KHS rozhodla, že HPK jako pořadatelka festivalu nezajistila, aby hluk z veřejné produkce hudby nepřekračoval hladinu L Aeq,1h = 35 dB, tj. limit stanovený dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Za porušení této povinnosti uložila HPK pokutu 360 000 Kč. Ministerstvo zdravotnictví sankci snížilo na 210 000 Kč. Žalobu HPK Krajský soud v Č. Budějovicích zamítl a ta podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS).

Nemohlo by se nic?

Namítá, že důsledným uplatňováním přísných hygienických limitů bez ohledu na to, co je drojem hluku a jak dlouho tato expozice trvá, je absolutně vyloučeno konání jakýchkoli akcí pod širým nebem. Poukazuje na podobné akce, jako komerční prezentace, poutě, městské slavnosti, zábavy, ohňostroje, sportovní zápasy, koncerty, pivní slavnosti, pro které je v podstatě nemožné dodržet hlukový limit pro noční dobu stanovený na 35 dB. Ten odpovídá podle srovnávacích tabulek hluku obdobnému relativnímu tichu v obsazeném hledišti kina (30-35 dB) či tlumenému hovoru (40 dB).

Nadlimitní působení hluku z veřejné produkce hudby bylo krátkodobé. Žádná studie neprokázala, že by krátkodobý hluk v naměřených hodnotách působil negativně na lidské zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace poškozuje zdraví člověka až dlouhodobé vystavování hluku, který je vyšší než 65 dB.

Současné hlukové limity jsou zcela nevyhovující pro pořádání krátkodobých hudebních produkcí. V drtivé většině případů, kdy jakákoliv hygienická stanice prováděla v posledních letech měření hluku veřejné produkce hudby, bylo výsledkem překročení stanovených limitů a následné udělení pokuty.

HPK v tomto případě komunikovala se sousedními obyvateli, snažila se eliminovat možné dopady produkce na okolí. Hudební pódia byla natočena tak, aby „hrála" do neobydlených míst, dramaturgie byla sestavena tak, aby v nočních hodinách bylo hlukové zatížení co nejmenší. Pokuta je zcela mimo ekonomickou realitu dnešní nemainstreamové kultury. Zákonodárce jistě neměl v úmyslu „sankcionovat" a v podstatě „likvidovat" jakékoli kulturní aktivity pod širým nebem nebo je vytlačit do odlehlých a lidmi opuštěných míst. Ministerstvo k námitce proti výši pokuty uvedlo, že šlo o třetí porušení stejné povinnosti; předcházející sankce ve výši 90 000 Kč a 180 000 Kč dle něj nesplnily svou preventivní a odrazující funkci.

Výjimku i pro muziku!

Při předběžném posouzení věci dospěl šestý senát NSS přesvědčení, že KHS měla k námitkám zohlednit nedostatek speciální regulace hygienických hlukových limitů ve vztahu k veřejné produkci hudby. Tu senát považuje za jednorázovou činnost, která vyžaduje speciální podzákonnou úpravu limitů hluku odlišnou od dlouhodobého zatížení hlukem. Zatímco nařízení vlády zohledňuje specifika hluku vznikajícího při pozemní dopravě, při leteckém provozu či v průběhu stavebních prací, neupravuje hlukové limity veřejné produkce hudby výrazně odlišně od hlukových limitů jakéhokoliv běžného provozu či produkce. Naopak, snižuje je o dalších 5 dB, protože tento hluk obsahuje tónové složky.

Nařízení vlády je podle NSS nepoužitelné pro regulaci ojedinělých nebo krátkodobých expozic. Věc proto šestý senát postoupil tzv. rozšířenému senátu NSS s tím, že úprava hlukových limitů hudební produkce v nařízení vlády neodpovídá zákonnému zmocnění, protože v něm chybí úprava, která by zohlednila specifika krátkodobých hudebních produkcí.

