Inu, „náš" tatínek z případu, jímž se zabýval v minulých dnech krajský soud, na to při příjmech člena představenstva jedné velké akciové společnosti má. Povinnost platit tyto položky mu uložil Okresní soud v Českých Budějovicích na návrh matky dětí na zvýšení výživného. Argumentovala, že potřeby nezletilých se zvýšily, jsou nadstandardní, například aktivně sportují v řadě klubů, a zřejmě se v mezidobí zvýšily i výdělky jejich otce.

Táta to vzal, ale odvolala se maminka. Vytkla soudu prvního stupně, že nezjišťoval skutečnou výši příjmů otce. Chtěla by, aby staršímu synovi platil kromě školného o eurostovku vyšší kapesné a k jejím rukám ne 400, ale 700 eur. Výživné na mladšího chlapce by mělo být stanoveno na 55 000 korun měsíčně, z toho k jejím rukám 35 000 Kč, nebo raději celou tuto částku. (Její právní zástupkyně pak dovysvětlila, že klientka tím myslí sebe jako kontaktní místo pro další dispozici s těmito prostředky ve prospěch dětí.)

Tatínek, poctivě se snažící mluvit k soudu česky, stejně jako jeho zahraniční  advokát, oponoval, že výživné poskytované dle možností rodiče má být na potřeby dítěte, ale už nynější částky podle něho potřeby dětí převyšújí. Zkoumání jeho výdělkových poměrů za těchto okolností slouží jen „ukájení zvědavosti",  nicméně předložil soudu svou platovou dohodu se zaměstnavatelem. Protistrana rozporovala její výpovědní hodnotu o skutečně vyplacené odměně, ale posléze souhlasila s tím, že údaje považuje za nesporné.

Žalovaný dále obhajoval vkládání části prostředků na účet syna vinkulovaný na povolení třetí osoby, třeba soudu, nebo na určitou událost, aby mu tak pomohl při startu do života na vlastních nohou a s vlastní hlavou, až jednou skončí školu. „Dnešní úroveň si nebude moci udržet," řekl otec. Z posílání všech peněz k rukám matky má prý trošku strach…

Souhlasil by se zvýšením kapesného synovi na 300 eur, ale se sedmi stovkami k rukám matky ne, jejich užití by bylo nekontrolovatelné a má s tím prý špatnou zkušenost. Obhajoval vinkulaci jako pojistku pro ochranu dětí, aby částky nebyly „projedeny", ale sloužily jim například na další vzdělávání. Při nedohodě na výběru z tohoto účtu s matkou by mohl rozhodnout třeba soud.

Matka se pak do něho pustila. Výživné prý musejí platit i lidé s příjmem dvanáct tisíc, ale těm vydělávajícím miliony se do toho nechce. Líčila, že starší syn se s otcem nestýká, jezdí k ní domů ze školy většinu víkendů, na celé prázdniny, na Vánoce, pololetky, nebo ona jede za ním. Vozí mu jídlo, protože tam má hlad, a když za ním vzácně jede otec, koupí mu tak bagetu u pumpy…  K Vánocům mu koupila dárky za 500 eur, zatím co otec mu věnoval obnošený kabát. Mladšího syna navštěvuje nepravidelně,  tak jednou za tři týdny, prý je zaneprázdněn. Vzal ho s sebou na hory, ale byl tam s přítelkyní a nechal ho v hotelu samotného… Ona každému synovi spoří 1500 korun, staršímu pořídila byt za 47 000 korun. „Zajímalo by mě, co jim naspořil tatínek!" rýpla si.

Licitace

Soud se pokusil upozornit na to, že děti se rozhodně mají podílet na vysoké životní úrovni otce, a pak by bylo ideální, aby byly uspokojeny i jejich běžně nadstandardní potřeby. Je otázka, zda v tomto případě, kdy se jedná o navýšení 10 000 korun měsíčně pro jednoho a 300 eur pro druhého syna, jde při příjmech otce o takový spor, který by nešel vyřešit dohodou.

Strany ke kompromisu ale nedospěly. Matka opakovala, že by při výživném 700 eur na staršího syna a 35 000 korun na mladšího k jejím rukám uspokojila všechny náklady na jejich potřeby v Čechách. Otec trval na maximu kapesného 300 eur a výživného 500 eur k rukám matky při zřízení vinkulovaného účtu pod dozorem soudu i staršímu synovi pro 5000 Kč měsíčně, a na rozdělení případně zvýšeného výživného na mladšího syna napůl – na 27 500 Kč na jeho účet a 27 500 Kč k rukám matky.

Krajský soud poté rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodl, že otec je povinen od 1. července 2012 platit každý měsíc výživné na staršího syna ve výši 600 eur k rukám matky a 2500 korun na chlapcův spořicí účet, který matka zřídí v ČR. Na mladšího syna musí od 1. září 2012 platit k rukám matky 27 500 Kč  a 27 500 Kč na vkladní knížku tohoto nezletilého. Na tuto knížku má dále složit 95 500 korun nedoplatku za dobu od tohoto navýšení výživného. S celkovou platbou 55 000 korun otec souhlasil a soud uzavřel, že stačí plnit polovinu k rukám matky a polovinu na účet.  Na ten má jít i celý nedoplatek.

K rozhodnutí předsedkyně senátu uvedla, že neuložili otci povinnost platit školné a poskytovat kapesné staršímu synovi –není důvod je ukládat v rozsudku, když otec takto uspokojuje jiné, materiální, potřeby syna.  „Výživné z rozsudku má krýt zabezpečování potřeb dítěte matkou, její náklady na jeho výchovu," řekla. Při určení tohoto výživného, které otec platí matce, ať k její rukám či na spořicí účet nezletilého, soud přihlédl k tomu, že otec v podstatném rozsahu potřeby syna zabezpečuje školným a kapesným. „Za přiměřené částky potřebám dítěte v tomto smyslu soud považuje 600 eur k rukám matky a 2500 korun na účet, který matka zřídí synovi v České republice a otec na něj bude povinen poskytovat pravidelné úložky," rozvedla předsedkyně senátu.

Dodala, že strany se na celkovém zvýšení výživného v podstatě dohodly. Soud je jen rozdělil na částky k rukám matky mj. podle toho, jak často se starší syn k ní vrací z internátu v Rakousku, a na částky na spořicí účet, neboť tento problém rodiče nebyli schopni dohodou vyřešit.

Na rozdíl od okresního soudu neshledal krajský soud potřebu chlapcův účet vinkulovat – pokud by se z něj mělo vybírat, ze zákona o rodině se na tom musí strany dohodnout, nebo se obrátit na soud. Nad rámec výroku předsedkyně senátu poznamenala, že pokud by žalovaný otec školné a kapesné přestal platit, musela by matka podat žalobu s tím, že se změnily poměry v plnění vyživovací povinnosti.

Proti rozsudku není dovolání přípustné.