pořadu v odpovídající dobu nepodařilo potvrdit. Na návrh obhajoby, která se snaží znevěrohodnit bývalou Cirklovu družku Alenu, soud promítl televizní relaci o tom, jak v roce 2006 nabízela k prodeji odcizené obrazy. Její stíhání za to bylo zastaveno. Jak kriminalista ve zmíněném dokumentu uvedl, nepodařilo se prokázat, že o nelegálním původu obrazů věděla – prý je zdědila po manželovi, který je nejspíš odcizil. Lenku L. soud k hlavnímu líčení znovu nesehnal.

Obhajoba navrhovala mj. psychologické posudky na věrohodnost klíčových svědkyň, ale také třeba výslech majitele bordelu, kde se měli podle svědkyně Aleny údajně obžalovaní domlouvat na přepadení vozu. Soud to zamítl jako nadbytečné.

Jaroslava Krybusová poté zopakovala, že stále není prokázáno, kdo zmíněnou loupež spáchal. Není jediný důkaz, že to byl její klient. Nenašly se u něho žádné finanční prostředky, které by mohly pocházet z loupeže, a to policie vyčerpala k takovému zjišťování veškeré prostředky včetně prostorových odposlechů ve věznici. Jediný důkaz svědčící pro to, že by Erik Cirkl mohl mít s činem něco společného, jsou výpovědi svědkyň. „Nevím, jak byla opatřena utajená svědkyně, ale je nevěrohodná,“ řekla dr. Krybusová. „Bylo vyvráceno, že podnětem k tomu, že se obrátila se svou údajnou informací na policii, byla televizní relace o případu. Pak je otázkou, proč po tak dlouhé době na policii šla.“ Zopakovala výhrady k nevyslechnutí Lenky L. i k výpovědi Cirklovy družky. Ta přiznala, že o akci věděla, a i při vědomí, že by mohla být sama stíhána pro pomoc k trestnému činu, se k hlavnímu líčení dostavila v doprovodu policie. „Její výpověď je jediným nepřímým důkazem, že se Cirkl skutku dopustil, .a otázkou k vám je, zda je tedy takový, na jehož základě můžete obžalovaného uznat vinným,“obrátila se k senátu.

Ještě drsněji to formuloval obhájce Chalupského Teryngl. Byla prý k výpovědi opakovaně instruována policií, která když neměla jiné důkazy, snadno si obstarala osoby, na nichž něco věděla, ochotné říci cokoliv. Co by jinak motivovalo třeba utajenou svědkyni, která měla s Cirklem asi desetiminutovou známost, aby v sobě našla takový charakter, aby splnila občanskou povinnost a šla ho udat?!

Obhájci shodně navrhli zprostit své klienty obžaloby. Soud jim ale nevyhověl a rozhodl, jak uvádíme v úvodu. Vyhověl názoru vrchního soudu a při rozhodování nevycházel z výpovědí utajovaných svědků ani Lenky L. Za klíčové označil svědectví bývalé Cirklovy družky Aleny, podporované dalšími důkazy včetně radikální změny majetkových poměrů obžalovaných po události.

Trest jim vyměřil o půl roku kratší než při prvním rozhodování v srpnu. V kontextu aktuálních jiných rozsudků za takovéto trestné činy dospěl k závěru, že dvanáctiletý trest by byl vzhledem k okolnostem případu příliš přísný. Rozsudek není v právní moci.