Ministerstvo sdělilo, že souhlasí s názorem, že uvnitř zastavěného území nelze uspořádat obvyklou veřejnou produkci hudby, aniž by došlo k překročení hygienických limitů hluku podle nařízení vlády. Vysvětluje, že takový hluk má značně specifické charakteristiky, které z něj činí výrazně rušivý faktor. Díky nízkofrekvenčnímu charakteru moderní veřejné produkce hudby se zvukové vlny šíří s malým útlumem na velkou vzdálenost a snadno pronikají obvodovými stěnami staveb do vnitřních obytných místností. Tam se kvůli vyfiltrování vyšších frekvencí a vytváření kvazistojatého vlnění jejich rušivý charakter zesiluje. Výsledný efekt je pak uvnitř subjektivně vnímán jako pulsující dunění, které již nenese žádnou hudební informaci. Ministerstvo dodalo, že regulace hluku veškeré produkce hudby provozované ve venkovním prostoru náleží od 1. 12. 2015 obcím.

Neaplikovatelný předpis

Rozšířený senát NSS uzavřel, že není sporu o zjištění KHS, že HPK při pořádání veřejné produkce hudby překročila hygienické limity hluku zakotvené nařízením vlády č. 272/2011 Sb. Senát dále musel posoudit, zda obecná regulace hlukových limitů překročila meze zákonného zmocnění. Stěžovatelka i žalovaný se shodují, že na věc aplikovatelná právní úprava ve své podstatě vylučovala konání obvyklé produkce hudby v zastavěné části obce. Rozšířený senát zdůrazňuje, že z vyjádření žalovaného plyne, že hlukové limity nebylo možno splnit nejen v noční době, ale ani během dne. I případy jiných kontrol uváděných ministerstvem to potvrzují - šlo vesměs o hudební festivaly daleko od zastavěných oblastí, v lesích nebo lesním údolí. Úspěšně uskutečnit běžný koncert bylo za aplikovatelné právní úpravy možné jen daleko od zastavěné části obce.

NSS připomněl, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Určité chování tedy může zakázat pouze zákon, respektive v jeho mezích jej může konkretizovat podzákonný právní předpis. Argumentace stěžovatelky a šestého senátu směřuje v podstatě k tomu, že zákaz veřejné produkce hudby v zastavěných částech obce je obsažen nikoliv v zákoně o ochraně veřejného zdraví, ale teprve v podzákonném právním předpise, konkrétně v nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Rozšířený senát upozorňuje, že zákon o ochraně veřejného zdraví nebyl zjevně postaven na koncepci, která by paušálně zakazovala veřejnou produkci hudby v zastavěných částech obce. Právě naopak, zákon evidentně počítal s tím, že za splnění hlukových limitů se koncerty a podobné akce mohou v obcích konat. Zákon uváděl, že hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory. Z limitů hluku z veřejné produkce hudby nebylo možno podle aplikovatelného znění zákona získat výjimku.

Rozšířený senát podotýká, že limity nastavené nařízením vlády, tedy 45 dB ve dne a 35 dB v noci, byly významně přísnější než srovnatelné úpravy okolních zemí. Shrnuje, že český zákonodárce veřejnou produkci hudby v obcích nebo v jejich blízkosti ani nezakázal, ani nepřipustil možnost požádat v těchto případech o výjimku (na rozdíl od jiných zdrojů hluku). Pokud zákon dával přesně určeným osobám povinnost zajistit dodržení hlukových limitů, evidentně vycházel z toho, že hlukové limity bude možno někdy porušit, někdy dodržet. Tak tomu ale podle nařízení vlády nebylo. Dodržení hlukových limitů v obcích nebo jejich blízkosti bylo v podstatě nemožné.
V projednávané věci je na místě použít selský rozum, pokračoval rozšířený senát. Obsahovalo-li by nařízení vlády č. 272/2011 Sb. výslovný zákaz veřejné produkce hudby v zastavěných oblastech, nebylo by sporu o tom, že by tento podzákonný předpis nad rámec zákona a mimo zákonné meze vytvořil nový zákaz. Stejně je třeba hodnotit situaci, v níž sice nařízení vlády výslovně obdobný zákaz neobsahuje, nastavuje však limity tak přísně, že je v praxi nelze dodržet.

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb. se tedy dostalo v té části, ve které reguluje hluk z veřejné produkce hudby, zcela mimo rámec zákona o veřejném zdraví. V této části je tedy nařízení protiústavní. Soudy nemohou takové nařízení v individuální kauze aplikovat Rozšířený senát tímto rozhodnutím nijak nezpochybňuje nutnost regulovat zdraví škodlivý hluk, včetně hluku z hudebních akcí. Musí se tak ale dít ústavním a zákonným způsobem.

Proto NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil věc ministerstvu kultury k dalšímu řízení. (6 As 44/2014)